null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
27. června 2024(*)
Obsah
I. Právní rámec
II. Skutečnosti předcházející sporu
A. Perindopril Servier
B. Perindopril Krka
C. Spory týkající se perindoprilu
1. Rozhodnutí EPÚ
2. Rozhodnutí vnitrostátních soudů
D. Dohody Krka
III. Sporné rozhodnutí
IV. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
V. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
VI. K návrhu na znovuotevření ústní části řízení
VII. Ke kasačnímu opravnému prostředku
A. K prvnímu až šestému důvodu kasačního opravného prostředku, které se týkají existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU
1. Relevantní body sporného rozhodnutí a napadeného rozsudku
a) Sporné rozhodnutí
b) Napadený rozsudek
2. K přípustnosti prvního až šestého důvodu kasačního opravného prostředku
3. Úvodní úvahy, které se týkají meritorního přezkumu prvního až šestého důvodu kasačního opravného prostředku
4. K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
a) K relevanci prvního důvodu kasačního opravného prostředku
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
b) K první až třetí části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
c) Ke čtvrté a šesté části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
i) K rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006
ii) K rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006
d) K páté části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
e) Závěr ohledně prvního důvodu kasačního opravného prostředku
5. K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
a) K druhé části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
b) K první, třetí a čtvrté části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
c) K páté až osmé části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
6. K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
a) K první části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
b) K druhé části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
c) K třetí části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
d) Ke čtvrté části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
e) K páté části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
f) K šesté části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
7. Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku
a) K první části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
b) Ke druhé části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
c) Ke třetí části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
d) Ke čtvrté části
1) Argumentace účastníků řízení
2) Závěry Soudního dvora
8. K pátému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastníků řízení
b) Závěry Soudního dvora
9. Dílčí závěr k prvnímu až pátému důvodu kasačního opravného prostředku
10. K šestému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastníků řízení
b) Závěry Soudního dvora
B. K sedmému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z omezení hospodářské soutěže „z hlediska důsledku“ ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU
1. Relevantní body sporného rozhodnutí a napadeného rozsudku
a) Sporné rozhodnutí
b) Napadený rozsudek
2. Argumentace účastníků řízení
3. Závěry Soudního dvora
C. K osmému až jedenáctému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícím z jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU
1. Relevantní body sporného rozhodnutí a napadeného rozsudku
a) Sporné rozhodnutí
b) Napadený rozsudek
2. K osmému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastníků řízení
b) Závěry Soudního dvora
3. K devátému a desátému důvodu kasačního opravného prostředku
4. K jedenáctému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastníků řízení
b) Závěry Soudního dvora
D. Závěry ke kasačnímu opravnému prostředku
VIII. K důsledkům zrušení napadeného rozsudku
IX. K žalobě před Tribunálem
A. K první části devátého žalobního důvodu
1. Argumentace účastníků řízení
2. Závěry Soudního dvora
a) K potenciální hospodářské soutěži vyvíjené Krka vůči Servier
b) K existenci dohody o rozdělení trhu
B. K desátému žalobnímu důvodu
1. Argumentace účastníků řízení
2. Závěry Soudního dvora
K nákladům řízení
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Léčivé přípravky – Trh s perindoprilem – Článek 101 SFEU – Kartelové dohody – Rozdělení trhu – Potenciální hospodářská soutěž – Omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu – Strategie pro oddálení vstupu generických verzí perindoprilu na trh – Dohoda o smírném narovnání patentových sporů – Patentová licenční dohoda – Dohoda o převodu a o licenci k technologii – Článek 102 SFEU – Relevantní trh – Zneužití dominantního postavení“
Ve věci C‑176/19 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 22. února 2019,
Evropská komise, zástupci: původně F. Castilla Contreras, B. Mongin, J. Norris a C. Vollrath, poté F. Castilla Contreras, F. Castillo de la Torre, B. Mongin, J. Norris, jakož i C. Vollrath, a nakonec F. Castilla Contreras, F. Castillo de la Torre, J. Norris a C. Vollrath, jako zmocněnci,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
podporovaná:
Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zástupci: původně D. Guðmundsdóttir, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: J. Holmes, KC, poté L. Baxter, D. Guðmundsdóttir, F. Shibli a J. Simpson, jako zmocněnci, ve spolupráci s: J. Holmes, KC, a P. Woolfe, barrister, a nakonec S. Fuller, jako zmocněnec, ve spolupráci s: J. Holmes, KC, a P. Woolfe, barrister,
vedlejší účastník v řízení o kasačním opravném prostředku,
další účastnice řízení:
Servier SAS, se sídlem v Suresnes (Francie),
Servier Laboratories Ltd, se sídlem v Stoke Poges (Spojené království),
Les Laboratoires Servier SAS, se sídlem v Suresnes,
zástupci: O. de Juvigny, J. Jourdan, T. Reymond, A. Robert, avocats, J. Killick, advocaat, a M. I. F. Utges Manley, solicitor,
žalobkyně v prvním stupni,
European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations (EFPIA), se sídlem v Ženevě (Švýcarsko), zástupci: F. Carlin, avocate, a N. Niejahr, Rechtsanwältin,
vedlejší účastnice v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení: A. Arabadžev (zpravodaj), předseda senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce prvního senátu, P. G. Xuereb, A. Kumin a I. Ziemele, soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
za soudní kancelář: M. Longar a R. Şereş, radové,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. a 21. října 2021,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 14. července 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem se Evropská komise domáhá částečného zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 12. prosince 2018, Servier a další v. Komise (T‑691/14, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2018:922), kterým Tribunál zrušil článek 4 v rozsahu, ve kterém je v něm konstatována účast společností Servier SAS a Laboratoires Servier SAS na dohodách uvedených v tomto článku, článek 6, čl. 7 odst. 4 písm. b) a čl. 7 odst. 6 rozhodnutí Komise C(2014) 4955 final ze dne 9. července 2014 týkajícího se řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 102 [SFEU] [věc AT.39612 – Périndopril (Servier)] (dále jen „sporné rozhodnutí“).
I. Právní rámec
2 Body 13 až 15, 17 a 24 sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (Úř. věst. 1997, C 372, s. 5) zní následovně:
„Konkurenční omezování
13. Podniky podléhají třem hlavním zdrojům konkurenčního omezování: nahraditelnosti poptávky, nahraditelnosti nabídky a potenciální hospodářské soutěži. Z hospodářského hlediska představuje pro definici relevantního trhu možnost nahrazení poptávky nejbezprostřednější a nejúčinnější tlak na dodavatele určitého výrobku, zejména pokud jde o jejich rozhodnutí ohledně stanovení ceny. Podnik nebo skupina podniků nemůže mít významný vliv na dané podmínky prodeje, jako jsou ceny, mají-li její zákazníci možnost snadno přejít na dostupné náhradní výrobky, nebo na dodavatele sídlící jinde. V zásadě spočívá uplatňování definice trhu ve stanovení účinných alternativních zdrojů nabídky pro zákazníky zúčastněných podniků, jak pokud jde o výrobky/služby, tak o zeměpisné umístění dodavatelů.
14. Konkurenční omezování vyvolaná nahraditelností nabídky, jiná než popsaná v odstavcích 20 až 23, a potenciální hospodářskou soutěží jsou obecně méně bezprostřední a v každém případě vyžadují analýzu dalších faktorů. V důsledku toho jsou taková omezování brána v úvahu při hodnocení analýzy hospodářské soutěže.
Nahrazení poptávky
15. Posouzení nahrazení poptávky vyžaduje stanovení sortimentu výrobků, které spotřebitel považuje za náhrady. Jedním ze způsobů, jak tento sortiment stanovit, může být spekulativní experiment předpokládající hypoteticky malou, avšak trvalou změnu relativních cen, a hodnotící pravděpodobné reakce zákazníků. Uplatňování definice trhu se soustřeďuje na ceny z důvodů provozních a praktických, přesněji na nahrazení poptávky způsobenou malými, avšak stálými změnami relativních cen. Tento způsob může poskytnout jasné údaje, důležité pro vymezení trhů.
[...]
17. Otázkou, již je třeba zodpovědět, je, zda by zákazníci stran přešli na snadno dostupné náhrady nebo na dodavatele sídlící jinde, v reakci na hypoteticky malé (v rozmezí od 5 % do 10 %), avšak stálé zvyšování relativní ceny pro výrobky a uvažované oblasti. V případě, že by bylo nahrazení tak velké, že by zvýšení cen bylo neziskové v důsledku ztráty prodeje, zahrnou se do relevantního trhu další náhrady a oblasti. To by se dělalo tak dlouho, až by byl soubor výrobků a zeměpisných oblastí takový, že by malá, avšak stálá zvýšení relativních cen vytvářela zisk. [...]
[...]
Potenciální hospodářská soutěž
24. Třetí zdroj konkurenčního omezování, potenciální hospodářská soutěž, se při vymezování trhů nebere v úvahu, protože podmínky, za nichž potenciální hospodářská soutěž ve skutečnosti znamená účinné konkurenční omezování, závisejí na analýze zvláštních faktorů a okolností vztahujících se na podmínky vstupu. Pokud je třeba, provádí se tato analýza v další fázi, obvykle tehdy, kdy již bylo postavení zúčastněných společností na relevantním trhu zjištěno a kdy toto postavení vyvolává obavy o ohrožení hospodářské soutěže.“
II. Skutečnosti předcházející sporu
3 Skutečnosti předcházející sporu, jak vyplývají zejména z bodů 1 až 73 napadeného rozsudku, lze shrnout následovně.
4 Společnost Servier SAS je mateřskou společností farmaceutické skupiny Servier, jejíž součástí jsou společnosti Les Laboratoires Servier SAS a Servier Laboratories Ltd (dále jen jednotlivě nebo společně „Servier“). Společnost Les Laboratoires Servier se specializuje na vývoj originálních léčivých přípravků, zatímco její dceřiná společnost Biogaran SAS se specializuje na vývoj generických léčivých přípravků.
A. Perindopril Servier
5 Servier vyvinula léčivý přípravek perindopril, který se používá především k léčení hypertenze a srdečních selhání. Tento léčivý přípravek patří mezi inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (dále jen „léčivé přípravky ICE“). Šestnáct léčivých přípravků ICE, které existovaly v době rozhodné z hlediska skutkového stavu, bylo jak na třetí úrovni anatomické, terapeutické a chemické (ATC) klasifikace léčivých přípravků Světové zdravotnické organizace (WHO), která odpovídá terapeutickým indikacím, tak na čtvrté úrovni této klasifikace, která odpovídá způsobu působení, zařazeno do téže skupiny nazvané „pouhé inhibitory [angiotensin konvertujícího enzymu]“. Účinná látka perindoprilu má formu soli. Původně používanou solí byl erbumin.
6 Patent EP0049658 týkající se účinné látky perindoprilu byl u Evropského patentového úřadu (EPÚ) přihlášen společností skupiny Servier dne 29. září 1981. Platnost tohoto patentu měla uplynout dne 29. září 2001, ale jeho ochrana byla v několika členských státech, včetně Spojeného království, prodloužena do 22. června 2003. Ve Francii byla ochrana tohoto patentu prodloužena do 22. března 2005 a v Itálii do 13. února 2009.
7 Dne 16. září 1988 přihlásila Servier u EPÚ několik patentů na postupy výroby účinné látky perindoprilu, jejichž platnost uplynula dne 16. září 2008, a sice patenty EP0308339, EP0308340 (dále jen „patent 340“), EP0308341 a EP0309324.
8 Dne 6. července 2001 přihlásila Servier u EPÚ patent EP1296947 (dále jen „patent 947“) na krystalickou formu alfa perindoprilu erbuminu a postup jeho výroby, který EPÚ udělil dne 4. února 2004.
9 Dne 6. července 2001 podala Servier také přihlášky k národním patentům v několika členských státech před tím, než se tyto státy staly stranami úmluvy o udělování evropských patentů, podepsané v Mnichově dne 5. října 1973, která vstoupila v platnost dne 7. října 1977. Servier podala například přihlášky k patentům odpovídajícím patentu 947 v Bulharsku (BG 107 532), v České republice (PV2003-357), v Estonsku (P200300001), v Maďarsku (HU225340), v Polsku (P348492) a na Slovensku (PP0149-2003). Tyto patenty byly uděleny dne 16. května 2006 v Bulharsku, dne 17. srpna 2006 v Maďarsku, dne 23. ledna 2007 v České republice, dne 23. dubna 2007 na Slovensku a dne 24. března 2010 v Polsku.
B. Perindopril Krka
10 Od roku 2003 KRKA, tovarna zdravil, d.d. (dále jen „Krka“), společnost se sídlem ve Slovinsku, která vyrábí generické léčivé přípravky, zahájila vývoj léčivých přípravků na bázi účinné látky perindoprilu složené z krystalické formy alfa erbuminu, na kterou se vztahuje patent 947 (dále jen „perindopril Krka“). V letech 2005 a 2006 tato společnost získala několik registrací a začala uvádět tento léčivý přípravek na trh v několika členských státech ve střední a východní Evropě, zejména v Maďarsku a Polsku. V tomto období rovněž uvedená společnost připravila uvedení tohoto léčivého přípravku na trh v jiných členských státech, zejména ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království.
C. Spory týkající se perindoprilu
11 Mezi lety 2003 a 2009 vznikla řada sporů mezi Servier a výrobci, kteří se chystali uvést na trh generickou verzi perindoprilu.
1. Rozhodnutí EPÚ
12 V průběhu roku 2004 deset výrobců generických léčivých přípravků, včetně společností Niche Generics Ltd (dále jen „Niche“), Krka, Lupin Ltd a Norton Healthcare Ltd, dceřiné společnosti společnosti Ivax Europe, která se později spojila s Teva Pharmaceutical Industries Ltd, mateřskou společností skupiny Teva, která se specializuje na výrobu generických léčivých přípravků, podalo k EPÚ námitky proti patentu 947 směřující k jeho zrušení z důvodů vycházejících z nedostatku novosti a vynálezecké činnosti, jakož i z nedostatečného popisu vynálezu.
13 Dne 27. července 2006 potvrdilo námitkové oddělení EPÚ platnost patentu 947 (dále jen „rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006“). Toto rozhodnutí bylo napadeno před technickým odvolacím senátem EPÚ. Poté co Niche uzavřela dohodu o smírném narovnání se Servier, odstoupila dne 9. února 2005 od námitkového řízení. Společnosti Krka a Lupin odstoupily od řízení před technickým odvolacím senátem EPÚ dne 11. ledna 2007, resp. 5. února 2007.
14 Technický odvolací senát EPÚ rozhodnutím ze dne 6. května 2009 zrušil rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a patent 947 zrušil. Žádost o přezkum podaná Servier proti tomuto rozhodnutí technického odvolacího senátu byla zamítnuta dne 19. března 2010.
2. Rozhodnutí vnitrostátních soudů
15 Platnost patentu 947 byla před některými vnitrostátními soudy zpochybněna výrobci generických léčivých přípravků a Servier podala proti těmto výrobcům žaloby pro porušení práv, jakož i návrhy na vydání předběžných soudních příkazů. Většina těchto řízení byla z důvodu dohod o smírném narovnání, které mezi lety 2005 a 2007 Servier uzavřela se společnostmi Niche, Matrix Laboratories Ltd (dále jen „Matrix“), Teva, Krka a Lupin, ukončena dříve, než soudy, kterým byla věc předložena, mohly s konečnou platností rozhodnout o platnosti patentu 947.
16 Ve Spojeném království byl patent 947 soudem prohlášen za neplatný pouze v rámci sporu mezi společnostmi Servier a Apotex Inc. Dne 1. srpna 2006 totiž společnost Servier podala k High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (patents court) [Vrchní soud (Anglie a Wales), oddělení Chancery (senát pro patenty), Spojené království] žalobu pro porušení práv z patentu 947 proti společnosti Apotex, která začala uvádět na trh ve Spojeném království generickou verzi perindoprilu. Dne 8. srpna 2006 Servier dosáhla proti společnosti Apotex vydání předběžného soudního příkazu. Dne 6. července 2007 byl v návaznosti na vzájemný návrh společnosti Apotex tento předběžný soudní příkaz zrušen a patent 947 byl prohlášen za neplatný, což této společnosti umožnilo uvést na trh ve Spojeném království generickou verzi perindoprilu. Dne 9. května 2008 bylo rozhodnutí o neplatnosti patentu 947 potvrzeno v odvolacím řízení.
17 V Nizozemsku podala společnost Katwijk Farma BV, dceřiná společnost společnosti Apotex, dne 13. listopadu 2007 u soudu tohoto členského státu žalobu na neplatnost patentu 947. Servier podala k tomuto soudu návrh na vydání předběžného soudního příkazu, který byl dne 30. ledna 2008 zamítnut. Uvedený soud rozhodnutím ze dne 11. června 2008 v řízení zahájeném Pharmachemie BV, společností skupiny Teva prohlásil patent 947 pro Nizozemsko za neplatný. Po tomto rozhodnutí vzaly společnosti Servier a Katwijk Farma své návrhy zpět.
18 Vnitrostátním soudům bylo mimo jiné předloženo několik sporů, které se týkaly perindoprilu, mezi Servier a Krka.
19 V Maďarsku podala Servier dne 30. května 2006 návrh na vydání předběžného soudního příkazu, kterým mělo být Krka zakázáno uvádět perindopril na trh z důvodu porušení patentu 947. V září 2006 byl tento návrh zamítnut.
20 Ve Spojeném království podala Servier dne 28. července 2006 proti Krka k High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (patents court) [Vrchní soud (Anglie a Wales), oddělení Chancery (senát pro patenty)], žalobu pro porušení práv z patentu 340. Dne 2. srpna 2006 podala Servier k tomuto soudu žalobu pro porušení práv z patentu 947 a návrh na vydání předběžného soudního příkazu proti Krka. Dne 1. září 2006 podala Krka první vzájemný návrh znějící na neplatnost patentu 947 spolu s návrhem na zkrácené řízení (motion of summary judgment) a dne 8. září 2006 podala tato společnost druhý vzájemný návrh znějící na neplatnost patentu 340. Dne 3. října 2006 uvedený soud vyhověl návrhu Servier na vydání předběžného soudního příkazu a zamítl návrh na zkrácené řízení podaný Krka dne 1. září 2006 (dále jen „rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006“). Dne 1. prosince 2006 bylo řízení ukončeno v návaznosti na smírné narovnání mezi stranami a tento předběžný soudní příkaz byl zrušen.
D. Dohody Krka
21 Servier a Krka uzavřely tři dohody (dále jen „dohody Krka“). Dne 27. října 2006 tyto společnosti uzavřely dohodu o smírném narovnání (dále jen „dohoda o smírném narovnání Krka“) a dohodu o licenci, která byla doplněna dodatkem ze dne 2. listopadu 2006 (dále jen „dohoda o licenci Krka“ a obě tyto dohody společně „dohody o smírném narovnání a o licenci Krka“). Kromě toho dne 5. ledna 2007 uzavřely uvedené společnosti dohodu o převodu a o licenci (dále jen „dohoda o převodu a o licenci Krka“).
22 Dohoda o smírném narovnání Krka se týkala patentu 947, jakož i odpovídajících národních patentů. Touto dohodou, jejíž doba platnosti byla stanovena do uplynutí platnosti nebo do zrušení patentu 947 nebo 340, se Krka zavázala, že se vzdá jakéhokoliv nároku proti patentu 947 po celém světě, jakož i proti patentu 340 ve Spojeném království a nebude v budoucnosti nikde na světě napadat žádný z těchto dvou patentů. Krka a její dceřiné společnosti mimoto nebyly bez výslovného povolení Servier oprávněny uvádět na trh nebo prodávat generickou verzi perindoprilu porušující patent 947 po dobu jeho platnosti a v zemích, kde byl stále platný. Stejně tak Krka nemohla bez výslovného povolení Servier dodávat třetím osobám generickou verzi perindoprilu porušující patent 947. Jako protiplnění byla Servier povinna vzít zpět své žaloby pro porušování práv z patentů 947 a 340 podané proti Krka po celém světě, včetně svých návrhů na vydání předběžného příkazu.
23 Na základě dohody o licenci Krka, jejíž doba platnosti odpovídala době platnosti patentu 947, postoupila Servier na Krka výhradní a neodvolatelnou licenci na tento patent za účelem používání, výroby, prodeje, nabízení k prodeji, propagace a dovozu jejích vlastních přípravků obsahujících krystalickou formu alfa erbuminu v České republice, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Polsku, Slovinsku a na Slovensku (dále jen „hlavní trhy Krka“). Jako protiplnění byla Krka povinna podle článku 3 této dohody zaplatit Servier poplatek ve výši 3 % čisté výše jejích tržeb ze všech těchto území. Servier byla oprávněna ve všech těchto státech používat přímo nebo nepřímo, tedy pro jednu ze svých dceřiných společností nebo pro jednu třetí osobu za zemi patent 947.
24 Na základě dohody o převodu a o licenci Krka převedla Krka dvě přihlášky patentů na Servier, přičemž jedna se týkala způsobu syntézy perindoprilu (WO 2005 113500) a druhá způsobu přípravy perindoprilu (WO 2005 094793). Technologie chráněná těmito přihláškami patentů byla používána pro výrobu perindoprilu Krka. Tato společnost se zavázala, že nezpochybní platnost patentů, které budou na základě uvedených přihlášek uděleny. Jako protiplnění za tento převod Servier zaplatila Krka částku ve výši 30 milionů eur.
25 Kromě toho postoupila Servier touto dohodou Krka rovněž nevýhradní, neodvolatelnou, nepřevoditelnou licenci prostou poplatků, bez práva postupovat podlicence (s výjimkou jejích dceřiných společností), k přihláškám nebo patentům, které na základě nich byly uděleny, přičemž tato licence nebyla omezena v čase, prostoru nebo z hlediska jejich užívání.
III. Sporné rozhodnutí
26 Dne 9. července 2014 přijala Komise sporné rozhodnutí.
27 V článcích 1 až 5 tohoto rozhodnutí konstatovala Komise, že Servier porušila článek 101 SFEU tím, že se účastnila dohod se společnostmi Niche, Matrix, Teva, Krka a Lupin. V článku 4 uvedeného rozhodnutí Komise zejména zdůraznila, že dohody Krka představovaly jediné a trvající protiprávní jednání týkající se všech států, které byly v době rozhodné z hlediska skutkového stavu členy Evropské unie, s výjimkou států, které představovaly hlavní trhy Krka; že toto protiprávní jednání započalo dne 27. října 2006, s výjimkou Bulharska a Rumunska, kde započalo dne 1. ledna 2007, Malty, kde započalo dne 1. března 2007, a Itálie, kde započalo dne 13. února 2009, a že uvedené protiprávní jednání skončilo dne 6. května 2009, s výjimkou Spojeného království, kde skončilo dne 6. července 2007, a Nizozemska, kde skončilo dne 12. prosince 2007.
28 V článku 7 odst. 1 až 5 sporného rozhodnutí Komise uložila Servier za jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, pokuty v celkové výši 289 727 200 eur, z toho 37 661 800 eur za její účast na dohodách Krka.
29 V článku 6 sporného rozhodnutí Komise dále uvedla, že Servier porušila článek 102 SFEU tím, že prostřednictvím nabytí technologie a pěti dohod o smírném narovnání vypracovala a uplatňovala strategii vyloučení z trhu s perindoprilem a technologií týkající se účinné látky tohoto léčivého přípravku ve Francii, Nizozemsku, Polsku a Spojeném království.
30 V článku 7 odst. 6 sporného rozhodnutí Komise uložila Servier za jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU, pokutu ve výši 41 270 000 eur.
IV. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
31 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 21. září 2014 podala Servier žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí a podpůrně na snížení výše pokuty, která jí byla tímto rozhodnutím uložena.
32 Podáním ze dne 2. února 2015 podala European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations (EFPIA) návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Servier. Předseda druhého senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl usnesením ze dne 14. října 2015.
33 Ve své žalobě se Servier dovolávala 17 žalobních důvodů na podporu svých návrhových žádání znějících na zrušení sporného rozhodnutí. Sedm z těchto žalobních důvodů je relevantních pro účely projednávaného kasačního opravného prostředku, a sice čtvrtý, devátý a desátý žalobní důvod, které se týkají jednání, jež je v rozporu s článkem 101 SFEU, z důvodu účasti tohoto podniku na dohodách Krka, jakož i čtrnáctý až sedmnáctý žalobní důvod, které se týkají jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU.
34 Tribunál vyhověl žalobním důvodům směřujícím proti kvalifikaci dohod Krka jako jednání, které je v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU. Tribunál měl v podstatě za to, že Komise neprokázala existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ani existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku. Tribunál proto zrušil článek 4 sporného rozhodnutí, jímž se konstatuje jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU a jehož se Servier dopustila z důvodu její účasti na dohodách Krka, a čl. 7 odst. 4 písm. b) tohoto rozhodnutí, kterým se Servier za toto protiprávní jednání ukládá pokuta.
35 Tribunál rovněž vyhověl žalobním důvodům směřujícím proti vymezení trhu s perindoprilem a konstatování zneužití dominantního postavení Servier na tomto trhu, jakož i na trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu. Měl v podstatě za to, že vymezení trhu s perindoprilem bylo stiženo nesprávnými posouzeními, která mohou zpochybnit závěry sporného rozhodnutí týkající se dominantního postavení Servier na relevantních trzích. V důsledku toho Tribunál zrušil článek 6 tohoto rozhodnutí, jímž se konstatuje zneužití dominantního postavení Servier, jakož i čl. 7 odst. 6 uvedeného rozhodnutí, kterým se Servier za totéž protiprávní jednání ukládá pokuta
36 Ve zbývající části Tribunál žalobu zamítl.
V. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
37 Podáním došlým soudní kanceláři Soudního dvora dne 22. února 2019 podala Komise projednávaný kasační opravný prostředek.
38 Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 22. května 2019 podalo Spojené království Velké Británie a Severního Irska návrh na vstup do projednávaného řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Evropské komise. Rozhodnutím ze dne 19. června 2019 předseda Soudního dvora této žádosti vyhověl.
39 Soudní dvůr vyzval účastníky řízení, aby do 4. října 2021 předložili písemná vyjádření k rozsudkům ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další (C-307/18, EU:C:2020:52), ze dne 25. března 2021, Lundbeck v. Komise (C-591/16 P, EU:C:2021:243), ze dne 25. března 2021, Sun Pharmaceutical Industries a Ranbaxy (UK) v. Komise (C-586/16 P, EU:C:2021:241), ze dne 25. března 2021, Generics (UK) v. Komise (C-588/16 P, EU:C:2021:242), ze dne 25. března 2021, Arrow Group a Arrow Generics v. Komise (C-601/16 P, EU:C:2021:244), a ze dne 25. března 2021, Xellia Pharmaceuticals a Alpharma v. Komise (C-611/16 P, EU:C:2021:245). Komise, Servier, EFPIA a Spojené království této žádosti ve stanovené lhůtě vyhověly.
40 Ústní část řízení byla ukončena dne 14. července 2022 po přednesení stanoviska generální advokátky.
41 Komise svým kasačním opravným prostředkem navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil body 1 až 3 výroku napadeného rozsudku, kterými se zrušují i) článek 4 sporného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém je v něm konstatována účast Servier na dohodách Krka, ii) čl. 7 odst. 4 písm. b) tohoto rozhodnutí, kterým se stanoví pokuta uložená Servier za uzavření těchto dohod, iii) článek 6 uvedeného rozhodnutí, ve kterém je konstatováno jednání Servier, které je v rozporu s článkem 102 SFEU, a iv) čl. 7 odst. 6 téhož rozhodnutí, kterým se stanoví výše pokuty uložená Servier ve vztahu k tomuto protiprávnímu jednání;
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, ve kterém jsou v něm přílohy A 286 a A 287 připojené k žalobě a příloha C 29 připojená k replice v prvním stupni prohlášeny za přípustné;
– vydal konečné rozhodnutí ve věci žaloby na neplatnost sporného rozhodnutí podané Servier, zamítl návrh této společnosti na zrušení článku 4, čl. 7 odst. 4 písm. b), článku 6 a čl. 7 odst. 6 tohoto rozhodnutí a vyhověl návrhu Komise na prohlášení příloh A 286 a A 287 připojených k žalobě a přílohy C 29 připojené k replice v prvním stupni za nepřípustné a
– uložil Servier náhradu nákladů řízení o projednávaném kasačním opravném prostředku v plném rozsahu.
42 Servier navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek v plném rozsahu a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
43 EFPIA navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek v plném rozsahu a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
44 Spojené království navrhuje, aby Soudní dvůr vyhověl návrhovým žádáním Komise.
VI. K návrhu na znovuotevření ústní části řízení
45 Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 21. července 2022 požádala Servier o znovuotevření ústní části řízení. Na podporu této žádosti se Servier dovolává nutnosti zajistit dostatečnou kontradiktorní diskuzi o klíčových bodech skutkových okolností projednávané věci a zároveň kritizuje různé prvky stanoviska generální advokátky. Podle Servier je toto znovuotevření řízení nutné vzhledem k tomu, že se v tomto stanovisku navrhuje, aby Soudní dvůr vydal konečné rozhodnutí ve věci, zatímco některé žalobní důvody vznesené v prvním stupni, které zahrnovaly komplexní posouzení skutkového stavu, Tribunál nepřezkoumal ani o nich a fortiori nerozhodl.
46 Je třeba připomenout, že podle článku 83 svého jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán.
47 Je třeba uvést, že statut Soudního dvora Evropské unie ani jednací řád Soudního dvora nedávají účastníkům řízení možnost podat vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem. Mimoto podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU předkládá generální advokát veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které vyžadují jeho účast. Soudní dvůr není vázán ani tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl. Nesouhlas účastníka řízení se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se generální advokát ve stanovisku zabýval (rozsudek ze dne 31. ledna 2023, Puig Gordi a další, C‑158/21, EU:C:2023:57, body 37 a 38, jakož i citovaná judikatura).
48 V projednávané věci Soudní dvůr po vyslechnutí generální advokátky konstatuje, že údaje předložené Servier neodhalují žádnou novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí, které má vydat v projednávané věci, a že toto rozhodnutí nemusí být učiněno se zohledněním argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými projednán. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr má po ukončení písemné a ústní části řízení k dispozici všechny nezbytné skutečnosti, je věc dostatečně objasněna k tomu, aby mohl o tomto kasačním opravném prostředku rozhodnout. V každém případě je třeba připomenout, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a pokud to soudní řízení dovoluje, může Soudní dvůr na základě čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vydat sám konečné rozhodnutí v této věci. S ohledem na výše uvedené není namístě návrhu na znovuotevření ústní části řízení vyhovět.
VII. Ke kasačnímu opravnému prostředku
49 Komise na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje jedenáct důvodů. V prvním až šestém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když rozhodl, že dohody Krka nepředstavují omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU. V sedmém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise neprokázala, že tyto dohody představují omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku.
50 Osmý a devátý důvod kasačního opravného prostředku vycházejí z nesprávných právních posouzení týkajících se vymezení trhu s léčivým přípravkem perindopril, která byla použita ve sporném rozhodnutí k prokázání existence jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU. V desátém důvodu kasačního opravného prostředku se Komise dovolává nesprávných právních posouzení, kterých se měl Tribunál dopustit, když rozhodl, že některé písemnosti, které Servier přiložila ke své žalobě a replice v prvním stupni, jsou přípustné. Jedenáctý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení existence zneužití dominantního postavení na trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu.
A. K prvnímu až šestému důvodu kasačního opravného prostředku, které se týkají existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU
51 První důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení čl. 101 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl o existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, aniž ověřil, zda Krka byla potenciálním soutěžitelem Servier, a aniž v této souvislosti odpověděl na argumentaci Servier, z porušení mezí soudního přezkumu, z porušení pravidel týkajících se provádění důkazů, ze zkreslení důkazů týkajících se existence potenciální hospodářské soutěže mezi Krka a Servier a z nedostatečného a vnitřně rozporného odůvodnění napadeného rozsudku.
52 Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení čl. 101 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž Tribunál použil nesprávná právní kritéria za účelem posouzení existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, ze zkreslení důkazů, jakož i z nedostatečného a vnitřně rozporného odůvodnění napadeného rozsudku.
53 Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení čl. 101 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž Tribunál požadoval k tomu, aby se na dohodu směřující k rozdělení trhů mohl vztahovat zákaz stanovený v tomto ustanovení, aby tato dohoda stanovovala „těsné“ rozdělení mezi stranami, dále z nesprávného výkladu nařízení Komise (ES) č. 772/2004 ze dne 27. dubna 2004 o použití čl. [101] odst. 3 [SFEU] na určité kategorie dohod o převodu technologií (Úř. věst. 2004, L 123, s. 11; Zvl. vyd. 13/33, s. 123), a sdělení Komise nazvaného „Pokyny o použití článku [101 SFEU] na dohody o převodu technologií“ (Úř. věst. 2004, C 101, s. 2), jakož i ze zkreslení některých důkazů.
54 Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení čl. 101 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž Tribunál kritizoval, že bylo ve sporném rozhodnutí konstatováno omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, aniž byl analyzován úmysl stran, z porušení pravidel týkajících se provádění důkazů, jakož i z nedostatečného odůvodnění.
55 Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení čl. 101 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž Tribunál zohlednil prosoutěžní účinky dohody o licenci Krka na hlavních trzích Krka, zatímco sporné rozhodnutí žádné protiprávní jednání na těchto trzích neshledalo.
56 Šestý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení čl. 101 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž nesprávná právní posouzení tvrzená v rámci prvního až pátého důvodu kasačního opravného prostředku vedla Tribunál k tomu, že odmítl uznat, že dohoda o převodu a o licenci Krka představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, a též vychází z nedostatečného odůvodnění.
1. Relevantní body sporného rozhodnutí a napadeného rozsudku
a) Sporné rozhodnutí
57 V bodech 1670 až 1859 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise provedla posouzení dohod Krka s ohledem na článek 101 SFEU. Z důvodů uvedených v bodech 1670 až 1812 odůvodnění tohoto rozhodnutí měla Komise za to, že tyto dohody představují jediné a trvající protiprávní jednání, jehož účelem je omezit hospodářskou soutěž rozdělením trhů s perindoprilem v Unii mezi tyto dva podniky.
58 Na jedné straně z bodů 1701 až 1763 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že cílem dohod o smírném narovnání a o licenci Krka bylo rozdělení a přidělení unijních trhů mezi Servier a Krka. Dohoda o licenci umožňovala Krka pokračovat nebo začít uvádět na trh generickou verzi perindoprilu v rámci faktického duopolu se Servier na hlavních trzích Krka. Toto oprávnění bylo protiplněním za závazek Krka v rámci dohody o smírném narovnání Krka, že nebude konkurovat Servier na ostatních vnitrostátních trzích na území Unie, které představují hlavní trhy tohoto podniku (dále jen „hlavní trhy Servier“). Komise tedy měla za to, že uvedená dohoda o licenci představuje pobídku Servier k tomu, aby Krka souhlasila s omezeními obsaženými v dohodě o smírném narovnání Krka.
59 Na straně druhé Komise v bodech 1764 až 1810 odůvodnění sporného rozhodnutí konstatovala, že dohoda o převodu a o licenci Krka umožnila posílit konkurenční postavení stran, jak vyplývá z dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, tím, že Krka bránila převést svou technologii pro výrobu perindoprilu na jiné výrobce generických léčivých přípravků, kteří by ji tak mohli použít pro uvádění generických verzí tohoto léčivého přípravku na hlavní trhy Servier. Vzhledem k tomu, že platba ve výši 30 milionů eur Servier ve prospěch Krka nesouvisela s příjmy, kterých Servier mohla dosáhnout nebo které mohla očekávat z komerčního využití technologie takto převedené Krka, Komise platbu této částky posoudila jako rozdělení příjmu vyplývajícího z posílení rozdělení trhů mezi Servier a Krka.
b) Napadený rozsudek
60 Tribunál zaprvé v bodech 255 až 274 napadeného rozsudku uvedl podmínky, za nichž je začlenění doložek o nenapadnutí patentů a o neuvedení generických přípravků na trh do dohod o smírném narovnání patentových sporů protisoutěžní. Podle Tribunálu je takové začlenění protisoutěžní, pokud nevychází z uznání platnosti patentu a porušující povahy dotčených generických přípravků stranami, ale je založeno na významné a neodůvodněné obrácené platbě ze strany majitele patentu ve prospěch výrobce generických léčivých přípravků, která pobízí tohoto výrobce k tomu, aby se podřídil uvedeným doložkám. Tribunál dospěl v bodě 271 napadeného rozsudku k závěru, že při existenci takové pobídky musí být dohody této povahy považovány za dohody o vyloučení z trhu, kterými zůstávající podniky odškodňují podniky odcházející.
61 Zadruhé Tribunál v bodech 797 až 810 napadeného rozsudku uvedl, že pokud je běžná obchodní dohoda spojena s dohodou o smírném narovnání patentových sporů, která obsahuje doložky o neuvedení na trh a o nenapadnutí práv, musí být taková smluvní konstrukce považována za protisoutěžní, pokud hodnota převedená majitelem patentu na výrobce generických léčivých přípravků na základě obchodní dohody převyšuje hodnotu majetku převedeného tímto výrobcem na základě této dohody. Jinými slovy, taková smluvní konstrukce musí být kvalifikována jako protisoutěžní, pokud běžná obchodní dohoda spojená s dohodou o smírném narovnání slouží ve skutečnosti k zastření převodu hodnoty z majitele patentu na výrobce generických léčivých přípravků, přičemž protiplněním za tento převod je pouze závazek tohoto výrobce nekonkurovat.
62 Zatřetí se Tribunál v bodech 943 až 1032 napadeného rozsudku vyjádřil ke zvláštnímu případu spojení dohody o smírném narovnání s dohodou o licenci, jako je spojení vyplývající z dohod o smírném narovnání a o licenci Krka. Měl za to, že v takovém případě nejsou úvahy použitelné na spojení dohody o smírném narovnání s běžnou obchodní dohodou, shrnuté v předchozím bodě tohoto rozsudku, platné. Z bodů 943 až 947 napadeného rozsudku vyplývá, že spojení dohody o smírném narovnání s dohodou o licenci by bylo vhodným způsobem, jak ukončit spor tím, že by byl společnosti s generickými léčivými přípravky umožněn vstup na trh a uspokojily by se nároky obou stran. Kromě toho by byla existence doložek o neuvedení na trh a o nenapadnutí práv v dohodě o smírném narovnání legitimní, pokud by tato dohoda vycházela z uznání platnosti patentu stranami. Dohoda o licenci, která by měla smysl pouze v případě, že by licence byla skutečně využívána, by přitom byla založena právě na uznání platnosti patentu stranami.
63 Tribunál měl v bodech 948 až 952 napadeného rozsudku za to, že za účelem prokázání, že spojení dohody o smírném narovnání s dohodou o licenci ve skutečnosti zastírá obrácenou platbu majitele patentu ve prospěch výrobce generických léčivých přípravků, musí Komise prokázat, že poplatek, který tento výrobce platil majiteli patentu na základě této dohody o licenci, je neobvykle nízký.
64 Tribunál v bodech 953 až 956 napadeného rozsudku v podstatě uvedl, že neobvykle nízká úroveň tohoto poplatku musí pro účely kvalifikace dohody o smírném narovnání jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu vyplývat o to zjevněji, že protisoutěžní povaha doložek o neuvedení na trh a o nenapadnutí práv, které tato dohoda obsahuje, je zmírněna prosoutěžním účinkem dohody o licenci, která podporuje vstup výrobce generických léčivých přípravků na trh.
65 Tribunál z toho v bodě 963 napadeného rozsudku vyvodil, že „v případě skutečného sporu mezi účastníky soudního řízení a dohody o licenci, která se jeví být v přímé souvislosti se smírným narovnáním tohoto sporu, nepředstavuje spojení této dohody s dohodou o smírném narovnání vážnou indicii o existenci obrácené platby. V takovém případě může Komise tedy prokázat na základě dalších indicií, že dohoda o licenci nepředstavuje transakci uzavřenou za obvyklých tržních podmínek a zastírá tak obrácenou platbu“.
66 Ve světle těchto skutečností Tribunál v bodech 964 až 1031 napadeného rozsudku zkoumal dohody o smírném narovnání a o licenci Krka a dospěl v bodě 1032 tohoto rozsudku k závěru, že tyto dohody nevykazují „dostatečný stupeň škodlivosti z hlediska hospodářské soutěže proto, aby se Komise mohla právem domnívat, že představovaly omezení [hospodářské soutěže] z hlediska účelu“.
2. K přípustnosti prvního až šestého důvodu kasačního opravného prostředku
67 Servier tvrdí, že kasační opravný prostředek jako celek, a konkrétně první až šestý důvod tohoto kasačního opravného prostředku, jsou nepřípustné z několika důvodů.
68 Zaprvé velká část argumentace Komise rozvinuté v rámci prvního až čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku směřuje k tomu, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkového stavu.
69 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že kasační opravný prostředek je omezen na právní otázky, a že jedině Tribunál je proto příslušný ke zjištění a posouzení relevantního skutkového stavu, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje, s výhradou případu jejich zkreslení, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku. Takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne 10. července 2019, VG v. Komise, C‑19/18 P, EU:C:2019:578, bod 47 a citovaná judikatura).
70 Když však Tribunál provede skutková zjištění nebo posoudil skutkový stav, má Soudní dvůr pravomoc vykonat přezkum, pokud Tribunál tento skutkový stav právně kvalifikoval a vyvodil z něj právní důsledky. Pravomoc Soudního dvora k přezkumu se vztahuje mimo jiné na otázku, zda Tribunál při posouzení skutkového stavu uplatnil správná právní kritéria (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. března 2021, Komise v. Itálie a další, C‑425/19 P, EU:C:2021:154, bod 53, jakož i citovaná judikatura).
71 V projednávané věci Komise ve svém prvním důvodu kasačního opravného prostředku nejprve Tribunálu v podstatě vytýká, že použil nesprávné právní kritérium pro posouzení legality odůvodnění sporného rozhodnutí, které vedlo ke konstatování existence potenciální hospodářské soutěže mezi Krka a Servier. Komise dále kritizuje Tribunál za to, že napadený rozsudek nedostatečně nebo vnitřně rozporně odůvodnil, jakož i za to, že zkreslil některé důkazy. A konečně Komise tvrdí, že tento soud porušil pravidla upravující provádění důkazů a rozsah soudního přezkumu tím, že se nevyjádřil k výtkám týkajícím se potenciální hospodářské soutěže rozvinutým zejména v rámci devátého žalobního důvodu, tím, že neprovedl analýzu úvah a všech důkazů obsažených ve sporném rozhodnutí týkajících se protisoutěžního účelu dohod o smírném urovnání a licenci Krka, jakož i tím, že odůvodnění tohoto rozhodnutí nahradil vlastním posouzením skutkového stavu v rozsahu, v němž Krka přičetl důvody vysvětlující rozhodnutí tohoto podniku pokračovat v soudním sporu po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, i když tyto důvody představují pouze tvrzení, které je ostatně v rozporu s jinými zjištěními Tribunálu.
72 Je tedy třeba konstatovat, že Komise touto argumentací zpochybňuje výklad, jakož i použití pojmu „potenciální hospodářská soutěž“ a dovolává se porušení procesních pravidel, jakož i zkreslení důkazů. Na rozdíl od toho, co tvrdí Servier, výtky této povahy spadají v souladu s judikaturou citovanou v bodech 69 a 70 tohoto rozsudku do pravomoci Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.
73 Svým druhým až čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku Komise v podstatě zpochybňuje posouzení Tribunálu týkající se protisoutěžního účelu dohod Krka, který spočívá v rozdělení trhů. Taková otázka přitom zjevně představuje právní otázku, jelikož vyžaduje určení, zda Tribunál provedl nesprávný výklad a nesprávné použití čl. 101 odst. 1 SFEU.
74 V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení tím, že zohlednil údajně prosoutěžní účinky dohody o licenci Krka na hlavních trzích Krka, ačkoli Komise žádné protiprávní jednání na těchto trzích neshledala, a tvrdí, že takové účinky nemohly odůvodnit omezení hospodářské soutěže na jiných trzích. Je třeba poznamenat, že taková argumentace se vztahuje k právnímu kritériu použitému Tribunálem pro posouzení relevance prosoutěžních účinků, které konstatoval, a že její přezkum tedy spadá do pravomoci Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.
75 V rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku Komise vytýká Tribunálu, že odmítl uznat, že dohoda o převodu a o licenci Krka představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu z důvodu, že tato kvalifikace spočívala na nesprávném závěru o existenci rozdělení trhu mezi Krka a Servier. Osud tohoto důvodu kasačního opravného prostředku tak závisí na tom, jak bude rozhodnuto o výtkách vznesených Komisí v rámci prvního až pátého důvodu kasačního opravného prostředku, které se skutečně týkají nesprávných právních posouzení. V důsledku toho spadá přezkum šestého důvodu kasačního opravného prostředku do pravomoci Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.
76 Zadruhé Servier obecně tvrdí, že se kasační opravný prostředek omezuje na zopakování argumentů, které Komise uplatnila v prvním stupni a které byly Tribunálem zamítnuty, přičemž v napadeném rozsudku neprokázal existenci nesprávných právních posouzení ani zkreslení skutkového stavu. Tak je tomu v případě argumentace Komise rozvinuté na podporu prvního důvodu kasačního opravného prostředku, zejména jeho čtvrté části, a druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku.
77 Je třeba připomenout, že z článku 256 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z čl. 168 odst. 1 písm. d) a článku 169 jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku nebo usnesení, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen. Podle ustálené judikatury Soudního dvora tento požadavek nesplňuje kasační opravný prostředek, který se omezuje na převzetí důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Tribunálem. Takový kasační opravný prostředek totiž ve skutečnosti představuje návrh směřující k dosažení prostého nového přezkumu žaloby podané Tribunálu, což je mimo pravomoc Soudního dvora (viz rozsudek ze dne 24. března 2022, Hermann Albers v. Komise, C‑656/20 P, EU:C:2022:222, bod 35 a citovaná judikatura).
78 Jestliže však navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva ze strany Tribunálu, mohou být právní otázky přezkoumané v prvním stupni znovu projednány v rámci kasačního opravného prostředku. Kdyby totiž navrhovatel nemohl tímto způsobem založit kasační opravný prostředek na důvodech a argumentech již použitých před Tribunálem, bylo by řízení o kasačním opravném prostředku zčásti zbaveno smyslu (viz rozsudek ze dne 24. března 2022, Hermann Albers v. Komise, C‑656/20 P, EU:C:2022:222, bod 36 a citovaná judikatura).
79 I když je v projednávané věci pravda, že argumentace rozvinutá Komisí v rámci jejího kasačního opravného prostředku vykazuje jisté podobnosti s argumentací, které se dovolávala v prvním stupni, nic to nemění na tom, že se neomezuje na zopakování argumentů, které již uplatnila před Tribunálem, ale konkrétně zpochybňuje výklad a použití unijního práva ze strany tohoto soudu. Z toho vyplývá, že argumentaci Servier vycházející z opakování argumentace Komise v prvním stupni nelze přijmout.
80 Zatřetí Servier tvrdí, že argumentace Komise, konkrétně její argumentace rozvinutá v rámci prvního až pátého důvodu kasačního opravného prostředku, není dostatečně jasná k tomu, aby byla přípustná.
81 V tomto ohledu, jak vyplývá z čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, musí vznesené a uplatňované právní důvody a argumenty přesně označovat napadané body odůvodnění rozhodnutí Tribunálu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2016, Mallis a další v. Komise a ECB, C‑105/15 P až C‑109/15 P, EU:C:2016:702, body 33 a 34). Tak je tomu v projednávané věci, jelikož Komise ve svém kasačním opravném prostředku podrobně uvedla kritizované části napadeného rozsudku, jakož i právní argumenty na podporu svého návrhu na zrušení tohoto napadeného rozsudku s odkazem na konkrétní body napadeného rozsudku, které jsou předmětem její argumentace.
82 Začtvrté Servier tvrdí, že se kasační opravný prostředek omezuje na dílčí a selektivní citování napadeného rozsudku a spočívá na nesprávném výkladu jeho obsahu.
83 Touto argumentací však Servier ve skutečnosti zpochybňuje věcnou platnost důvodů kasačního opravného prostředku. Taková argumentace spadá do meritorního posouzení těchto důvodů, a nemůže tedy vést k nepřípustnosti tohoto kasačního opravného prostředku.
84 A konečně Servier zapáté tvrdí, že se Komise v rozsahu, v němž v rámci prvního, čtvrtého a šestého důvodu kasačního opravného prostředku vytýká Tribunálu, že nepřezkoumal některé části sporného rozhodnutí, jakož i všechny důkazy v něm uvedené, mýlí ohledně povahy přezkumu prováděného tímto soudem.
85 Obecnost takové námitky nepřípustnosti nicméně nemůže vést k nepřípustnosti prvního, čtvrtého a šestého důvodu kasačního opravného prostředku. Soudní dvůr rozhodne příležitostně o námitkách nepřípustnosti uplatněných konkrétněji Servier v rámci přezkumu dotčených důvodů kasačního opravného prostředku.
86 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba zamítnout námitky nepřípustnosti vznesené Servier obecně ve vztahu k prvnímu až šestému důvodu kasačního opravného prostředku.
3. Úvodní úvahy, které se týkají meritorního přezkumu prvního až šestého důvodu kasačního opravného prostředku
87 Před meritorním posouzením důvodů kasačního opravného prostředku týkajících se existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu je třeba zdůraznit, že na rozdíl od okolností věcí, v nichž Soudní dvůr rozhodoval z hlediska článku 101 SFEU o právní kvalifikaci dohod, na základě kterých výrobce originálních léčivých přípravků hospodářsky kompenzoval výrobce generických léčivých přípravků výměnou za to, že tento výrobce generických léčivých přípravků upustí od vstupu na trh, zejména věcí, v nichž byly vydány rozsudky ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:52), a ze dne 25. března 2021, Lundbeck v. Komise (C‑591/16 P, EU:C:2021:243), a na rozdíl od ostatních dohod uzavřených Servier, které byly předmětem sporného rozhodnutí, dohody o smírném narovnání a o licenci Krka nestanovily žádnou platbu ze strany výrobce originálních léčivých přípravků ve prospěch výrobce generických léčivých přípravků. Naopak dohoda o licenci Krka stanovila platby výrobce generických léčivých přípravků ve prospěch výrobce originálních léčivých přípravků.
88 Naproti tomu podle bodů 1731 až 1749 odůvodnění sporného rozhodnutí dohody o smírném narovnání a o licenci Krka umožnily Servier oddálit vstup generických léčivých přípravků vyrobených Krka na trh. Na území Unie si tyto dva podniky rozdělily vnitrostátní trhy do dvou oblastí vlivu, které pro každý z těchto podniků zahrnovaly jeho hlavní trhy, v rámci kterých mohly vykonávat své činnosti s ujištěním, že Servier nebude ze strany Krka vystavena konkurenčnímu tlaku, který by překračoval meze vyplývající z těchto dohod, a Krka nebude vystavena riziku, že by byla Servier stíhána pro porušování práv.
89 I když tedy ze skutečností vyplývajících ze sporného rozhodnutí vyplývá, že Servier neprovedla v rámci dohody o smírném narovnání Krka obrácenou platbu jako takovou ve prospěch Krka, podle Komise z nich rovněž vyplývá, že si tyto podniky zeměpisně rozdělily různé vnitrostátní trhy v rámci Unie. Bude tedy nezbytné zohlednit tyto okolnosti, aby bylo možné rozhodnout zejména o druhém a třetím důvodu kasačního opravného prostředku, a posoudit, zda a případně v jakém rozsahu je opodstatněná argumentace Komise směřující ke zpochybnění právních kritérií, na jejichž základě Tribunál vyhověl žalobním důvodům, které Servier uplatnila za účelem zpochybnění kvalifikace dohod o smírném narovnání a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
90 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 101 odst. 1 SFEU jsou s vnitřním trhem neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.
91 Aby jednání podniků spadalo pod zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU, musí odhalit existenci koluze mezi těmito podniky, tedy dohodu mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 31, jakož i citovaná judikatura].
92 Tento posledně uvedený požadavek, pokud jde o dohody o horizontální spolupráci uzavřené mezi podniky působícími na stejné úrovni výrobního nebo dodavatelského řetězce, předpokládá, že k uvedené koluzi dochází mezi podniky, které se nacházejí v konkurenční situaci, která, není-li stávající, je alespoň potenciální [rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 32].
93 Kromě toho musí být v souladu se samotným zněním tohoto ustanovení prokázáno, že účelem tohoto jednání nebo jeho důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, bod 158). Z toho vyplývá, že toto ustanovení tak, jak je vykládáno Soudním dvorem, jasně rozlišuje mezi pojmy omezení z hlediska účelu a omezení z hlediska důsledku, přičemž každý z těchto pojmů podléhá odlišnému režimu dokazování [rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 63].
94 Pokud tak jde o jednání kvalifikovaná jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, není v jejich případě třeba zjišťovat, a tím spíše ani prokazovat jejich účinky na hospodářskou soutěž, jelikož zkušenost ukazuje, že taková jednání vedou ke snížení produkce a zvýšení cen, což vede ke špatnému rozdělení zdrojů zejména ke škodě spotřebitelů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. března 2015, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, C‑286/13 P, EU:C:2015:184, bod 115, jakož i ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, bod 159).
95 Naproti tomu není-li prokázán protisoutěžní účel dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, je třeba zkoumat její účinky za účelem prokázání, že hospodářská soutěž byla ve skutečnosti výrazně vyloučena, omezena či narušena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Maxima Latvija, C‑345/14, EU:C:2015:784, bod 17).
96 Toto rozlišení vychází z okolnosti, že některé formy koluzí mezi podniky mohou být považovány za škodlivé pro řádné fungování normální hospodářské soutěže již ze své povahy (rozsudky ze dne 20. listopadu 2008, Beef Industry Development Society a Barry Brothers, C‑209/07, EU:C:2008:643, bod 17, a ze dne 14. března 2013, Allianz Hungária Biztosító a další, C‑32/11, EU:C:2013:160, bod 35). Pojem „omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu“ musí být vykládán restriktivně a lze jej použít pouze na určité kartelové dohody mezi podniky, jež samy o sobě a vzhledem k obsahu jejich ustanovení, cílům, ke kterým směřují, jakož i k hospodářskému a právnímu kontextu, do kterého spadají, vykazují dostatečný stupeň škodlivosti z hlediska hospodářské soutěže, aby bylo možné mít za to, že přezkum jejich účinků není nutný (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. listopadu 2015, Maxima Latvija, C‑345/14, EU:C:2015:784, bod 20, a ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, body 161 a 162, jakož i citovaná judikatura).
97 Soudní dvůr již rozhodl, že dohody týkající se rozdělení trhů představují zvláště závažná narušení hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 2013, Gosselin Group v. Komise, C‑429/11 P, EU:C:2013:463, bod 50; ze dne 5. prosince 2013, Solvay Solexis v. Komise, C‑449/11 P, EU:C:2013:802, bod 82, jakož i ze dne 4. září 2014, YKK a další v. Komise, C‑408/12 P, EU:C:2014:2153, bod 26). Soudní dvůr měl kromě toho za to, že dohody této povahy mají samy o sobě cíl omezující hospodářskou soutěž a náleží do kategorie dohod výslovně zakázaných čl. 101 odst. 1 SFEU, přičemž takový cíl nemůže být ospravedlněn analýzou hospodářského kontextu, do kterého je protisoutěžní jednání začleněno (rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Siemens a další v. Komise, C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, EU:C:2013:866, bod 218).
98 Pokud jde o takové kategorie dohod, lze jim tedy přiznat výjimku ze zákazu stanoveného v čl. 101 odst. 1 SFEU pouze na základě čl. 101 odst. 3 SFEU a za předpokladu, že jsou dodrženy všechny podmínky stanovené v tomto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. listopadu 2008, Beef Industry Development Society a Barry Brothers, C‑209/07, EU:C:2008:643, bod 21, jakož i ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, bod 187).
99 Provádění zásad, které byly právě připomenuty ve vztahu ke koluzivním jednáním ve formě dohod o horizontální spolupráci mezi podniky, jako jsou dohody Krka, vyžaduje v první fázi určit, zda lze tato jednání kvalifikovat jako jednání omezující hospodářskou soutěž ze strany podniků, které se nacházejí v konkurenční situaci, byť jen potenciální. Pokud tomu tak je, je třeba ve druhé fázi ověřit, zda uvedená jednání s ohledem na jejich hospodářské vlastnosti spadají pod kvalifikaci „omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu“.
100 Pokud jde o první fázi této analýzy, Soudní dvůr již rozhodl, že ve specifickém kontextu otevření trhu s léčivým přípravkem výrobcům generických léčivých přípravků je třeba za účelem posouzení, zda se jeden z těchto výrobců, i když není přítomen na trhu, nachází v potenciálně soutěžním vztahu s výrobcem originálních léčivých přípravků, který na tomto trhu působí, určit, zda existují skutečné a konkrétní možnosti, že prvně uvedený výrobce na uvedený trh vstoupí a bude konkurovat druhému z uvedených výrobců [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 36, jakož i citovaná judikatura].
101 Je tak třeba zaprvé posoudit, zda k datu uzavření takových dohod výrobce generických léčivých přípravků podnikl dostatečné přípravné kroky, které mu umožnily vstoupit na dotčený trh ve lhůtě, která umožňuje vyvíjet konkurenční tlak na výrobce originálních léčivých přípravků. Takové úkony umožňují prokázat existenci pevného odhodlání výrobce generických léčivých přípravků vstoupit na trh s léčivým přípravkem obsahujícím účinnou látku, která se stala volnou, jakož i jeho schopnost na tento trh vstoupit, a to i v případě, že je výrobce originálních léčivých přípravků majitelem patentů na postup. Zadruhé je třeba ověřit, že vstupu takového výrobce generických léčivých přípravků na trh nebrání nepřekonatelné překážky vstupu na něj [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, body 43 až 45].
102 Soudní dvůr již rozhodl, že případné patenty chránící originální léčivo nebo jeden z jeho výrobních postupů jsou totiž nepochybně součástí hospodářského a právního kontextu, který charakterizuje soutěžní vztahy mezi majiteli takových patentů a výrobci generických léčivých přípravků. Posuzování práv z patentu však nesmí spočívat v přezkumu síly patentu nebo toho, jaká je pravděpodobnost, že spor mezi majitelem patentu a výrobcem generických léčivých přípravků mohl vyústit v konstatování, že patent je platný a dochází k jeho porušování. Toto posuzování se musí spíše týkat otázky, zda má výrobce generických léčivých přípravků v rozhodném čase, navzdory existenci tohoto patentu, skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na trh [rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 50].
103 Kromě toho může být zjištění potenciální hospodářské soutěže mezi výrobcem generických léčivých přípravků a výrobcem originálních léčivých přípravků utvrzeno dalšími skutečnostmi, jako je uzavření dohody mezi nimi, pokud výrobce generických léčivých přípravků nepůsobil na dotčeném trhu, nebo existence převodů hodnoty ve prospěch tohoto výrobce výměnou za odklad jeho vstupu na trh [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, body 54 až 56].
104 V druhé fázi této analýzy je za účelem určení, zda odklad vstupu generických léčivých přípravků na trh, který je výsledkem dohody o smírném narovnání sporu v oblasti patentů, výměnou za převody hodnoty ze strany výrobce originálních léčivých přípravků ve prospěch výrobce těchto generických léčivých přípravků musí být považován za koluzivní jednání, které představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, třeba nejprve přezkoumat, zda lze tyto převody hodnot plně odůvodnit potřebou kompenzovat náklady nebo nepříjemnosti spojené s tímto sporem, jako jsou náklady a odměny poradců posledně uvedeného výrobce, nebo potřebou odměnit skutečné a prokázané dodávky zboží nebo služeb tohoto výrobce výrobci originálních léčivých přípravků. Pokud tomu tak není, je důležité ověřit, zda lze tyto převody hodnot vysvětlit pouze obchodním zájmem těchto výrobců léčivých přípravků na nesoutěžení na základě výkonnosti. Pro účely tohoto přezkumu je třeba v každém jednotlivém případě posoudit, zda tento čistý kladný zůstatek převodů hodnoty byl dostatečně významný na to, aby výrobce generických léčivých přípravků skutečně přiměl k upuštění od vstupu na příslušný trh, a tedy k tomu, aby s výrobcem originálních léčivých přípravků nesoutěžil na základě výkonnosti, aniž je vyžadováno, aby tento čistý kladný zůstatek byl nezbytně vyšší než zisky, kterých by tento výrobce generických léčivých přípravků dosáhl, kdyby měl úspěch v patentovém sporu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, body 84 až 94].
105 V tomto ohledu je třeba připomenout, že zpochybnění platnosti a dosahu patentu je součástí běžné hospodářské soutěže v odvětvích, ve kterých existují výlučná práva k technologiím, takže dohody o smírném narovnání, kterými výrobce generických léčivých přípravků, jenž usiluje o vstup na trh, přinejmenším dočasně uznává platnost patentu výrobce originálních léčivých přípravků, a proto se zavazuje k tomu, že ho již nebude zpochybňovat a nevstoupí na tento trh, mohou omezit hospodářskou soutěž [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 81 a citovaná judikatura].
106 S ohledem na výše uvedené skutečnosti příslušelo Tribunálu použít kritéria uvedená v bodech 104 a 105 tohoto rozsudku, aby rozhodl o části argumentace, kterou Servier předložila zejména v rámci devátého žalobního důvodu a která se týkala existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, a aby tak určil, zda Komise mohla ve sporném rozhodnutí platně konstatovat existenci takového omezení.
107 Po prokázání existence skutečností týkajících se potenciální hospodářské soutěže, které jsou předmětem prvního důvodu kasačního opravného prostředku, tedy příslušelo Tribunálu v této druhé fázi ověřit, zda dohody o smírném narovnání a o licenci Krka představují dohodu o rozdělení trhu, která omezuje hospodářskou soutěž z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, tedy kategorii dohod tímto ustanovením výslovně zakázanou. V tomto kontextu bylo na Tribunálu přezkoumat cíle těchto dohod, jakož i hospodářskou souvislost, která mezi nimi podle sporného rozhodnutí existovala, a konkrétně otázku, zda byl převod hodnoty ze Servier na Krka prostřednictvím dohody o licenci Krka natolik významný, aby Krka přiměl k rozdělení trhů se Servier tím, že se Krka vzdá, byť jen dočasně, vstupu na hlavní trhy Servier výměnou za ujištění, že bude moci uvádět svou generickou verzi perindoprilu na svých vlastních hlavních trzích, aniž by byla vystavena riziku, že by byla Servier stíhána pro porušování práv.
108 Tribunál měl mimoto přihlédnout k úmyslům dotčených podniků, aby ověřil, zda s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím bodě tyto úmysly odpovídají jeho analýze objektivních cílů, kterých chtěly tyto podniky v oblasti hospodářské soutěže dosáhnout, je však třeba upřesnit, že v souladu s judikaturou Soudního dvora, okolnost, že tytéž podniky jednaly bez úmyslu vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž, a skutečnost, že sledovaly určité legitimní cíle, nejsou pro účely použití čl. 101 odst. 1 SFEU určující (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU: C:2023:1011, bod 167 a citovaná judikatura).
4. K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
a) K relevanci prvního důvodu kasačního opravného prostředku
1) Argumentace účastníků řízení
109 Servier tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku, podle kterého se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když dospěl k závěru, že Krka v okamžiku uzavření dohod Krka nepředstavovala zdroj konkurenčního tlaku na Servier, je irelevantní. Skutečnost, že Tribunál nerozhodl o potenciální hospodářské soutěži, nemůže zpochybnit jeho posouzení týkající se neexistence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Prokázání potenciální hospodářské soutěže totiž není dostatečnou podmínkou pro použití této kvalifikace. Servier dodává, že jelikož podle Tribunálu Komise nesprávně použila tuto kvalifikaci, když vycházela z důvodů nesouvisejících s postavením Krka jako potenciálního soutěžitele, nebylo nezbytné takové postavení zkoumat, jak ostatně vyplývá z bodu 1234 napadeného rozsudku.
110 Podle Komise je první důvod kasačního opravného prostředku relevantní.
2) Závěry Soudního dvora
111 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že důvod kasačního opravného prostředku, který směřuje proti odůvodnění napadeného rozsudku, jež nemá vliv na jeho výrok, je irelevantní, a musí být proto zamítnut (rozsudek ze dne 27. dubna 2023, Fondazione Cassa di Risparmio di Pesaro a další v. Komise, C‑549/21 P, EU:C:2023:340, bod 80, jakož i citovaná judikatura).
112 Kromě toho se může Tribunál poté, co uvede důvody, na jejichž základě má být žalobní důvod směřující ke zrušení prohlášen za opodstatněný, z důvodů hospodárnosti řízení domnívat, že není nezbytné odpovědět na veškeré argumenty uvedené na podporu tohoto žalobního důvodu, pokud tyto důvody postačují k odůvodnění výroku napadeného rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 111).
113 V projednávané věci bod 1 výroku napadeného rozsudku, kterým Tribunál zrušil článek 4 sporného rozhodnutí, jímž byla konstatována existence jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU v důsledku dohod Krka, spočívá jednak na důvodech uvedených v bodech 943 až 1060 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál rozhodl, že Komise měla nesprávně za to, že tyto dohody představují omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, a jednak na důvodech uvedených v bodech 1061 až 1232 tohoto rozsudku, v nichž Tribunál rozhodl, že Komise nesprávně konstatovala existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku. Poté, co měl Tribunál v bodě 1233 uvedeného rozsudku v podstatě za to, že Komise neprokázala, že se Servier uzavřením dohod Krka dopustila jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, rozhodl v bodě 1234 téhož rozsudku, že je třeba zrušit článek 4 sporného rozhodnutí, „aniž je nezbytné přezkoumat ostatní výtky dovolávané [Servier] v rámci tohoto žalobního důvodu, jakož i žalobní důvod týkající se postavení Krka jako potenciálního soutěžitele“.
114 Na rozdíl od toho, co tvrdí Servier, toto posouzení Tribunálu neznamená, že první důvod kasačního opravného prostředku Komise směřuje proti odůvodnění napadeného rozsudku, které nemá vliv na jeho výrok. Tento důvod kasačního opravného prostředku totiž směřuje ke zpochybnění odůvodnění tohoto rozsudku, které se týká kvalifikace dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, což je odůvodnění, které vedlo Tribunál ke zrušení článku 4 sporného rozhodnutí. V rámci uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku Komise v podstatě tvrdí, že Tribunál v rámci své analýzy kvalifikace dohod Krka s ohledem na pojem „omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu“ zohlednil údajné uznání platnosti patentu 947 ze strany Krka mimo jiné na základě nesprávného právního kritéria, částečného, či dokonce selektivního posouzení důkazů obsažených ve sporném rozhodnutí, jakož i zkreslení některých těchto důkazů. Komise zejména tvrdí, že se Tribunál nemohl vyjadřovat k uznání platnosti patentu 947 ze strany Krka, aniž přezkoumal důkazy uvedené ve sporném rozhodnutí za účelem prokázání, že Krka byla potenciálním soutěžitelem Servier. Podle tohoto orgánu tyto důkazy prokazují, že Krka, která měla současně pevné odhodlání i schopnost vstoupit na trh s perindoprilem, uzavřela dohodu o smírném narovnání Krka nikoliv proto, že byla přesvědčena o platnosti tohoto patentu, ale proto, že dohoda o licenci Krka ji pobídla k uzavření dohody o zeměpisném rozdělení vnitrostátních trhů se Servier, přičemž každá z nich se vzdala vzájemné svobodné soutěže na svých hlavních trzích.
115 V tomto ohledu je třeba uvést, že Tribunál nejprve v bodě 970 napadeného rozsudku konstatoval, že v okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka existovaly „shodující se indicie, ze kterých mohly strany nabýt dojem, že patent 947 byl platný“, a dále v bodě 971 tohoto rozsudku konstatoval, že rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, jímž se potvrzuje platnost patentu 947, bylo tedy „jednou ze skutečností, které vedly k dohodám o smírném narovnání a o licenci“. A konečně z toho Tribunál v bodě 972 uvedeného rozsudku vyvodil, že „spojení obou těchto dohod bylo odůvodněné a nepředstav[ovalo] tedy vážnou indicii o obrácené platbě ze strany společnosti Servier ve prospěch společnosti Krka, ke které by vedla dohoda o licenci“.
116 Stejně tak Tribunál v bodě 1026 napadeného rozsudku rozhodl, že okolnost, že Krka nadále zpochybňovala patenty Servier a uváděla na trh svůj přípravek, i když platnost patentu 947 byla potvrzena rozhodnutím námitkového oddělení EPÚ, nepředstavuje rozhodující skutečnost pro účely přijetí závěru o existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, jelikož takové zachování konkurenčního tlaku Krka na Servier bylo možné vysvětlit snahou Krka posílit své postavení při vyjednávání, která mohla zahájit se Servier za účelem přijetí dohody o smírném narovnání, i přes rizika soudních sporů, která předjímala.
117 Tato úvaha je přitom pochopitelná pouze tehdy, pokud se bude mít za to, že Tribunál poté, co EPÚ potvrdil platnost patentu 947, nutně rozhodl, že perindopril vyráběný Krka, který je složený z krystalické formy alfa erbuminu chráněné tímto patentem, již nemůže konkurovat perindoprilu vyráběnému Servier, čímž ukončil jakoukoli potenciální hospodářskou soutěž mezi těmito podniky. Z tohoto hlediska by dohoda o smírném narovnání Krka, na základě které tento podnik upustil od vstupu na trhy Servier, pouze odrážela práva vyplývající z tohoto patentu, a nemohla by být tedy vnímána jako skutečná protihodnota za udělení licence Servier k uvedenému patentu na hlavní trhy Krka. Tribunál přitom v bodě 1234 napadeného rozsudku výslovně uvedl, že je třeba zrušit článek 4 sporného rozhodnutí, „aniž je nezbytné přezkoumat [...] žalobní důvod týkající se postavení Krka jako potenciálního soutěžitele“. Z odůvodnění, které vedlo ke zrušení tohoto rozhodnutí, však vyplývá, že Tribunál ve skutečnosti přezkoumal některé výtky spadající pod tento žalobní důvod, jakož i řadu bodů odůvodnění uvedeného rozhodnutí, které se vztahují k otázce potenciální hospodářské soutěže mezi Krka a Servier.
118 Z posouzení provedených zejména v bodech 943 až 1032 a 1140 až 1233 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že Tribunál rozhodujícím způsobem vycházel z toho, že Krka údajně uznala platnost patentu 947 v návaznosti na rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, pokud jde o kvalifikaci dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže jak z hlediska účelu, tak z hlediska důsledku. Vzhledem k tomu, že Tribunál měl za to, že možnost Krka vstoupit na hlavní trhy Servier, aby jí konkurovala, závisí hlavně na otázce, zda k okamžiku uzavření dohod Krka uznala platnost patentu 947 a jelikož postavení Krka jako potenciálního soutěžitele Servier vyplývá z možnosti Krka vstoupit na tyto trhy, je třeba mít za to, že existuje úzká souvislost mezi tímto údajným uznáním a postavením Krka jako potenciálního soutěžitele Servier.
119 Za těchto podmínek na rozdíl od toho, co tvrdí Servier, skutečnost, že Tribunál poté, co vyhověl argumentaci tohoto podniku týkající se existence jednání, které je v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU, v bodě 1234 napadeného rozsudku uvedl, že není třeba rozhodnout o „žalobní[m] důvod[u] týkající[m] se postavení Krka jako potenciálního soutěžitele“, tedy neznamená, že první důvod kasačního opravného prostředku Komise směřuje proti odůvodnění, které nemá vliv na výrok tohoto rozsudku, neboť zejména z jeho bodů 967, 968 a 970 až 972 vyplývá, že Tribunál nezbytně přezkoumal některé výtky uplatněné Servier v prvním stupni, které se týkají potenciální hospodářské soutěže.
120 Z toho vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku je relevantní.
b) K první až třetí části
1) Argumentace účastníků řízení
121 V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise kritizuje bod 1026 napadeného rozsudku. Tribunál podle ní nepoužil správné kritérium, když měl zřejmě za to, že Krka přestala být potenciálním soutěžitelem po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a protože již neměla pobídku k tomu, aby vstoupila na trh. V tomto ohledu bylo třeba určit, zda by v případě neexistence dohod existovaly skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na trh a konkurovat již zavedeným podnikům. Mimoto Tribunál nahradil posouzení Komise vlastním posouzením, když rozhodl, že Krka pokračovala ve vyvíjení konkurenčního tlaku na Servier po tomto rozhodnutí EPÚ pouze proto, aby posílila své postavení při vyjednávání s tímto podnikem, aniž vysvětlil důvody, proč Krka nemohla v případě neexistence dotčených dohod vstoupit na trh.
122 Ve druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise kritizuje body 970 a 1028 napadeného rozsudku. Tribunál měl v podstatě za to, že se Komisi nepodařilo prokázat, že dohoda o smírném narovnání Krka byla uzavřena tímto podnikem z jiných důvodů než proto, že byl na základě rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 přesvědčen o platnosti patentu 947. Tribunál přitom nepřezkoumal důkazy a úvahy uvedené v bodech 1686 až 1690 odůvodnění sporného rozhodnutí svědčící o opaku. Tribunál tak podle Komise porušil pravidla týkající se provádění důkazů, jakož i rozsah přezkumu legality, který mu přísluší provést na základě článku 263 SFEU ve vztahu k rozhodnutím Komise, která se týkají řízení podle článků 101 a 102 SFEU.
123 Ve třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku se Komise dovolává rozporu mezi bodem 361 a bodem 970 napadeného rozsudku. První z těchto bodů uvádí, že rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 samo o sobě nestačilo k tomu, aby bylo zabráněno výkonu potenciální hospodářské soutěže, zatímco podle druhého z těchto bodů byla Krka na základě uvedeného rozhodnutí EPÚ přesvědčena o platnosti patentu 947, což ji vedlo k narovnání sporů se Servier.
124 Servier nejprve tvrdí, že první část vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku, neboť Tribunál nevyloučil postavení Krka jako potenciálního soutěžitele. Tribunál nenahradil posouzení Komise svým posouzením, ale odmítl, že by bylo pokračování soudního sporu Krka po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 relevantní. Servier dále namítá, že druhá část je nepřípustná, neboť Komise navrhuje, aby Soudní dvůr znovu přezkoumal skutkový stav ve světle důkazů uvedených ve sporném rozhodnutí, zejména v bodech 1680 až 1700 odůvodnění tohoto rozhodnutí. A konečně Servier tvrdí, že třetí část je neopodstatněná.
2) Závěry Soudního dvora
125 Úvodem je třeba odmítnout tvrzení Servier, podle kterého argumentace Komise uvedená v prvních třech částech prvního důvodu kasačního opravného prostředku spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku. Jak totiž vyplývá z bodů 114 až 119 tohoto rozsudku, Tribunál tím, že rozhodl zejména v bodě 970 napadeného rozsudku, že v okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka existovaly shodující se indicie, ze kterých mohly Servier a Krka nabýt dojem, že patent 947 byl platný, z těchto indicií vyvodil, že hospodářská soutěž mezi těmito podniky na vnitrostátních trzích v rámci Unie je napříště vyloučena, a tedy mezi uvedenými podniky již neexistuje potenciální hospodářská soutěž.
126 Nejprve je třeba se zabývat třetí částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku, neboť se týká údajného nedostatku odůvodnění napadeného rozsudku. I když existuje určité napětí mezi body 970 a 1154 napadeného rozsudku na jedné straně a bodem 361 tohoto rozsudku na straně druhé, posledně uvedený bod je formulován opatrně, takže nelze mít za to, že je přímo v rozporu s těmito dvěma dalšími body. V tomto bodě 361 totiž Tribunál uvedl, že skutečnost, že rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 prohlásilo patent 947 za platný, nestačí „sama o sobě“ tomu, aby bylo zabráněno výkonu potenciální hospodářské soutěže. Toto konstatování přitom není neslučitelné se zjištěním, které vyplývá, jak bylo rozhodnuto v bodě 125 tohoto rozsudku, z bodu 970 napadeného rozsudku, podle kterého měl Tribunál za to, že Servier a Krka nebyly potenciálními soutěžiteli před uzavřením dohod Krka, zejména s ohledem na „shodující se indicie“, ze kterých mohly tyto podniky nabýt dojem, že patent 947 byl platný.
127 Pokud jde o přípustnost druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že jsou ve fázi kasačního opravného prostředku přípustné důvody opravného prostředku vycházející ze zjištění skutkového stavu a z jeho posouzení v napadeném rozhodnutí, pokud je tvrzeno, že Tribunál učinil zjištění, jejichž věcná nesprávnost vyplývá z písemností ve spise, nebo že zkreslil důkazy, které mu byly předloženy (rozsudek ze dne 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada, C‑229/05 P, EU:C:2007:32, bod 35).
128 Zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné znovu posuzovat skutkový stav a důkazy (rozsudek ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, C‑466/19 P, EU:C:2021:76, bod 43). I když takové zkreslení může spočívat ve výkladu dokumentu v rozporu s jeho obsahem, musí zjevně vyplývat ze spisu a předpokládá, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení důkazů. V tomto ohledu nestačí prokázat, že dokument mohl být vykládán jinak, než jak jej vyložil Tribunál (rozsudek ze dne 17. října 2019, Alcogroup a Alcodis v. Komise, C‑403/18 P, EU:C:2019:870, bod 64, jakož i citovaná judikatura).
129 Na rozdíl od toho, co tvrdí Servier, Komise v rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku neusiluje o dosažení nového posouzení důkazů, to by totiž nespadalo do pravomoci Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku. Svou argumentací se Komise v podstatě dovolává pochybení při použití čl. 101 odst. 1 SFEU, jelikož Tribunál v rámci přezkumu legality sporného rozhodnutí nezohlednil všechny relevantní skutečnosti pro účely určení, zda mohla mít Komise platně za to, že dohody Krka mohou být kvalifikovány jako omezení hospodářské soutěže, byť jen potenciální. Komise tak zpochybňuje nesprávné právní posouzení, které spadá do pravomoci Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.
130 Ve věci samé, pokud jde o první a druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunálu příslušelo, aby použil kritéria uvedená v bodech 100 až 103 tohoto rozsudku za účelem rozhodnutí o části argumentace předložené Servier, zejména v rámci devátého žalobního důvodu, který se týkal potenciální hospodářské soutěže, a aby tak určil, zda Komise mohla ve sporném rozhodnutí platně dospět k závěru, že Krka byla v okamžiku uzavření dohod Krka potenciálním soutěžitelem Servier.
131 S ohledem na vlastnosti jednání, jež je v rozporu s článkem 101 SFEU, které bylo konstatováno ve sporném rozhodnutí, měl tedy Tribunál přezkoumat, zda tyto dohody byly uzavřeny mezi podniky nacházejícími se v potenciálně soutěžním vztahu a mohou být kvalifikovány jako omezení hospodářské soutěže. Za tímto účelem byl tento soud povinen ověřit, zda se Komise správně domnívala, že k okamžiku uzavření uvedených dohod existovaly skutečné a konkrétní možnosti, že Krka vstoupí na relevantní trh a bude konkurovat Servier s ohledem na dostatečné přípravné kroky a neexistenci překážek pro tento vstup, které by vykazovaly nepřekonatelnou povahu, přičemž zjištění potenciální hospodářské soutěže mohlo být případně potvrzeno dalšími skutečnostmi, jako je existence převodu hodnoty ve prospěch Krka výměnou za odklad jejího vstupu na trh.
132 Je pravda, že v případě, že by platnost patentu chránícího originální léčivý přípravek nebo jeden z jeho výrobních postupů byla s konečnou platností prokázána před všemi soudy, kterým byla tato otázka předložena, bylo by obtížně představitelné, že by jiné prvky hospodářského a právního kontextu, který objektivně charakterizuje soutěžní vztahy mezi majitelem těchto patentů a výrobcem generických léčivých přípravků, mohly podložit závěr, že mezi nimi stále ještě existuje potenciálně konkurenční vztah. Pokud však mezi nimi stále probíhají spory ohledně otázky platnosti dotčeného patentu, je na správním orgánu nebo příslušném soudu, aby přezkoumal všechny relevantní skutečnosti před tím, než dospěje k závěru, že tento majitel a tento výrobce nejsou potenciálními soutěžiteli, jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 102 tohoto rozsudku.
133 Tribunál však namísto toho, aby za účelem provedení nezbytných ověření k určení, zda byla Krka potenciálním soutěžitelem Servier použil kritéria uvedená v bodech 100 až 103, 131 a 132 tohoto rozsudku, jak mu příslušelo učinit, v podstatě zejména v bodech 970, 1026 a 1028 napadeného rozsudku pouze tvrdil, že tyto dva podniky jsou přesvědčeny, že patent 947 je platný, a bez zvláštního odůvodnění nebo podpůrných důkazů uvedl, že jednání Krka spočívající v zachování konkurenčního tlaku na Servier lze vysvětlit její snahou posílit své postavení při jednáních, která mohla zahájit se Servier za účelem dosažení dohody o smírném narovnání doprovázené dohodou o licenci, jelikož získání takové licence se stalo obchodním řešením, které na trhu s perindoprilem upřednostňovala.
134 Z toho vyplývá, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je opodstatněná. Tribunál totiž nesprávně vyhodnotil právní význam patentové situace konstatované na relevantních trzích, jakož i úmyslů stran, a dopustil se nesprávného právního posouzení při použití čl. 101 odst. 1 SFEU, když posoudil pojem „potenciálně konkurenční vztah“ na základě nesprávných kritérií.
135 Pokud jde o druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunál měl v souladu s tím, co bylo rozhodnuto v bodě 132 tohoto rozsudku a s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 102 tohoto rozsudku, zohlednit všechny relevantní skutečnosti, na jejichž základě se Komise ve sporném rozhodnutí domnívala, že se Krka a Servier nacházely v potenciálně konkurenčním vztahu. Tribunál přitom tím, že svou analýzu týkající se vztahu mezi těmito dvěma podniky k okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka v zásadě omezil pouze na patentovou situaci, a zejména na to, jak Krka mohla vnímat platnost patentu 947, jakož i na úmysly stran, zvláště s ohledem na rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, tuto povinnost porušil.
136 Nejen že se totiž Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o přezkum, který mu přísluší provést ve vztahu k rozhodnutím Komise, která se týkají řízení podle článků 101 a 102 SFEU, ale porušil také povinnost odůvodnit rozsudky, která pro něj vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, jenž se na Tribunál použije na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, jelikož v bodě 970 napadeného rozsudku neuvedl důvody, ze kterých vycházel, když implicitně v témže bodě konstatoval, že Servier a Krka již nejsou potenciálními konkurenty, a to i když skutečnosti uvedené zejména v bodech 1686 až 1690 odůvodnění sporného rozhodnutí směřovaly k prokázání opaku. Skutečnost, že Tribunál výslovně neuvedl, že vyloučil existenci potenciální hospodářské soutěže mezi Krka a Servier, nemůže toto zjištění týkající se nedostatku odůvodnění zpochybnit. Nelze totiž připustit, aby se Tribunál mohl tím, že neuvede podstatnou část svých vlastních úvah, zprostit povinnosti odůvodnit své rozsudky, a zabránit tak Soudnímu dvoru v tom, aby byl schopen provést přezkum kasačního opravného prostředku.
137 Z toho vyplývá, že první a druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět. Naproti tomu třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.
c) Ke čtvrté a šesté části
1) Argumentace účastníků řízení
138 Ve čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že v bodech 967, 968 a 970 napadeného rozsudku zkreslil důkazy, které jsou v nich uvedeny a týkají se rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006.
139 V šesté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Komise nejprve tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy uvedené v bodech 968, 1017 a 1024 napadeného rozsudku, ze kterých podle tohoto soudu vyplývá, že tato rozhodnutí podstatně změnila kontext, v němž byly uzavřeny dohody o smírném narovnání a o licenci Krka, zejména stran vnímání Krka a Servier, které mohly mít ohledně platnosti patentu 947.
140 Tato zkreslení postihují platnost posouzení, která byla Tribunálem provedena jednak v bodech 970, 1025 a 1028 uvedeného rozsudku, pokud jde o uznání platnosti patentu 947 ze strany Krka, a jednak v bodě 999 téhož rozsudku, pokud jde o skutečnost, že toto uznání vysvětluje, proč se Krka namísto tzv. „rizikového“ vstupu na trhy všech členských států raději omezila na své hlavní trhy pokryté dohodou o licenci Krka. Komise dále tvrdí, že tato posouzení jsou v rozporu s důkazy uvedenými v bodech 1687, 1693 a 1826 odůvodnění sporného rozhodnutí, které Tribunál nepřezkoumal. A konečně Komise uvádí, že je odůvodnění napadeného rozsudku nedostatečné a vnitřně rozporné.
141 Podle Servier by měla být výtka týkající se zkreslení zamítnuta především z toho důvodu, že Komise neidentifikovala žádný důkaz, který by byl předmětem zkreslení. Dále je tato výtka irelevantní, jelikož se ve skutečnosti týká pouze rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006. I kdyby tedy bylo třeba mít za to, že soudní příkazy nezměnily vnímání Krka stran platnosti patentu 947, nezpochybňuje to skutečnost, že rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 její vnímání změnilo.
142 A konečně je argumentace Komise neopodstatněná. Tribunál zohlednil skutečnost, že Krka trvala na svých námitkách i po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, kterým byla potvrzena platnost patentu 947, ale měl svrchovaně za to, že tato okolnost nezpochybňuje zjištění, podle kterého Krka dospěla k narovnání, jelikož nabyla dojmu, že je tento patent platný. Ve zbývající části vychází argumentace Komise z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Tribunál zdaleka nerozhodl na základě vnitřně rozporného odůvodnění, když uvedl, že z několika indicií mohla Krka nabýt dojem, že patent 947 je platný, což ji pobídlo k narovnání sporů. Tribunál rozhodl, že jak tato okolnost, tak neexistence obrácené platby přispívají k vyloučení kvalifikace omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, aniž je však vyloučeno postavení Krka jako potenciálního soutěžitele.
143 Pokud jde o rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, Servier tvrdí, že dočasná povaha soudního příkazu není v rozporu se skutkovým posouzením Tribunálu, podle kterého tento soudní příkaz přispěl ke změně kontextu, v němž byly uzavřeny dohody o smírném narovnání a o licenci Krka. Mimoto tyto soudní příkazy změnily kontext dohod.
2) Závěry Soudního dvora
144 Úvodem je třeba uvést, že bez ohledu na skutečnost, že prvním dvěma částem prvního důvodu kasačního opravného prostředku bylo vyhověno, což mělo za následek zjištění, že úvahy Tribunálu týkající se potenciální hospodářské soutěže byly stiženy nesprávným právním posouzením, zůstává užitečné přezkoumat ostatní části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, aby bylo možné zjistit, zda bez ohledu na skutečnost, že Tribunál nepoužil požadovaná právní kritéria a nezohlednil všechny relevantní důkazy, je jím provedený výklad důkazů, které skutečně zkoumal, stižen protiprávností, a zejména případným zkreslením těchto důkazů, jak tvrdí Komise.
145 V bodě 965 napadeného rozsudku přezkoumal Tribunál, zda existují skutečné spory mezi Servier a Krka a zda má dohoda o licenci Krka dostatečně přímou souvislost se smírným narovnáním těchto sporů k tomu, aby bylo odůvodněno její spojení s dohodou o smírném narovnání Krka. V bodech 967 a 968 tohoto rozsudku Tribunál uvedl existenci sporů mezi Servier a Krka, které vedly jednak k rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a jednak k rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006. Tribunál v bodě 970 uvedeného rozsudku uvedl, že v okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka „existovaly shodující se indicie, ze kterých mohly strany nabýt dojem, že patent 947 byl platný“, a v tomto ohledu odkázal na znění bodů 967 a 968 téhož rozsudku.
146 Za účelem posouzení, zda Tribunál zkreslil rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006 a rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, je přezkum, který provádí Soudní dvůr, omezen na ověření toho, zda Tribunál zjevně nepřekročil meze přiměřeného posouzení uvedených skutečností. Soudnímu dvoru nepřísluší, aby nezávisle posuzoval, zda Komise splnila důkazní břemeno, které jí přísluší k prokázání existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, nýbrž aby určil, zda Tribunál, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, vyložil tytéž důkazy způsobem, který je zjevně v rozporu s jejich zněním (obdobně viz rozsudek ze dne 10. února 2011, Activision Blizzard Germany v. Komise, C‑260/09 P, EU:C:2011:62, bod 57).
147 Výtky Komise ohledně zkreslení je třeba přezkoumat ve světle těchto úvah.
i) K rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006
148 Bod 968 napadeného rozsudku zní takto:
„[...] Dne 1. září 2006 Krka podala vzájemný návrh na zrušení [patentu] 947 a dne 8. září 2006 další vzájemný návrh na zrušení patentu 340. Dne 3. října 2006 High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (patents court) [Vrchní soud (Anglie a Wales), oddělení Chancery (senát pro patenty), Spojené království], vyhověl návrhu na předběžný soudní příkaz Servier a zamítl návrh podaný Krka dne 1. září 2006. Dne 1. prosince 2006 došlo k ukončení probíhajícího řízení v souladu s dohodou o smírném narovnání uzavřenou mezi stranami a předběžný soudní příkaz byl zrušen.“
149 Z formulace tohoto bodu 968 vyplývá, že Tribunál měl, když odkazoval na zamítnutí „návrhu podan[ého] Krka dne 1. září 2006“, na mysli zamítnutí vzájemného návrhu tohoto podniku rozhodnutím High Court ze dne 3. října 2006.
150 Toto rozhodnutí, které je uvedeno v příloze A.174 žaloby Servier, však uvádí, že se vyhovuje návrhu Servier na předběžný soudní příkaz, ale zároveň se zamítá nikoli vzájemný návrh Krka, ale návrh směřující k tomu, aby bylo tomuto vzájemnému návrhu znějícímu na neplatnost patentu 947 vyhověno ve zkráceném řízení.
151 Z toho vyplývá, že Tribunál v bodě 968 napadeného rozsudku zkreslil jasné a přesné znění rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, i když ho věrně citoval v bodech 23 a 1196 tohoto rozsudku.
152 Na základě tohoto zkreslení Tribunál nejprve v bodě 970 napadeného rozsudku uvedl, že „v okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci [Krka] existovaly shodující se indicie, ze kterých mohly strany nabýt dojem, že patent 947 byl platný“, a dále v bodě 1017 tohoto rozsudku uvedl, že obě události, které představovalo rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006 „podstatně změnily kontext, v němž byly dohody uzavřeny, zejména stran vnímání Krka, ale také Servier, které mohly mít ohledně platnosti patentu 947“. A konečně měl Tribunál na základě posledně uvedeného konstatování v bodě 1024 uvedeného rozsudku za to, že vznik těchto dvou událostí „značně omezuje“ relevanci dokumentu Servier týkajícího se její strategie vůči Krka. V bodě 999 téhož rozsudku Tribunál mimoto uvedl, že Krka se Servier dospěla k narovnání nikoliv výměnou za zisky plynoucí z dohody o licenci Krka, ale z důvodu, že Krka „uznala platnost patentu 947“, který byl v tomto ohledu „rozhodující skutečností“.
153 Rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006 vzhledem k předběžné povaze a předběžnému řízení, na jehož konci bylo toto rozhodnutí přijato, nijak nepředjímá meritorní řešení sporu, jak ostatně Tribunál v podstatě uvedl v bodech 367 a 368 napadeného rozsudku. Vnitrostátní soud se totiž v souladu s kritérii pro vydání rozsudku ve zkráceném řízení ve skutečnosti omezil na konstatování, že vzájemný návrh Krka nebyl zjevně opodstatněný, přičemž v tomto ohledu v bodě 70 téhož rozhodnutí zdůraznil, že nemá „žádné pochybnosti o tom, že Krka mohla prokázat, že je nastolena závažná otázka, o níž je třeba rozhodnout, v projednávaném případě otázka, zda prodej tablet [perindoprilu Servier] přede dnem vzniku práva přednosti zbavuje patent [947] novosti“, upřesnil však, že není „přesvědčen, že by Servier neměla žádnou skutečnou vyhlídku na ochranu patentu [947] proti takovémuto útoku“.
154 Tím, že Tribunál takto zkreslil jasné a přesné znění rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, jsou body 968, 970, 999, 1017 a 1024 jeho rozsudku stiženy protiprávností.
ii) K rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006
155 Bod 967 napadeného rozsudku zní takto:
„Deset společností generických léčiv, včetně Krka, [...] podaly námitky proti patentu 947 u EPÚ v roce 2004 s cílem domoci se jeho úplného zrušení, když se dovolávaly důvodů vycházejících z nedostatku novosti a vynálezecké činnosti a nedostatečného popisu vynálezu. Dne 27. července 2006 námitkové oddělení EPÚ potvrdilo platnost tohoto patentu v návaznosti na lehké změny původních požadavků Servier. Sedm společností následně podalo žalobu proti rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006. Krka se stáhla z námitkového řízení dne 11. ledna 2007 v souladu s dohodou o smírném narovnání uzavřenou se Servier.“
156 Tribunál tak přesně popsal obsah rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006.
157 Je však třeba konstatovat, že tvrzení uvedené v bodě 970 napadeného rozsudku, podle něhož „v okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci [Krka] existovaly shodující se indicie, ze kterých mohly strany nabýt dojem, že patent 947 byl platný“, spočívá přinejmenším částečně na zkreslení rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, z něhož Tribunál vycházel rovněž v bodech 1017 a 1024 tohoto rozsudku.
158 Toto tvrzení Tribunálu ostatně pomíjí několik dalších důkazů uvedených ve sporném rozhodnutí, které podle Komise prokazují, že i když rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 znělo v neprospěch Krka, tento podnik ani zdaleka nerezignoval na uznání platnosti patentu 947. Sporné rozhodnutí zejména v bodech 1687 až 1689 odůvodnění uvádí, že Krka, která se proti tomuto rozhodnutí EPÚ odvolala, rovněž pokračovala ve zpochybňování patentu 947 tím, že dne 1. září 2006 podala ve Spojeném království vzájemný návrh proti Servier znějící na neplatnost tohoto patentu. Rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006 zdůrazňuje, že Krka měla „silný základ“ pro zpochybnění patentu 947. Sporné rozhodnutí rovněž uvádí prohlášení zaměstnanců Krka v reakci na uvedené rozhodnutí, která odporují jakékoli rezignaci na rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, jakož i skutečnost, že Krka dosáhla v září 2006 zamítnutí žaloby pro porušení patentu 947, kterou Servier podala v Maďarsku, a nadále uváděla na trh v tomto členském státě svou generickou verzi perindoprilu.
159 Na základě těchto skutečností sporné rozhodnutí, pokud jde o postavení Krka v návaznosti na rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, v bodě 1690 odůvodnění uvedlo následující:
„Zhodnocení patentové situace ze strany Krka bylo jistě ovlivněno rozhodnutím o námitkách a vydáním předběžných soudních příkazů proti společnostem Krka a Apotex ve Spojeném království. Z výše uvedeného však lze přesvědčivě dovodit, že z pohledu ex ante nic nebránilo skutečné a konkrétní možnosti Krka, aby dosáhla neplatnosti patentu 947 v řízení ve věci samé.“
160 Ze znění těchto skutečností je tedy zřejmé, že cílem sporného rozhodnutí posuzovaného jako celek bylo na základě souboru shodujících se indicií prokázat, že Krka nerezignovala na uznání platnosti patentu 947 v návaznosti na rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, navzdory pochybnostem, které toto rozhodnutí mohlo vyvolat, pokud jde o šance na zrušení tohoto patentu. V bodě 970 napadeného rozsudku přitom Tribunál, který nepřezkoumal všechny důkazy uplatněné v tomto ohledu ve sporném rozhodnutí, bez odpovídajícího odůvodnění tvrdil, že „v okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka existovaly shodující se indicie, ze kterých mohly strany nabýt dojem, že patent 947 byl platný“. Jak uvedla generální advokátka v bodě 105 svého stanoviska, Tribunál nejenže opomněl zohlednit skutečnosti uvedené v bodech 158 a 159 tohoto rozsudku, ale ani nevysvětlil důvody tohoto opomenutí, přestože porušení pravidel hospodářské soutěže může být řádně posouzeno pouze tehdy, pokud jsou nepřímé důkazy předložené ve sporném rozhodnutí posuzovány nikoli izolovaně, ale jako celek, s přihlédnutím k vlastnostem relevantního výrobkového trhu (rozsudek ze dne 14. července 1972, Imperial Chemical Industries v. Komise, 48/69, EU:C:1972:70, bod 68).
161 Tribunál tím zkreslil smysl a dosah sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká účinků rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 na uznání platnosti patentu 947 ze strany Krka (obdobně viz rozsudek ze dne 11. září 2003, Belgie v. Komise, C‑197/99 P, EU:C:2003:444, body 66 a 67). Kromě toho Tribunál porušil povinnost odůvodnit své rozsudky, která pro něj vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, jenž se na Tribunál použije na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, jelikož v bodě 970 napadeného rozsudku neuvedl dostatečným způsobem důvody, ze kterých vycházel, tak, aby bylo umožněno zúčastněným osobám seznámit se s těmito důvody a Soudnímu dvoru disponovat poznatky k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2020, Komise v. GEA Group, C‑823/18 P, EU:2020:955, bod 42 a citovaná judikatura).
162 Kromě zkreslení rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, které bylo konstatováno v bodě 154 tohoto rozsudku, je tedy bod 970 napadeného rozsudku založen na zkreslení sporného rozhodnutí a je stižen nedostatkem odůvodnění.
163 S ohledem na výše uvedené skutečnosti je třeba čtvrté a šesté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
d) K páté části
1) Argumentace účastníků řízení
164 V páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise vytýká Tribunálu, že měl v bodě 1000 napadeného rozsudku za to, že skutečnost, že Krka odhadla náklady spojené s příležitostí, které by jí vznikly v případě, že by se Servier nedosáhla narovnání, na deset milionů eur za období tří let, představuje indicii o tom, že Krka uznala platnost patentu 947. Zaprvé byl tento odhad poskytnut během šetření, takže jej nebylo možné zpětně použít jako důkaz o vnímání Krka k okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka. Zadruhé zisky, které Krka očekávala, byly jedním z důvodů, proč dohoda o licenci Krka představovala pobídku k narovnání sporů. Zatřetí žádný důkaz neumožňoval tvrdit, jak to učinil Tribunál v bodě 1000 tohoto rozsudku, že bylo málo pravděpodobné, že by se Krka rozhodla pro možnost rizikového vstupu na své hlavní trhy, na které se vztahovala dohoda o licenci Krka. Bod 1675 odůvodnění sporného rozhodnutí naopak uvádí závažné důkazy o takovém záměru ze strany Krka.
165 Podle Servier je tato část nepřípustná, jelikož se Komise nedovolává žádného zkreslení.
2) Závěry Soudního dvora
166 Je třeba uvést, že se Komise v páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku nedovolává žádného zkreslení, ale domáhá se nového posouzení důkazů, což nespadá do pravomoci Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.
167 Pátou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba odmítnout jako nepřípustnou.
e) Závěr ohledně prvního důvodu kasačního opravného prostředku
168 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba zamítnout třetí část a odmítnout pátou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku a vyhovět první, druhé, čtvrté a šesté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku.
5. K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
a) K druhé části
1) Argumentace účastníků řízení
169 V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že měl v bodech 963 a 965 až 972 napadeného rozsudku za to, že v případě skutečného sporu týkajícího se patentu nepředstavuje spojení dohody o smírném narovnání s dohodou o licenci vážnou indicii o obrácené platbě. Tento formalistický přístup je v rozporu s judikaturou, zejména s rozsudkem ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další(C‑403/08 a C‑429/08, EU:C:2011:631, bod 136), který za účelem zjištění omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu vyžaduje, aby byl zohledněn obsah, cíl a hospodářský a právní kontext sporných dohod.
170 Servier se úvodem domnívá, že Komise nezpochybňuje právní kritéria uvedená v bodech 943 až 963 napadeného rozsudku, které se týkají analýzy dohody o smírném narovnání sporu týkajícího se patentu spojeného s licencí k tomuto patentu, nýbrž použití těchto zásad, jakož i posouzení skutkového stavu provedená Tribunálem v bodech 964 až 1032 tohoto rozsudku.
171 Servier tvrdí, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je nejasná a zjevně neopodstatněná. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, odůvodnění uvedené v bodě 972 napadeného rozsudku není založeno pouze na formě dotčených dohod, ale rovněž na analýze jejich kontextu, který je popsán v bodech 967, 968, 970 a 971 tohoto rozsudku. Kromě toho Tribunál rovněž odmítl tezi Komise, podle které bylo cílem dohody rozdělení trhů.
2) Závěry Soudního dvora
172 S ohledem na skutečnost, že se druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku týká kritérií, podle kterých měl Tribunál posoudit existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, je třeba ji přezkoumat jako první.
173 Je třeba konstatovat, že v rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise zpochybňuje právní kritéria uvedená v bodě 963 napadeného rozsudku a zpochybňuje posouzení provedené na základě těchto kritérií v bodech 965 až 972 uvedeného rozsudku, přičemž zejména tvrdí, že se toto posouzení týká „pouze formy dotčených dohod“ a „nemá žádnou oporu v judikatuře“. Ze samotného znění této druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku tak vyplývá, že tato část obsahuje kritiku právních kritérií uvedených v bodech 943 až 963 tohoto rozsudku. Úvodní argument Servier tedy vychází z nesprávného výkladu kasačního opravného prostředku.
174 Pokud jde o výtky Komise směřující proti bodu 963 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že měl Tribunál v uvedeném bodě za to, že v případě skutečného sporu týkajícího se patentu a dohody o licenci, která má přímou souvislost se smírným narovnáním tohoto sporu, může být dohoda o smírném narovnání tohoto sporu, která obsahuje doložky omezující hospodářskou soutěž, jako jsou doložky o nenapadnutí práv a o neuvedení na trh, a která je spojená s dohodou o licenci týkající se tohoto patentu, kvalifikována jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu pouze tehdy, pokud Komise může prokázat, že tato dohoda o licenci nepředstavuje transakci uzavřenou za obvyklých tržních podmínek a zastírá tak obrácenou platbu.
175 Zatímco přitom jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, konstatované sporným rozhodnutím spočívalo v rozdělení trhů mezi Servier a Krka do dvou oblastí, z nichž pouze jedna spadá pod rozsah tohoto protiprávního jednání, Tribunál v bodech 963 až 965 napadeného rozsudku v podstatě uvedl, že se omezí na přezkum toho, zda dohoda o licenci Krka mohla být odůvodněna dohodou o smírném narovnání Krka, nebo zda naopak tato dohoda o licenci ve skutečnosti zastírala obrácenou platbu, která Krka pobídla k tomu, aby se podřídila doložkám o neuvedení na trh a o nenapadnutí práv stanoveným touto dohodou o smírném narovnání. Tyto úvahy pomíjí jednak skutečnost, že se dohoda o licenci Krka týká trhů, které nespadají pod rozsah jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, a jednak povahu tohoto protiprávního jednání, které nespočívalo toliko v dohodě o smírném narovnání patentového sporu za obrácenou platbu, ale spočívalo v dohodě o rozdělení trhu.
176 Body 963 až 965 napadeného rozsudku tak uvádí kritéria pro posouzení existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, která jsou neslučitelná s kritérii připomenutými v bodech 99 až 105 tohoto rozsudku a která spočívají na nesprávném výkladu čl. 101 odst. 1 SFEU. Je třeba konstatovat, že rozdíly mezi těmito právními kritérii použitými Tribunálem a kritérii připomenutými v uvedených bodech 99 až 105 tohoto rozsudku nejsou pouze sémantické povahy, ale vedou k podstatně odlišným výsledkům.
177 Kromě toho je třeba připomenout, že v bodě 972 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že „s ohledem na dosah doložek [dohod o smírném narovnání a o licenci Krka], jakož i na kontext, ve kterém byly tyto dohody uzavřeny, je třeba konstatovat, že spojení obou těchto dohod bylo odůvodněné a nepředstavuje tedy vážnou indicii o existenci obrácené platby ze strany společnosti Servier ve prospěch společnosti Krka, ke které by vedla dohoda o licenci“, přičemž odkázal na znění bodu 948 tohoto rozsudku.
178 Je pravda, že skutečnost, že podniky uzavřou dohodu o smírném narovnání sporu týkajícího se patentu spojenou s dohodou o licenci týkající se téhož patentu, nepředstavuje sama o sobě jednání omezující hospodářskou soutěž. Takové dohody však mohou v závislosti jak na svém obsahu, tak na svém hospodářském kontextu představovat prostředek způsobilý ovlivnit obchodní chování dotčených podniků takovým způsobem, že omezí nebo naruší hospodářskou soutěž na trhu, na němž tyto dva podniky vykonávají svou obchodní činnost (obdobně viz rozsudek ze dne 17. listopadu 1987, British American Tobacco a Rynolds Industries v. Komise, 142/84 a 156/84, EU:C:1987:490, bod 37).
179 K tomu, aby koluzivní jednání spadalo pod zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU, musí splňovat různé podmínky, které nezávisí na právní povaze tohoto jednání nebo právních nástrojích určených k jeho provedení, ale na vztahu uvedeného jednání k hospodářské soutěži. Vzhledem k tomu, že použití tohoto ustanovení spočívá na posouzení hospodářských dopadů dotčeného jednání, nemůže být uvedené ustanovení vykládáno tak, že zavádí jakýkoliv předsudek vůči určité kategorii dohod, která je určena svou právní povahou, jelikož každá dohoda musí být posuzována se zřetelem k jejímu specifickému obsahu a hospodářskému kontextu, a zejména s ohledem na situaci na dotčeném trhu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. června 1966, LTM, 56/65, EU:C:1966:38, s. 358, jakož i ze dne 17. listopadu 1987, British American Tobacco a Rynolds Industries v. Komise, 142/84 a 156/84, EU:C:1987:490, bod 40). Jak zdůraznila generální advokátka zejména v bodě 127 svého stanoviska, účinnost unijního práva hospodářské soutěže by byla vážně ohrožena, pokud by se strany protisoutěžních dohod mohly vyhnout použití článku 101 SFEU pouze tím, že by tyto dohody uzavřely v určité formě.
180 Kromě skutečnosti, že se v projednávaném případě dohody o smírném narovnání a o licenci Krka týkají odlišných trhů a že trhy pokryté dohodou o licenci Krka nespadají pod rozsah jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, je třeba zdůraznit, že ačkoliv uzavření dohody o smírném narovnání sporu majitelem patentu s výrobcem generických léčivých přípravků, který je obviněn z porušování práv, zajisté představuje vyjádření práva duševního vlastnictví tímto majitelem a tento patent mu zejména umožňuje bránit se proti jakémukoliv porušení tohoto práva, nemění to nic na tom, že uvedený patent svému majiteli neumožňuje uzavírat smlouvy, které by porušovaly článek 101 SFEU [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 97].
181 Kvalifikace omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ostatně nezávisí na formě smluv nebo jiných právních nástrojů určených k provedení takového koluzivního jednání, ani na subjektivním vnímání, které strany mohou mít o výsledku sporu, který mezi nimi probíhá, pokud jde o platnost patentu.
182 Kromě toho, jak bylo připomenuto v bodě 108 tohoto rozsudku, okolnost, že podniky, jejichž jednání lze kvalifikovat jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, jednaly bez úmyslu vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž, a skutečnost, že sledovaly určité legitimní cíle, nejsou pro účely použití čl. 101 odst. 1 SFEU určující (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, bod 167 a citovaná judikatura). Relevantní je pouze posouzení stupně hospodářské škodlivosti tohoto jednání pro řádné fungování hospodářské soutěže na dotčeném trhu. Toto posouzení musí spočívat na objektivních hlediscích, v případě potřeby na základě podrobné analýzy uvedeného jednání, jeho cílů a hospodářského a právního kontextu, jehož je součástí [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, body 84 a 85, jakož i ze dne 25. března 2021, Lundbeck v. Komise, C‑591/16 P, EU:C:2021:243, bod 131].
183 Za účelem určení, zda lze koluzivní jednání kvalifikovat jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, je proto třeba přezkoumat jeho obsah, historii vzniku, jakož i právní a hospodářský kontext, zejména specifické vlastnosti trhu, na němž konkrétně nastanou účinky tohoto jednání. Skutečnost, že ustanovení dohody určené k provedení tohoto jednání neodhalují protisoutěžní účel, není sama o sobě určující (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. listopadu 1983, IAZ International Belgium a další v. Komise, 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82, EU:C:1983:310, body 23 až 25, jakož i ze dne 28. března 1984, Compagnie royale asturienne des mines a Rheizink v. Komise, 29/83 a 30/83, EU:C:1984:130, bod 26).
184 Tribunál však namísto toho, aby provedl takové posouzení koluzivního jednání, které bylo provedeno prostřednictvím dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, ve světle jeho specifického obsahu a jeho hospodářských dopadů, v bodech 943 až 963 napadeného rozsudku stanovil kritéria, jejichž cílem bylo obecně a abstraktně určit podmínky, za nichž spojení dohody o narovnání sporu týkajícího se patentu s dohodou o licenci týkající se téhož patentu může spadat, pouze s ohledem na právní vlastnosti těchto dohod, pod kvalifikaci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU. Tím, že Tribunál použil tato kritéria na dohody o smírném narovnání a o licenci Krka, soustředil svou analýzu na formu a právní vlastnosti těchto dohod, spíše než aby zkoumal jejich konkrétní vztah k hospodářské soutěži. Porušil tak zásady uvedené v bodech 179 a 183 tohoto rozsudku, jimiž se řídí použití a výklad čl. 101 odst. 1 SFEU, a body 943 až 972 jeho rozsudku jsou stiženy protiprávností.
185 Z toho vyplývá, že druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.
b) K první, třetí a čtvrté části
1) Argumentace účastníků řízení
186 V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise poukazuje na vnitřně rozpornou povahu odůvodnění Tribunálu. V bodě 1029 napadeného rozsudku totiž Tribunál uznal, že dohoda o licenci Krka byla podmínkou pro to, aby tento podnik souhlasil s doložkami o neuvádění na trh a o nenapadnutí práv, které jsou, jak Tribunál zdůraznil v bodě 273 tohoto rozsudku, „ve své podstatě omezující“. Odmítl z toho však vyvodit, že tato dohoda o licenci pobídla Krka k smírnému narovnání sporů týkajících se patentu 947, přitom vycházel z dvou nesprávných důvodů, a sice jednak z vnímání platnosti tohoto patentu stranami a jednak z okolnosti, že byla uvedená dohoda o licenci uzavřena za obvyklých tržních podmínek. Tribunál tedy tím, že vycházel z fikce smírného narovnání založeného na vlastnostech patentu 947 a licence k tomuto patentu udělené za tržních podmínek, nepřiznal pro účely právní kvalifikace těchto dohod jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu dostatečný význam cíli, který uvedené dohody sledovaly. Tribunál ostatně nezohlednil prohlášení, kterými Krka uznala, že „obětovala“ svůj vstup na hlavní trhy Servier, aby mohla setrvat na svých sedmi hlavních trzích.
187 Ve třetí části Komise kritizuje odůvodnění uvedené v bodech 806, 963, 975 až 984 a 1029 napadeného rozsudku, kterými měl Tribunál za to, že dohoda o licenci Krka byla uzavřena za tržních podmínek. Tato úvaha přitom není relevantní, neboť rozhodujícím faktorem je podle názoru Komise to, že dohody o smírném narovnání a o licenci Krka nevycházely z posouzení platnosti patentu 947 každou ze stran, ale z jejich společného cíle rozdělit si trhy na úkor spotřebitelů prostřednictvím dohod Krka posuzovaných jako celek.
188 Ve čtvrté části Komise Tribunálu vytýká, že v bodech 806 a 977 až 982 napadeného rozsudku omezil svou analýzu pobídkové povahy dohody o licenci Krka na to, zda byla sazba poplatku stanovená touto dohodou neobvykle nízká. Tribunál měl uvedenou dohodu analyzovat společně s dohodou o smírném narovnání Krka a přezkoumat účinek těchto dohod na pobídky stran k hospodářské soutěži, jakož i zisk – odhadovaný na více než 25 milionů eur – kterého se Servier vzdala uzavřením téže dohody o licenci.
189 Servier namítá, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná, jelikož vnitřně rozporná povaha odůvodnění kritizovaná Komisí není prokázána. Tato společnost dodává, že Tribunál posoudil dohody o smírném narovnání a o licenci Krka jako celek a dospěl ke skutkovému závěru, že právě síla patentu 947 přesvědčila Krka o narovnání sporů. Argumentace Komise spočívá na nesprávném předpokladu, že Krka mohla vstoupit na hlavní trhy Servier, i když jí v tom bránila platnost tohoto patentu.
190 Třetí část směřuje ke zpochybnění posouzení skutkového stavu, a je tedy nepřípustná.
191 Čtvrtá část je zjevně neopodstatněná, neboť Tribunál zohlednil patentový kontext, souvislost mezi dohodou o smírném narovnání Krka a dohodou o licenci Krka, jakož i hodnotu, kterou Krka této licenci přisuzovala. Zisk, kterého se Servier udělením licence Krka vzdala, není uveden mezi relevantními právními kritérii. Toto vzdání se je vlastní jakémukoli smírnému narovnání a výpočet zisku, který Servier údajně utrpěla, je nesprávný.
192 Podle názoru EFPIA měla teorie o vedlejších omezeních vést Tribunál k tomu, aby konstatoval nepoužitelnost čl. 101 odst. 1 SFEU s ohledem na legitimní cíl sledovaný dohodou o smírném narovnání Krka a objektivní nezbytnost jejích doložek. V každém případě Tribunál právem dospěl k závěru, že spojení licence se smírným narovnáním nepředstavuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
2) Závěry Soudního dvora
193 Je třeba bez dalšího uvést, že třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je přípustná, neboť Komise svou argumentací zpochybňuje nikoli skutková zjištění, ale kritérium použité Tribunálem za účelem posouzení pobídky Krka, aby urovnala spory týkající se patentu 947 dohodou o smírném narovnání.
194 V první, třetí a čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba přezkoumat společně, Komise v podstatě kritizuje Tribunál za to, že rozhodl, že dohoda o licenci Krka nepobídla tento podnik k uzavření dohody o smírném narovnání Krka. Tento orgán tvrdí, že Tribunál vycházel z omezené a reduktivní analýzy obsahu, cílů a hospodářského kontextu protiprávního jednání vyplývajícího z těchto dohod.
195 Pokud jde o první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, jak tvrdí Komise, že bod 1029 napadeného rozsudku je vnitřně rozporný. Z tohoto bodu totiž vyplývá, že uzavření dohody o licenci Krka bylo „podmínkou“ nebo jinými slovy pobídkou Krka k tomu, aby souhlasila s doložkami o neuvedení na trh a o nenapadnutí práv obsaženými v dohodě o smírném narovnání Krka. Z toho vyplývá, že bez ohledu na to, zda úroveň poplatku stanoveného touto dohodou o licenci byla vzhledem k tržním podmínkám přiměřená, byl to právě přístup na její hlavní trhy bez rizika porušení práv, jenž přiměl Krka k upuštění od prodeje svého perindoprilu na hlavních trzích Servier. Tribunál tedy nemohl, aniž by si protiřečil, v uvedeném bodě tvrdit, že Komise neprokázala, že sazba poplatku „nebyla stanovena na základě obchodních úvah, ale za účelem pobídky Krka, aby souhlasila s podřízením se [těmto] doložkám“.
196 S ohledem na vlastnosti protiprávního jednání konstatovaného Komisí, připomenuté v bodech 57 a 58 tohoto rozsudku, Tribunálu příslušelo, aby za účelem rozhodnutí o části argumentace, kterou Servier předložila v rámci devátého žalobního důvodu a která se týkala existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, použil kritéria, která byla připomenuta v bodech 94, 96 až 99, 104, 105 a 107 tohoto rozsudku, na protiprávní jednání vyplývající z dohod o smírném narovnání a o licenci Krka. Bylo tedy na Tribunálu, aby posoudil stupeň hospodářské škodlivosti tohoto jednání provedením podrobné analýzy jeho vlastností, jakož i jeho cílů a hospodářského a právního kontextu, jehož je součástí.
197 Jak přitom bylo uvedeno v bodě 174 tohoto rozsudku, Tribunál měl v bodě 963 napadeného rozsudku v podstatě za to, že v případě skutečného sporu nepředstavuje spojení dohody o licenci s dohodou o smírném narovnání tohoto sporu závažnou indicii o existenci obrácené platby, a že Komisi přísluší „prokázat [...], že dohoda o licenci nepředstavuje transakci uzavřenou za obvyklých tržních podmínek“, takže tento orgán v tomto případě nemohl konstatovat existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
198 Z toho vyplývá, že se Tribunál tím, že se ve své analýze soustředil na dohodu o licenci Krka, ačkoliv měl jako celek přezkoumat protiprávní jednání konstatované Komisí, jak vyplývalo ze spojení této dohody s dohodou o smírném narovnání Krka, dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a použití článku 101 SFEU. Toto pochybení vedlo Tribunál k tomu, že omezil rozsah své analýzy kvalifikace omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu na odpověď na otázku, zda se Komisi podařilo prokázat, že sazba poplatku stanovená dohodou o licenci Krka byla neobvykle nízká.
199 Jak zdůraznila generální advokátka v bodě 168 svého stanoviska, Tribunál tím, že se z důvodů uvedených v bodech 973 až 984 napadeného rozsudku omezil na konstatování, že Komise neprokázala, že Servier udělila Krka licenci za neobvykle nízkou cenu, nezohlednil podstatné prvky protiprávního jednání uvedené v bodech 57 a 58 tohoto rozsudku a nezkoumal ve světle vzájemných závazků a pobídek stran, zda dohoda o licenci Krka mohla tento podnik přimět k tomu, aby upustil od konkurování Servier.
200 Z toho vyplývá, že se Tribunál, který vycházel z neexistence neobvykle nízké sazby poplatku stanovené dohodou o licenci Krka, aniž s ohledem na hospodářský a právní kontext, který vedl k rozdělení trhu vyplývajícímu ze spojení této dohody s dohodou o smírném narovnání Krka, zanalyzoval, zda byl převod hodnoty vyplývající ze skutečnosti, že dohoda o licenci Krka umožnila tomuto podniku uvádět své přípravky na jejích hlavních trzích bez rizika porušení práv, natolik významný, aby Krka účinně přiměl k upuštění od vstupu na hlavní trhy Servier, dopustil nesprávných právních posouzení při výkladu a použití čl. 101 odst. 1 SFEU a odůvodnění jeho rozsudku je v bodech 963, 973 až 984 a 1029 stiženo protiprávností.
201 První, třetí a čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba vyhovět.
c) K páté až osmé části
1) Argumentace účastníků řízení
202 V páté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že je odůvodnění uvedené v bodech 975 až 984 napadeného rozsudku založeno na zkreslení několika důkazů. Zaprvé měla Komise na rozdíl od znění bodu 978 tohoto rozsudku za to, že sazba poplatku stanovená dohodou o licenci Krka je mnohem nižší než provozní výsledek Servier, ale že ztráta, kterou Servier utrpěla, představuje převod čisté hodnoty ve prospěch Krka. Zadruhé Tribunál v bodě 979 uvedeného rozsudku zkreslil skutečnost, že tento poplatek představoval malou část zisku Krka pocházejícího z trhů pokrytých touto dohodou o licenci. Zatřetí na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodě 981 téhož rozsudku, skutečnost, že licence postoupená Krka není výlučná, nebrání tomu, aby pro ni představovala dostatečnou pobídku, jelikož tomuto podniku poskytuje na jeho hlavních trzích perspektivu vytvořit faktický duopol se Servier.
203 V šesté části Komise Tribunálu vytýká, že v bodech 994 až 998 napadeného rozsudku rozhodl, že by bylo paradoxní mít za to, že čím širší jsou podmínky licence k patentu, tím významnější je pobídka k uzavření dohody o smírném narovnání obsahující doložky omezující hospodářskou soutěž, a tím snazší je kvalifikovat tyto dohody jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Toto tvrzení spočívá na nesprávném výkladu sporného rozhodnutí, z něhož vyplývá, že dohoda o licenci Krka sloužila k tomu, aby tento podnik přiměla k upuštění od vstupu na hlavní trhy Servier, na které se dohoda o licenci Krka nevztahovala.
204 V sedmé části Komise kritizuje bod 997 napadeného rozsudku v rozsahu, v němž uvádí, že sporné rozhodnutí ukládá majiteli patentu povinnost udělit licenci pro celé území, na které se vztahuje dohoda o smírném narovnání. Sporné rozhodnutí takovou povinnost nestanoví.
205 V osmé části Komise Tribunálu vytýká, že v bodě 998 napadeného rozsudku rozhodl, že k tomu, aby dohoda mohla být považována za „pobídkovou“ vůči jedné ze stran, musí tato dohoda poskytovat náhradu uvedené straně za ztrátu vyplývající z doložek, které jí zakazují vstoupit na určité trhy. Toto posouzení je zaprvé v rozporu s judikaturou, která vyžaduje pouze to, aby byl převod hodnoty natolik vysoký, aby výrobce generických léčivých přípravků přiměl upustit od vstupu na trh, a zadruhé zkresluje důkazy uvedené v poznámce pod čarou 2348 sporného rozhodnutí, na jejichž základě se Komise domnívala, že zisk, který Krka očekávala, že díky dohodě o licenci Krka dosáhne na svých hlavních trzích, byl natolik vysoký, aby tuto společnost přesvědčil, aby upustila od vstupu na hlavní trhy Servier.
206 Podle Servier není žádné zkreslení, které bylo uplatněno v rámci páté části, opodstatněné.
207 Servier tvrdí, že šestá část je irelevantní, neboť se týká podpůrného odůvodnění napadeného rozsudku. Tato část v každém případě není opodstatněná, neboť Tribunál použil judikaturu, podle níž musí být jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu kvalifikovány pouze dohody, které jsou dostatečně škodlivé pro hospodářskou soutěž.
208 Sedmá část rovněž směřuje proti podpůrnému odůvodnění napadeného rozsudku, a je tedy irelevantní. Kromě toho je argumentace Komise v rozsahu, v němž směřuje k předepisování určitých forem licence, neslučitelná s prostorem pro uvážení, který má jak majitel práva duševního vlastnictví při udělování licence třetí osobě, tak strany sporu za účelem smírného narovnání v dobré víře.
209 Podle Servier spočívá osmá část ve zkreslení bodu 998 napadeného rozsudku. Tribunál neodmítl pobídkovou povahu asymetrické licence z důvodu, že tato licence nevyrovnává ztracený zisk, nýbrž správně rozhodl, že podnik, který neuznává platnost patentu, je rozumně veden k tomu, aby za to, že ustoupil od vstupu na trh, požadoval náhradu pokrývající přinejmenším určitou ztrátu plánovaného zisku. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, se Tribunál domníval, že jelikož byla dohoda o licenci Krka uzavřena za tržních podmínek, nemůže být považována za obrácenou platbu, neboť určující skutečností, která vedla Krka k tomu, aby souhlasila s doložkami dohody o smírném narovnání, byla platnost patentu 947.
2) Závěry Soudního dvora
210 V páté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál zkreslil několik důkazů v rámci svých posouzení provedených v bodech 975 až 984 napadeného rozsudku ohledně úrovně, na níž byla stanovena sazba poplatku podle dohody o licenci Krka, aby určil, zda tato dohoda mohla tento podnik přimět k upuštění od vstupu na hlavní trhy Servier. Soudní dvůr již přitom v bodech 198 až 200 tohoto rozsudku konstatoval, že tyto úvahy Tribunálu spočívají na použití právně nesprávného kritéria týkajícího se odpovědi na otázku, zda byla dohoda o licenci Krka uzavřena za obvyklých tržních podmínek. Vzhledem k tomu, že body 975 až 984 napadeného rozsudku jsou z důvodu tohoto nesprávného právního posouzení stiženy protiprávností, není nezbytné o této páté části rozhodnout.
211 V šesté až osmé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise kritizuje posouzení provedená v bodech 992 až 998 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál odmítl úvahy Komise, podle kterých dohoda o licenci Krka představovala pobídku k odkladu vstupu Krka na hlavní trhy Servier, což v podstatě zdůvodnil tím, že rozsah doložek o neuvedení na trh a o nenapadnutí práv stanovených dohodou o smírném narovnání Krka byl širší než rozsah dohody o licenci Krka. Tato posouzení Tribunálu přitom spočívají na předpokladu, že dohoda o licenci, která byla uzavřena za obvyklých tržních podmínek, z tohoto důvodu odpovídá kritériu definovanému Tribunálem v bodě 963 tohoto rozsudku, a nemůže tedy představovat pobídku k uzavření dohody o smírném narovnání sporů týkajících se tohoto patentu, která obsahuje doložky omezující hospodářskou soutěž. Vzhledem k tomu, že toto kritérium je z právního hlediska nesprávné, spočívají posouzení provedená v bodech 994 až 998 uvedeného rozsudku na předpokladu, který je sám o sobě nesprávný, a tato posouzení jsou proto stižena protiprávností. Z toho vyplývá, že je třeba zamítnout námitku nepřípustnosti vznesenou Servier a vyhovět šesté až osmé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku.
212 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba druhému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
6. K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
a) K první části
1) Argumentace účastníků řízení
213 V první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku Komise kritizuje bod 1006 napadeného rozsudku, v němž měl Tribunál za to, že dohoda o rozdělení trhu předpokládá „těsné“ rozdělení trhů mezi stranami. Toto posouzení je v rozporu s čl. 101 odst. 1 písm. c) SFEU, který nestanoví, jak vyplývá z rozsudku ze dne 27. července 2005, Brasserie nationale a další v. Komise (T‑49/02 až T‑51/02, EU:T:2005:298, bod 156), žádnou takovou podmínku pro kvalifikaci dohody o rozdělení trhu ani, jak vyplývá zejména z rozsudku ze dne 20. ledna 2016, Toshiba Corporation v. Komise (C‑373/14 P, EU:C:2016:26, bod 28), pro kvalifikaci tohoto typu dohody jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
214 Podle Servier spočívá tato argumentace na nesprávném výkladu napadeného rozsudku. Tribunál nevyžadoval „těsné“ rozdělení trhů, nýbrž uvedl, že pro Krka nebyl vyhrazen žádný trh. Rozsudky Soudního dvora a Tribunálu, kterých se Komise dovolává, nejsou relevantní, jelikož dohody o smírném narovnání a o licenci Krka nesměřovaly k rozdělení zákazníků nebo k zabránění vstupu zahraničních soutěžitelů na trh, ale vycházely z uznání patentu 947.
2) Závěry Soudního dvora
215 Poté, co Tribunál v bodě 985 napadeného rozsudku v podstatě dospěl k závěru, že Komise nemohla kvalifikovat dohody o smírném narovnání a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, měl za to, že tento závěr nemůže být vyvrácen žádnou z dalších skutečností uvedených ve sporném rozhodnutí. Z důvodů uvedených v bodech 1003 až 1014 tohoto rozsudku tak Tribunál rozhodl, že Komise nebyla oprávněna mít za to, že tyto dohody zakládají rozdělení trhu mezi Servier a Krka. Zejména v bodě 1005 uvedeného rozsudku tento soud konstatoval, že Servier není vyloučena z hlavních trhů Krka. V bodě 1006 téhož rozsudku uvedený soud z tohoto zjištění vyvodil, že „neexist[uje] část trhu, která by byla na základě dohod vyhrazena pro Krka“, a že tedy nebylo možné „dospět k závěru o existenci rozdělení trhu ve smyslu těsného rozdělení mezi stranami dohody týkajícího se této části vnitřního trhu“.
216 Jak přitom uvedla generální advokátka v bodech 182 až 194 svého stanoviska, okolnost, že dohoda spočívající v rozdělení trhů není „těsná“, nijak nebrání její kvalifikaci jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Článek 101 odst. 1 písm. c) SFEU totiž výslovně zakazuje dohody, které spočívají v rozdělení trhů. Z judikatury uvedené v bodě 97 tohoto rozsudku vyplývá, že dohody o horizontální spolupráci mezi podniky, které se týkají rozdělení trhů, spadají vzhledem ke své obzvláště závažné povaze pod kvalifikaci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
217 Článek 101 odst. 1 písm. c) SFEU neobsahuje v tomto ohledu žádnou zvláštní podmínku, která by vyžadovala, aby byl zákaz, který stanoví, omezen pouze na dohody, které zavádějí „těsné“ rozdělení mezi tyto trhy, například prostřednictvím ustanovení, která jednomu z těchto podniků vyhrazují přístup na některé z těchto trhů s vyloučením druhého, nebo která zakazují vývoz z jednoho trhu na druhý. Vzhledem k tomu, že v tomto ohledu neexistuje žádné zvláštní ustanovení, není tedy namístě rozlišovat mezi dohodami o rozdělení trhu na základě podmínky, kterou čl. 101 odst. 1 SFEU nestanoví a kterou žádná úvaha související s účelem nebo systematikou tohoto ustanovení neumožňuje předpokládat.
218 Výklad přijatý Tribunálem by ostatně vedl k tomu, že by dohody spočívající v rozdělení trhů – zejména ve vyhrazení určitých trhů jednomu podniku výměnou za udělení licence k patentu jinému podniku působícímu na stejné úrovni výrobního nebo distribučního řetězce, kterému to umožní vstoupit na jiné trhy bez rizika porušování práv – nebyly kvalifikovány jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, což by snížilo plnou účinnost zákazu stanoveného v čl. 101 odst. 1 písm. c) SFEU a vážně narušilo provádění unijního práva hospodářské soutěže s ohledem na jasně protisoutěžní povahu takových dohod.
219 Tím, že Tribunál v bodě 1006 napadeného rozsudku rozhodl, že vzhledem k tomu, že dohody o smírném narovnání a o licenci Krka nevyhradily část trhu Krka, „[n]elze tedy dospět k závěru o existenci rozdělení trhu ve smyslu těsného rozdělení mezi stranami [těchto dohod] týkajícího se [této] části vnitřního trhu“, proto vycházel z nesprávného výkladu čl. 101 odst. 1 SFEU a uvedený bod 1006 je stižen protiprávností.
220 Z toho vyplývá, že první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.
b) K druhé části
1) Argumentace účastníků řízení
221 V druhé částí třetího důvodu kasačního opravného prostředku Komise kritizuje bod 1012 napadeného rozsudku, z něhož vyplývá, že smluvní celek založený na uznání platnosti dotčeného patentu stranami nelze kvalifikovat jako dohodu o vyloučení z trhu. Tribunál zkreslil jasný smysl důkazů týkajících se vnímání platnosti patentu 947 stranami. I kdyby dohoda o smírném narovnání Krka byla založena na tomto uznání, nemohla by být vyňata ze zákazu stanoveného v čl. 101 odst. 1 SFEU, jelikož účelem uvedené dohody bylo rozdělit trh.
222 Podle Servier musí být výtka týkající se zkreslení zamítnuta, jelikož Komise v analýze důkazů neidentifikovala sebemenší pochybení. Aniž Tribunál porušil judikaturu uplatněnou Komisí, uvedl, že dohody o smírném narovnání a o licenci Krka vycházely z uznání platnosti patentu 947 stranami.
2) Závěry Soudního dvora
223 V bodě 1012 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že „v případě neprokázání existence pobídky [...], musí být doložky o neuvedení na trh a o nenapadnutí práv považovány za doložky, které vyplývají z legitimní dohody o smírném narovnání sporu v oblasti patentů, se kterou je spojena dohoda o licenci“, a že „[t]akový smluvní celek, založený na uznání platnosti patentu, tedy nelze kvalifikovat jako dohodu o vyloučení z trhu“.
224 V souladu s tím, co bylo rozhodnuto v bodech 102 a 132 tohoto rozsudku, je třeba mít za to, že i když uznání platnosti patentu, který je předmětem sporu mezi dvěma stranami, může představovat relevantní skutečnost pro posouzení, zda na témže trhu mohou být omezení hospodářské soutěže způsobená dohodou o smírném narovnání tohoto sporu zmírněna, či dokonce neutralizována uzavřením dohody o licenci k tomuto patentu mezi týmiž stranami, nepředstavuje toto uznání samo o sobě rozhodující, ba i relevantní faktor pro určení, zda takové koluzivní jednání, jaké je přičítáno sporným rozhodnutím Servier a Krka a které spočívá v rozdělení trhů prostřednictvím dohody o smírném narovnání patentového sporu, která se týká zejména trhů spadajících pod zeměpisný rozsah protiprávního jednání, a dohody o licenci k tomuto patentu, která se týká trhů, jež do tohoto rozsahu nespadají, může být kvalifikováno jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
225 Z úvah uvedených v bodech 102, 132, 178 až 184 a 224 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že se Tribunál tím, že vycházel jednak z uznání patentu 947 ze strany Krka, ačkoliv tento faktor sám o sobě není rozhodující, a jednak z obsahu a formy dohod o smírném narovnání a o licenci Krka spíše než z konkrétní analýzy jejich škodlivosti pro hospodářskou soutěž s ohledem na kontext, do kterého spadají, aby shledal neplatnou kvalifikaci těchto dohod jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, dopustil nesprávného právního posouzení.
226 Kromě toho je pravda, že dohoda o smírném narovnání sporu týkajícího se patentu a dohoda o licenci k tomuto patentu mohou být uzavřeny s legitimním cílem a plně v souladu s právem na základě uznání platnosti uvedeného patentu stranami v případě, že neexistuje jakákoli jiná okolnost, která by zakládala jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU. Nicméně skutečnost, že takové dohody sledují legitimní cíl, nemůže vést k tomu, že budou vyňaty z působnosti článku 101 SFEU, pokud se ukáže, že směřují rovněž k rozdělení trhů nebo k jiným omezením hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. ledna 1985, BAT Cigaretten-Fabriken v. Komise, 35/83, EU:C:1985:32, bod 33, a ze dne 11. září 2014, CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 70).
227 Druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba vyhovět.
c) K třetí části
1) Argumentace účastníků řízení
228 Ve třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál v bodech 987 a 988 napadeného rozsudku zkreslil podmínky dohody o licenci Krka. Tribunál uvedl, že případné zavedení faktického duopolu v sedmi členských státech pokrytých touto dohodou – na hlavních trzích Krka – nevyplývá z podmínek uvedené dohody, ale z pozdějších individuálních rozhodnutí Servier a Krka. Toto tvrzení je přitom v rozporu s čl. 2 odst. 2 téže dohody, podle kterého se Servier zavázala neumožnit užívat patent 947 na těchto sedmi vnitrostátních trzích třetímu hospodářskému subjektu.
229 Servier zpochybňuje, že by dohoda o licenci Krka zavedla faktický duopol. Zaprvé mohla Servier na základě této dohody udělit třetímu hospodářskému subjektu dodatečnou licenci. Zadruhé, jelikož Komise nezpochybnila existenci určitého stupně hospodářské soutěže mezi Servier a Krka, konstatovaného v bodě 991 napadeného rozsudku, je tento argument irelevantní.
2) Závěry Soudního dvora
230 V bodě 987 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že i kdyby dohoda o licenci Krka umožnila zavedení „výhodného duopolu“ mezi Servier a Krka, „takový duopol nevyplýval ze samotné dohody, ale z rozhodnutí Servier a Krka po této dohodě, a sice pokud jde o Servier, rozhodnutí neudělit licenci jiné společnosti generických léčiv nebo sama neuvádět na trh generickou verzi jejího vlastního perindoprilu za nízkou cenu [...], a pokud jde o Krka, rozhodnutí nerealizovat agresivní cenovou politiku“.
231 V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 2 dohody o licenci Krka, který je uveden v bodě 46 napadeného rozsudku a je obsažen v příloze A.176 žaloby Servier, zní následovně:
„V projednávané věci Servier postupuje na Krka výhradní a neodvolatelnou licenci k patentu 947 a Krka s postoupením souhlasí za účelem používání, výroby, prodeje, nabízení k prodeji, propagace a dovozu přípravků Krka obsahujících krystalickou formu alfa soli perindoprilu tert-butylaminu na daném území po dobu platnosti této dohody.
Aniž je dotčeno výše uvedené, Servier si vyhrazuje právo přímo nebo prostřednictvím svých dceřiných společností nebo prostřednictvím jedné třetí osoby za zemi, používat patent 947 k provádění jakékoli z výše uvedených činností na daném území.
Krka není oprávněna postupovat podlicence, s výjimkou těch, které postupuje na své dceřiné společnosti, bez předchozího písemného souhlasu Servier.“
232 Z těchto jasných a přesných podmínek tak vyplývá, že Servier udělila Krka výhradní a neodvolatelnou licenci k patentu 947 s výhradou práva Servier používat tento patent „přímo prostřednictvím svých dceřiných společností nebo jedné třetí osoby za zemi“. I když existence této výhrady může přispět k vysvětlení opatrného jazyka použitého Komisí, která se omezila na to, že zejména v bodech 1728, 1734 a 1742 odůvodnění sporného rozhodnutí, odkázala na „faktický“ duopol na hlavních trzích Krka, nic to nemění na tom, že podmínky této výhrady, vykládané ve světle výhradní a neodvolatelné povahy licence udělené Krka, nemohou být vykládány tak, že Servier umožňují udělit licenci k uvedenému patentu jinému výrobci generických léčivých přípravků, který, i když by jednal nezávisle na Servier, mohl by Krka konkurovat. Tribunál tak tím, že v bodě 987 napadeného rozsudku uvedl, že duopol mezi Servier a Krka nevyplývá z ustanovení dohody o licenci Krka, ale z pozdějšího rozhodnutí Servier „neudělit licenci jiné společnosti generických léčivých přípravků“, provedl výklad této dohody, který je neslučitelný s jejím zněním. Tím, že Tribunál zkreslil smysl uvedené dohody, je bod 987 jeho rozsudku stižen protiprávností.
233 Za těchto podmínek je třeba třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
d) Ke čtvrté části
1) Argumentace účastníků řízení
234 Ve čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 989 a 990 napadeného rozsudku za to, že sporné rozhodnutí nemůže vycházet ze zavedení duopolu mezi Servier a Krka za účelem konstatování existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, aniž by v něm byly analyzovány potenciální účinky dohod o smírném narovnání a o licenci Krka. Tyto dohody totiž podle názoru Komise měly udělením licence Krka výměnou za upuštění od vstupu této společnosti na tyto trhy za cíl výrazně změnit strukturu hlavních trhů Servier. V důsledku toho nebyl přezkum jejich účinků nezbytný a ve sporném rozhodnutí byl proveden pouze pro úplnost.
235 Servier se domnívá, že tato argumentace spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.
2) Závěry Soudního dvora
236 Je třeba připomenout, že, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 96 tohoto rozsudku, pojem „omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu“ lze použít pouze na určité dohody mezi podniky, které vykazují dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži, aby bylo možné mít za to, že přezkum jejich účinků není nutný.
237 Za účelem posouzení, zda dohoda mezi podniky vykazuje takový stupeň škodlivosti, je třeba se soustředit na znění jejích ustanovení, na cíle, kterých má dosáhnout, jakož i na hospodářský a právní kontext, do kterého spadá. V rámci posuzování tohoto kontextu je třeba rovněž zohlednit povahu dotčeného zboží nebo služeb, jakož i skutečné podmínky fungování a strukturu dotčeného trhu nebo dotčených trhů (rozsudek ze dne 11. září 2014, CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 53).
238 Jak však bylo připomenuto v bodech 93 a 94 tohoto rozsudku a jak správně zdůrazňuje Komise, pokud jde o jednání kvalifikovaná jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, není v jejich případě třeba zjišťovat, a tím spíše ani prokazovat jejich účinky na hospodářskou soutěž. Zkušenost totiž ukazuje, že určitá jednání jsou sama o sobě způsobilá vyvolat negativní účinky na trhy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. září 2014, CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 51, a ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, bod 162). Kromě toho z judikatury připomenuté v bodě 97 tohoto rozsudku vyplývá, že dohody, jejichž cílem je rozdělení trhů, mají samy o sobě cíl omezující hospodářskou soutěž a náleží do kategorie dohod výslovně zakázaných čl. 101 odst. 1 SFEU, přičemž tento zákaz nemůže být zpochybněn analýzou hospodářského kontextu, do kterého je dotčené protisoutěžní jednání začleněno.
239 Jak tedy sám Tribunál uvedl v bodech 221 a 989 napadeného rozsudku, z judikatury Soudního dvora připomenuté v bodech 236 až 238 tohoto rozsudku vyplývá, že prokázání existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu nemůže vést zejména pod rouškou přezkumu hospodářského a právního kontextu dotčené dohody k posouzení účinků této dohody, neboť jinak by byl ztracen užitečný účinek rozlišení mezi omezeními hospodářské soutěže z hlediska účelu a z hlediska důsledku stanovenými v čl. 101 odst. 1 SFEU. Tribunál přitom v témže bodě 989 tohoto rozsudku, který odkazuje na judikaturu citovanou v bodě 304 uvedeného rozsudku, rovněž rozhodl, že Komise a unijní soud nemohou při přezkumu omezujícího účelu dohody, a zejména při zohlednění hospodářského a právního kontextu dohody ponechat zcela bez povšimnutí potenciální účinky této dohody. V bodě 990 téhož rozsudku tedy uvedl, že „údajné potenciální dotčené [účinky], a sice duopol tvrzený Komisí vycházejí z hypotetických okolností, a tak nikoli objektivně předvídatelných k datu uzavření dohody“.
240 Je třeba konstatovat, že bod 989 napadeného rozsudku je stižen vnitřním rozporem, neboť zároveň uvádí, že účinky omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu nesmí být posuzovány za účelem prokázání existence tohoto omezení a že takové účinky nelze při přezkumu omezujícího účelu dohody ponechat bez povšimnutí. Tato dvě tvrzení jsou přitom neslučitelná.
241 Kromě toho body 304 a 989 napadeného rozsudku obsahují nesprávné právní posouzení v rozsahu, v němž Tribunál poznamenal, že Komise a unijní soud nemohou při přezkumu omezujícího účelu dohody ponechat zcela bez povšimnutí potenciální účinky této dohody. Tato úvaha, která nevychází z žádného rozsudku Soudního dvora, je totiž v přímém rozporu s judikaturou připomenutou v bodech 236 až 238 tohoto rozsudku, podle níž pokud jde o jednání kvalifikovaná jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, není v jejich případě třeba zjišťovat, a tím spíše ani prokazovat jejich účinky na hospodářskou soutěž.
242 Toto nesprávné posouzení kromě toho zaměňuje přezkum spočívající v ověření, zda jednání může ze své povahy systematicky narušovat hospodářskou soutěž z důvodu vlastností, které jsou mu vlastní, a zda tedy vykazuje stupeň škodlivosti dostatečný k tomu, aby bylo kvalifikováno jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, s přezkumem spočívajícím v analýze skutečných nebo potenciálních účinků specifického jednání v konkrétním případě, které je relevantní pouze pro posouzení existence případného omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku.
243 Ke zjištění, zda jednání vykazuje takový stupeň škodlivosti, není nikterak nutné zkoumat, natož prokazovat důsledky tohoto jednání pro hospodářskou soutěž, ať již skutečné nebo potenciální a negativní nebo pozitivní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, body 159, 162 a 166, jakož i citovaná judikatura).
244 S ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 236 až 238 a 243 tohoto rozsudku, která vylučuje zohlednění účinků dohody nebo jednání, se Tribunál v bodě 990 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení tím, že do svého odůvodnění týkajícího se omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu – které bylo konstatováno ve sporném rozhodnutí a vycházelo ze skutečnosti, že dohody o smírném narovnání a o licenci Krka vedly k rozdělení zeměpisných trhů v Unii – včlenil úvahy týkající se údajně hypotetické povahy potenciálních účinků těchto dohod, tedy úvahy, které Komisi v tomto ohledu nepříslušelo zohlednit.
245 Čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku je proto třeba vyhovět.
e) K páté části
1) Argumentace účastníků řízení
246 V páté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku Komise vytýká Tribunálu, že v bodě 1023 napadeného rozsudku odmítl prohlášení společnosti Lupin uvedené v bodě 1730 odůvodnění sporného rozhodnutí, podle kterého „se jeví, že z hlediska Servier je odůvodněním tohoto smírného narovnání ochrana hlavních trhů, na kterých lze konstatovat značnou převahu substituce a předepisování [mezinárodní nechráněný název]“, a to z důvodu, že toto prohlášení neumožňuje prokázat úmysl Servier uzavřít s Krka dohody o rozdělení nebo o vyloučení z trhu. Cílem uvedeného prohlášení přitom podle Komise nebylo prokázat úmysl Servier, ale potvrdit pozdější prohlášení Krka, jež umožňuje prokázat, že dohody o smírném narovnání a o licenci Krka umožnily formu rozdělení trhu, čímž přispívají k prokázání protisoutěžního účelu těchto dohod.
247 Servier tvrdí, že tato pátá část je nepřípustná, neboť má za cíl zpochybnit posouzení důkazů Tribunálem.
2) Závěry Soudního dvora
248 Je třeba připomenout, že z čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že kasační opravný prostředek je omezen na právní otázky, a že jedině Tribunál je proto příslušný ke zjištění a posouzení relevantního skutkového stavu, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (rozsudek ze dne 16. února 2023, Komise v. Itálie, C‑623/20 P, EU:C:2023:97, bod 116 a citovaná judikatura).
249 V projednávané věci je třeba konstatovat, že se Komise nedovolává zkreslení, takže pátá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná.
f) K šesté části
1) Argumentace účastníků řízení
250 V rámci šesté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál v bodech 248, 958 a 965 napadeného rozsudku nesprávně vyložil nařízení č. 772/2004 a pokyny k použití článku 101 SFEU na dohody o převodu technologií zmíněné v bodě 53 tohoto rozsudku.
251 Servier odmítá, že by se Tribunál dopustil jakéhokoli nesprávného právního posouzení při uplatnění pojmu omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
2) Závěry Soudního dvora
252 Je třeba konstatovat, že bod 248 napadeného rozsudku, který v podstatě pouze připomíná a komentuje některé body pokynů uvedených v bodě 250 tohoto rozsudku, je součástí úvodních úvah, které vedly Tribunál k tomu, že v bodě 252 napadeného rozsudku prohlásil, „že pro účely dosažení souladu mezi patentovým právem a právem hospodářské soutěže ve zvláštním rámci uzavírání dohod o smírném narovnání mezi stranami patentového sporu je třeba vyvážit jednak nutnost umožnit podnikům přistoupit ke smírnému narovnání, jehož rozvoj je příznivý pro společnost, a jednak nutnost předcházet riziku zneužívání dohod o smírném narovnání, v rozporu s právem hospodářské soutěže, které vedou k zachování neplatných patentů, konkrétně v odvětví léčivých přípravků, k neodůvodněné finanční zátěži pro veřejné rozpočty“. Vzhledem k tomu, že takové úvodní úvahy nemají z důvodu své obecné povahy vliv na výrok tohoto rozsudku, je tedy výtka směřující proti bodu 248 uvedeného rozsudku irelevantní. Mimoto z úvah uvedených v bodech 179 až 184 tohoto rozsudku v odpovědi na druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá, že body 943 až 972 napadeného rozsudku jsou stiženy protiprávností. Proto není nutné odpovídat na výtky zpochybňující body 958 a 965 napadeného rozsudku.
253 Vzhledem k tomu, že první až čtvrtá část, jakož i šestá část třetího důvodu kasačního opravného prostředky jsou opodstatněné, je třeba třetímu důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
7. Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku
254 Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku Komise zpochybňuje posouzení provedené Tribunálem, pokud jde o úmysl stran dohod Krka. Tento důvod se skládá ze čtyř částí.
a) K první části
1) Argumentace účastníků řízení
255 V první části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Komise vytýká Tribunálu, že v bodě 1015 napadeného rozsudku konstatoval, že sporné rozhodnutí neprokázalo, že Servier nebo Krka měly v úmyslu uzavřít protisoutěžní dohody. Podle Komise totiž takový důkaz není vyžadován, neboť protiprávní jednání přičítané těmto podnikům je omezením hospodářské soutěže z hlediska účelu. I kdyby uvedené podniky neměly v úmyslu omezit hospodářskou soutěž, neměla by tato okolnost vliv na to, že dohody Krka vykazovaly na hlavních trzích Servier dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži, aby bylo možné odůvodnit jejich kvalifikaci jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
256 Servier tvrdí, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku, který směřuje proti doplňujícímu odůvodnění napadeného rozsudku, je v celém rozsahu irelevantní, neboť pro kvalifikaci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu není vyžadován úmysl stran.
2) Závěry Soudního dvora
257 Tribunál, který v bodě 985 napadeného rozsudku v podstatě konstatoval, že Komise nemohla kvalifikovat dohody o smírném narovnání a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, měl dále za to, že tento závěr nelze vyvrátit žádnou z dalších skutečností uvedených ve sporném rozhodnutí. K těmto skutečnostem bylo v bodě 1015 napadeného rozsudku uvedeno, že „Komise neprokázala, že Servier nebo Krka měly v úmyslu uzavřít dohodu o rozdělení nebo o vyloučení z trhu nebo dále, že by Servier hodlala pobízet Krka, aby se zřekla s ní konkurovat, nebo že by Krka měla v úmyslu zřeknout se výměnou za pobídkovou výhodu vykonávání konkurenčního tlaku na Servier“. Z důvodů uvedených v bodech 1016 až 1024 napadeného rozsudku Tribunál následně odmítl některé důkazy týkající se úmyslů stran dohod Krka, kterých se týkalo sporné rozhodnutí, a v bodě 1025 téhož rozsudku konstatoval, že Komise v každém případě nebyla schopna předložit soubor relevantních a shodujících se indicií, které by umožňovaly zpochybnit závěr, ke kterému dospěl Tribunál v bodě 985 napadeného rozsudku.
258 V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodech 108 a 182 tohoto rozsudku, okolnost, že podniky, jejichž jednání lze kvalifikovat jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, jednaly bez úmyslu vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž, a skutečnost, že sledovaly určité legitimní cíle, nejsou pro účely použití čl. 101 odst. 1 SFEU určující (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, bod 167 a citovaná judikatura). Ačkoli důkazy týkající se úmyslů stran dohody mohou v určitých případech zajisté přispět k určení objektivních cílů, jichž má tato dohoda z hlediska hospodářské soutěže dosáhnout, z judikatury připomenuté v tomto bodě vyplývá, že tím, že Tribunál Komisi vytýká, že v podstatě neprokázala, že Servier nebo Krka měly v úmyslu mezi sebou omezit hospodářskou soutěž, přestože takové prokázání nebylo pro účely zjištění existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu nutné, se dopustil nesprávného právního posouzení a bod 251 jeho rozsudku je stižen protiprávností.
259 První části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být vyhověno.
b) Ke druhé části
1) Argumentace účastníků řízení
260 Ve druhé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál tím, že v bodech 1016 až 1024 napadeného rozsudku rozhodoval o úmyslu Servier a Krka rozdělit si trhy, dopustil pochybení při výkladu zásad, jimiž se řídí analýza důkazů. V tomto ohledu uplatňuje čtyři výtky.
261 Zaprvé, pokud jde o uznání platnosti patentu 947 společnostmi Servier a Krka, Tribunál se v bodech 1017 až 1024 tohoto rozsudku podle Komise omezil na přezkum některých z písemností uvedených ve sporném rozhodnutí, zatímco byl povinen ověřit, zda všechny listinné důkazy posuzované jako celek umožňovaly prokázat protiprávní jednání podle požadovaného důkazního standardu. Tribunál tak údajně nezohlednil dokumenty uvedené v bodech 873, 874 a 1759 odůvodnění sporného rozhodnutí.
262 Zadruhé, pokud jde o význam, který byl v bodě 1016 uvedeného rozsudku přikládán obsahu dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, Tribunál v podstatě údajně uplatnil nesprávné úvahy spočívající v argumentaci a contrario a nesprávně vyložil judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 57), pokud jde o závěry, které lze vyvodit z indicií, pokud si strany neuchovaly listinné důkazy o obsahu jejich dohody. Tribunál z nich totiž dovodil, že skutečnost, že obsah dohody je k dispozici, snižuje relevantnost ostatních listinných důkazů. Kdyby k tomuto nesprávnému právnímu posouzení nedošlo, Tribunál by byl údajně povinen zohlednit e-mail Krka ze dne 29. září 2005, v němž byla uvedena sledovaná protisoutěžní strategie, jakož i prohlášení společnosti Lupin, zmíněné v bodech 1730 a 1748 odůvodnění sporného rozhodnutí, jež existenci této strategie potvrzuje.
263 Zatřetí Tribunál se v bodě 1016 napadeného rozsudku údajně dopustil nesprávného právního posouzení, když obecně a abstraktně konstatoval, že dokumenty z období uzavření dohod „nemohou snadno zpochybnit závěr, který je založen na samotném obsahu dohod“. Komise má za to, že taková posloupnost při provádění důkazů neexistuje. Tribunál podle ní nezohlednil hlavní funkci dokazování, kterým je přesvědčivě prokázat opodstatněnost určitého tvrzení, a dopustil se nesprávného právního posouzení, když neověřil věrohodnost všech důkazů uvedených v bodech 1758 až 1760 odůvodnění sporného rozhodnutí.
264 Začtvrté Komise tvrdí, že bod 1019 napadeného rozsudku není dostatečně odůvodněn. V napadeném rozsudku podle ní není zejména vysvětleno, proč důkazy uvedené v bodech 1758 až 1760 odůvodnění sporného rozhodnutí, ve spojení s body 1687 až 1690 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, nestačily k prokázání, že Krka neuznávala platnost patentu 947.
265 Servier tvrdí, že Tribunál vysvětlil důvody, proč pokračování soudních řízení ze strany Krka nezpochybňuje skutečnost, že tento podnik uznával platnost patentu 947, aniž porušil svou povinnost posoudit všechny relevantní důkazy či povinnost uvést odůvodnění. Ke druhé a třetí výtce Servier připomíná, že postup Tribunálu, který odlišil dohody Krka od tajných kartelů, byl relevantní, neboť dohody Krka byly zveřejněny.
2) Závěry Soudního dvora
266 Vzhledem k tomu, že Komise v rámci své první výtky uvádí argumenty, které se překrývají s argumenty uvedenými ve čtvrté části jejího čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba všechny tyto argumenty přezkoumat v rámci posouzení této čtvrté části.
267 Co se čtvrté výtky vycházející z nedostatku odůvodnění týče, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora musí z odůvodnění rozsudku jasně a jednoznačně vyplývat úvahy Tribunálu, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody přijetí rozhodnutí a Soudní dvůr mohl vykonávat soudní přezkum (rozsudek ze dne 9. března 2023, Les Mousquetaires a ITM Entreprises v. Komise, C‑682/20 P, EU:C:2023:170, bod 40, jakož i citovaná judikatura).
268 Tribunál v bodě 1019 napadeného rozsudku odmítl důkazy uvedené v bodech 849 až 854 a 1758 až 1760 odůvodnění sporného rozhodnutí z toho důvodu, že byly příliš „útržkovité nebo nejednoznačné“ na to, aby vyvrátily konstatování učiněné Tribunálem, podle kterého Krka nakonec uznala platnost patentu 947. Toto odůvodnění i přes svou stručnost nicméně postačuje k tomu, aby byly ve světle bodu 1016 napadeného rozsudku pochopeny důvody, proč Tribunál tyto důkazy odmítl. Vzhledem k tomu, že čtvrtá výtka je neopodstatněná, musí být zamítnuta.
269 Co se druhé a třetí výtky, které je třeba zkoumat společně, týče, Komise v podstatě tvrdí, že bod 1016 napadeného rozsudku je stižen nesprávným právním posouzením, neboť v něm Tribunál konstatoval, že dokumenty pocházející ze stejného období jako dohody nemohou snadno zpochybnit závěr, který je založen na samotném obsahu těchto dohod.
270 V bodě 1016 napadeného rozsudku Tribunál správně připomněl s odkazem na rozsudek ze dne 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise (C‑403/04 P a C‑405/04 P, EU:C:2007:52, bod 51), že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi hospodářskými subjekty, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Tribunál nicméně v tomto bodě 1016 konstatoval, že dohody o smírném narovnání a o licenci Krka jsou „skutečnými smlouvami, které byly ostatně předmětem široké publicity (bod 915 odůvodnění sporného rozhodnutí)“, že „[v]zhledem k tomu, že Komise měla snadno k dispozici úplný obsah dotčených dohod, použije se judikatura, která byla právě citována, s menší zřejmostí“ a že „[d]edukce vycházející z částečných výňatků e-mailů nebo z dalších dokumentů mající prokázat úmysly stran nemohou snadno zpochybnit závěr, který je založen na samotném obsahu dohod, tedy na právně závazných vztazích, které se strany rozhodly mezi sebou založit“.
271 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v unijním právu platí zásada volného hodnocení důkazů a jediným kritériem pro hodnocení předložených důkazů je jejich hodnověrnost (rozsudky ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04 P, EU:C:2007:53, body 49 a 63, jakož i ze dne 27. dubna 2017, FSL a další v. Komise, C‑469/15 P, EU:C:2017:308, bod 38).
272 Komise, aby dostála své povinnosti unést důkazní břemeno, je povinna za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že k údajnému protiprávnímu jednání došlo, shromáždit dostatečně přesné a shodující se důkazy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. března 1984, Compagnie royale asturienne des mines a Rheinzink v. Komise, 29/83 a 30/83, EU:C:1984:130, bod 20, jakož i ze dne 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, C‑403/04 P a C‑405/04 P, EU:C:2007:52, body 42 a 45).
273 Nicméně není nutné, aby každý z důkazů předložených Komisí nezbytně odpovídal těmto kritériím se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, aby tomuto požadavku vyhovoval soubor nepřímých důkazů, na něž se orgán odvolává, posuzovaný jako celek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, body 513 až 523, jakož i ze dne 14. května 2020, NKT Verwaltungs a NKT v. Komise, C‑607/18 P, EU:C:2020:385, bod 180).
274 Jak uvedla generální advokátka v bodech 97 a 220 svého stanoviska, tyto zásady týkající se hodnocení důkazů se uplatní nejen tehdy, pokud Komise musí vyvodit samotnou existenci koluzivního jednání z útržkovitých a rozptýlených důkazů, ale i tehdy, když Komise měla k dispozici obsah dohod určených k provedení tohoto jednání. V takové situaci totiž samotný obsah těchto dohod nutně neumožňuje určit, zda jsou uvedené dohody součástí rámce protisoutěžního jednání, a tím spíše ani to, zda toto jednání vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti, aby mohlo být kvalifikováno jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
275 Jak již přitom bylo uvedeno v bodě 183 tohoto rozsudku v odpovědi na druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, skutečnost, že ustanovení dohod určených k provedení koluzivního jednání neodhalují protisoutěžní účel, není sama o sobě určující. Proto je nezbytné zohlednit nejen obsah těchto dohod, ale rovněž jejich cíle, jakož i hospodářský a právní kontext, do kterého spadají (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. listopadu 2015, Maxima Latvija, C‑345/14, EU:C:2015:784, bod 20, jakož i ze dne 23. ledna 2018, F. Hoffmann-La Roche a další, C‑179/16, EU:C:2018:25, body 78 a 79). V tomto ohledu platí, že ačkoli úmysl stran není k určení omezující povahy dohody mezi podniky nezbytný, vnitrostátním a unijním orgánům pro hospodářskou soutěž nebo soudům nic nezakazuje, aby jej zohlednily (rozsudek ze dne 11. září 2014, CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 54 a citovaná judikatura), zejména za účelem pochopení skutečného účelu této dohody ve světle kontextu, ve kterém byla uzavřena, jak bylo rozhodnuto v bodě 258 tohoto rozsudku.
276 Tribunál tedy v první řadě porušil zásadu volného hodnocení důkazů v unijním právu, když v bodě 1016 napadeného rozsudku konstatoval, že pokud jde o zohlednění útržkovitých a rozptýlených důkazů za účelem prokázání existence protiprávního jednání, jsou z právního hlediska odlišovány situace, v nichž má Komise k dispozici obsah protisoutěžních dohod, od situací, v nichž Komise takový obsah k dispozici nemá. Ve druhé řadě se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v tomto bodě 1016 uvedl, že „dedukce vycházející z částečných výňatků e-mailů nebo z dalších dokumentů mající prokázat úmysly stran nemohou snadno zpochybnit závěr, který je založen na samotném obsahu dohod, tedy na právně závazných vztazích, které se strany rozhodly mezi sebou založit“. V důsledku toho je posouzení Tribunálu uvedené v bodech 1016 až 1025 napadeného rozsudku stiženo protiprávností.
277 Druhé a třetí výtce druhé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba vyhovět.
c) Ke třetí části
1) Argumentace účastníků řízení
278 Ve třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že z důvodů uvedených v rámci šesté části jejího prvního důvodu kasačního opravného prostředku jsou body 1017 a 1024 stiženy nesprávným právním posouzením.
279 Podle Servier musí být tato třetí část zamítnuta ze stejných důvodů, které odůvodňují zamítnutí šesté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku.
2) Závěry Soudního dvora
280 Vzhledem k tomu, že šesté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku bylo v bodě 163 tohoto rozsudku vyhověno, není třeba rozhodovat samostatně o třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.
d) Ke čtvrté části
1) Argumentace účastníků řízení
281 Ve čtvrté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Komise vytýká Tribunálu, že v bodech 999, 1000, 1010 a 1026 napadeného rozsudku porušil zásady, které mu ukládají provést úplné a nestranné posouzení všech důkazů. Tribunál údajně „upřednostnil“ subjektivní důkazy z doby po datu uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka před důkazy z období uzavření těchto dohod, jež jsou uvedeny v bodech 1015 až 1024 napadeného rozsudku, přestože by tyto posledně uváděné důkazy podle Komise umožnily ověřit, zda Krka skutečně uznávala platnost patentu 947. I kdyby tento podnik tvrdil, že rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 jej přimělo se domnívat, že patent 947 je platný, podle Komise nemůže takové tvrzení obstát při úplnému a nestrannému posouzení celkových důkazů. Tribunál se údajně dopustil nesprávného právního posouzení, když nezkoumal všechny důkazy uvedené v oddíle 5.5 sporného rozhodnutí.
282 Podle Servier spočívá čtvrtá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku na nesprávném výkladu napadeného rozsudku. Tribunál podle ní posuzoval důkazy, jak z období po uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, tak z období jejich uzavření. Posledně uvedené však podle Servier postrádají důkazní hodnotu, neboť předcházely rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006. Mimoto Komise nemůže Tribunálu vytýkat, že nepřezkoumal všechny důkazy uvedené v oddíle 5.5 sporného rozhodnutí. Tato výtka je podle Servier konkrétně nepřípustná, neboť Komise jasně neuvádí konkrétní důkazy z tohoto oddílu v rozsahu 55 stran, o nichž má za to, že je Tribunál měl přezkoumat. Podle názoru Servier Tribunálu nepřísluší přezkoumávat sporné rozhodnutí nad rámec důkazů, které Komise předložila ve fázi soudního řízení, a Soudnímu dvoru nepřísluší, aby svým posouzením nahradil posouzení Tribunálu.
2) Závěry Soudního dvora
283 V první výtce druhé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i ve čtvrté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Komise v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když se vyjádřil k existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu na základě neúplného a selektivního posouzení důkazů, jež se týkaly uznání platnosti patentu 947 ze strany Krka a úmyslů stran dohod Krka.
284 V tomto ohledu bylo v bodech 160 až 162 tohoto rozsudku rozhodnuto, že tím, že Tribunál nezohlednil skutečnosti uvedené v bodech 158 a 159 tohoto rozsudku, které se týkají vnímání platnosti patentu 947 ze strany společnosti Krka, a tím, že nevysvětlil důvody tohoto nezohlednění, přestože existence porušení pravidel hospodářské soutěže může být řádně posouzena pouze tehdy, jsou-li nepřímé důkazy, o které se sporné rozhodnutí opírá, posuzovány jako celek, zkreslil sporné rozhodnutí a napadený rozsudek nedostatečně odůvodnil. Za těchto okolností je třeba první výtce druhé části, jakož i čtvrté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
285 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba první části, první až třetí výtce druhé části, jakož čtvrté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
8. K pátému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastníků řízení
286 V pátém důvodu kasačního opravného prostředku Komise kritizuje body 1007 až 1009 a 1031 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál zohlednil pozitivní účinky dohody o licenci Krka na hlavních trzích Krka. Tribunál se údajně dopustil tří pochybení. Předně, vzhledem k tomu, že na těchto trzích nebylo konstatováno žádné protiprávní jednání, tvrzené pozitivní účinky neodůvodňovaly omezení hospodářské soutěže na ostatních trzích. Dále Tribunál podle Komise nezohlednil rozsudek ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise (56/64 a 58/64, EU:C:1966:41), podle kterého dohoda o výhradní distribuci, která zavádí absolutní územní ochranu, v podstatě představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Konečně Tribunál nezohlednil ustálenou judikaturu, podle níž lze provádět zvažování pozitivních a negativních účinků dohody na hospodářskou soutěž pouze v rámci čl. 101 odst. 3 SFEU.
287 Servier s touto argumentací nesouhlasí. Odmítá jakoukoli analogii s věcí, v níž byl vydán rozsudek ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise (56/64 a 58/64, EU:C:1966:41), která se netýkala smírného narovnání patentového sporu. Dohody Krka neposkytují absolutní územní ochranu. Servier údajně mohla volně prodávat na hlavních trzích Krka a Krka mohla vyvíjet neporušující přípravek ve zbytku Unie. Tvrzení, podle kterého byla na těchto trzích vyloučena potenciální hospodářská soutěž, je podle Servier nepřesné, neboť v dohodě o smírném narovnání Krka bylo Krka pouze zakázáno porušovat patent 947, jehož platnost měla být potvrzena. Podle Servier Krka ostatně aktivně pracovala na vývoji formy perindoprilu, která není porušující. Tribunál každopádně podle názoru Servier mohl v bodech 304 a 996 napadeného rozsudku zohlednit prosoutěžní účinky dohody o licenci Krka jakožto kontextuální důkazy k vyvrácení kvalifikace jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
b) Závěry Soudního dvora
288 Je třeba připomenout, jak Soudní dvůr rozhodl, že pro účely zjištění, zda jednání vykazuje stupně škodlivosti vyžadovaný pro to, aby představovalo omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, není nikterak nutné zkoumat, natož prokazovat důsledky tohoto jednání pro hospodářskou soutěž, ať již skutečné nebo potenciální a negativní nebo pozitivní (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, body 159 a 166, jakož i citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že případné pozitivní nebo prosoutěžní účinky jednání nemohou být zohledněny pro účely posouzení kvalifikace tohoto jednání jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu podle čl. 101 odst. 1 SFEU, ani v rámci případného zkoumání otázky, zda dotčené jednání vykazuje stupeň škodlivosti, který je pro účely takové kvalifikace vyžadován.
289 Každopádně, jak bylo uvedeno v bodě 175 tohoto rozsudku, dohoda o licenci Krka se týká trhů, které nespadají do zeměpisného rozsahu jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU. Za těchto podmínek případné příznivé účinky této dohody pro hospodářskou soutěž na těchto trzích, i kdyby existovaly, jsou z logického hlediska zcela irelevantní pro účely posouzení existence protiprávního jednání konstatovaného v tomto případě na hlavních trzích Servier.
290 Tribunál se tedy tím, že v bodě 1031 napadeného rozsudku, jakož i v jeho bodě 1032, který z něj vyvozuje důsledky, vycházel z prosoutěžních účinků, které konstatoval na hlavních trzích Krka v bodech 1007 až 1009 tohoto rozsudku, dopustil nesprávného výkladu a použití čl. 101 odst. 1 SFEU a všechny tyto body jsou stiženy protiprávností.
291 V důsledku toho je třeba pátému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
9. Dílčí závěr k prvnímu až pátému důvodu kasačního opravného prostředku
292 V napadeném rozsudku měl Tribunál v podstatě za to, že ke kvalifikaci dohod o smírném narovnání a o licenci Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu měla Komise povinnost prokázat, že existovala dostatečně přímá souvislost mezi těmito dvěma dohodami proto, aby bylo jejich spojení odůvodněné, a dále že v případě neexistence takové vazby měla Komise povinnost prokázat, že dohoda o licenci Krka nebyla uzavřena za obvyklých tržních podmínek, ale zastírala obrácenou platbu Servier ve prospěch Krka s cílem oddálit vstup Krka na hlavní trhy Servier.
293 Jak přitom vyplývá z bodů 133 až 135 a 179 až 184 tohoto rozsudku, Tribunál nezohlednil samotnou povahu jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, přičítaného Servier a Krka, jež se neomezovalo na dohodu o smírném narovnání patentového sporu, za niž byla poskytnuta obrácená platba, ale sledovalo širší cíl spočívající v rozdělení trhů mezi tyto podniky. Tribunál rovněž nezohlednil územní působnost tohoto protiprávního jednání, jež nezahrnovala hlavní trhy Krka.
294 Toto nesprávné právní posouzení vedlo Tribunál, jak vyplývá z bodů 178 až 184 tohoto rozsudku, k tomu, že ověřil kvalifikaci protiprávního jednání přičítaného Servier a Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu na základě analýzy formy a právních charakteristik dohod určených k provedení tohoto jednání, a nikoli s ohledem na hospodářské dopady uvedeného jednání. Právě s ohledem na tato nesprávná kritéria Tribunál přiznal rozhodující význam uznání platnosti patentu 947 ze strany Krka a otázce, zda výše poplatku za dohodu o licenci Krka odpovídala obvyklým tržním podmínkám, zatímco, jak vyplývá z bodů 196 až 200 a 223 až 226 tohoto rozsudku, tyto skutečnosti nebyly samy o sobě rozhodné.
295 Tribunál ostatně tím, že na základě těchto nesprávných právních posouzení zkoumal, zda uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka bylo odůvodněno okolností, že Krka po dvou soudních nezdarech již nebyl přesvědčen o neplatnosti patentu 947, jak vyplývá z bodů 145 až 162 tohoto rozsudku, zkreslil jasný a přesný význam jednoho z těchto soudních rozhodnutí, a pokud jde o druhé, zkreslil sporné rozhodnutí a porušil svou povinnost uvést odůvodnění.
296 Tribunál mimoto za účelem potvrzení závěru – stiženého nesprávnými právními posouzeními, která byla právě shrnuta – podle kterého Komise nemohla kvalifikovat dohody o smírném narovnání a o licenci Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, vyvrátil sedm důkazů, které podle sporného rozhodnutí prokazovaly, že dohoda o licenci Krka byla protiplněním za to, že se Krka vzdala svého práva konkurovat Servier na jejích hlavních trzích.
297 Zaprvé Tribunál v bodech 987 až 991 napadeného rozsudku vyvrátil možnost zavedení faktického duopolu mezi Servier a Krka na hlavních trzích Krka z důvodu, že tento duopol nevyplýval z dohody o licenci Krka, ale z rozhodnutí stran po této dohodě. Toto konstatování však spočívá na přezkumu samotného obsahu ustanovení této dohody bez zohlednění jejího hospodářského kontextu a na zkreslení znění jednoho z jejích ustanovení, jak vyplývá z bodů 178 až 184 a 230 až 232 tohoto rozsudku.
298 Zadruhé Tribunál v bodech 992 až 999 napadeného rozsudku zamítl možnost, že dohoda o licenci Krka mohla představovat protiplnění za dohodu o smírném narovnání Krka, a to kvůli tomu, že rozhodujícím důvodem, proč se Krka rozhodla pro narovnání, bylo uznání platnosti patentu 947 ze strany Krka. Toto posouzení se nicméně opírá předně o nesprávné právní posouzení, jež bylo konstatováno v bodech 223 až 226 tohoto rozsudku, pokud jde o rozhodující povahu tohoto uznání, a dále spočívá na zkresleních a nedostatečném odůvodnění, jak bylo konstatováno v bodech 145 až 162, jakož i v bodech 283 až 285 tohoto rozsudku.
299 Zatřetí, Tribunál v bodech 1000 až 1002 napadeného rozsudku uvedl, že posouzení nákladů účelnosti dohody o smírném narovnání Krka ze strany Krka neumožňuje prokázat, že dohoda o licenci Krka byla protiplněním za dohodu o smírném narovnání Krka, ale spíše potvrzuje, že tento podnik uznal platnost patentu 947. Tato okolnost však není sama o sobě rozhodující, jak vyplývá z bodů 223 až 226 tohoto rozsudku.
300 Začtvrté Tribunál měl v bodech 1003 až 1014 napadeného rozsudku nejprve za to, že při neexistenci trhů vyhrazených Krka Komise neprokázala existenci „těsného“ rozdělení trhů, dále že licence měla prosoutěžní účinek na hlavních trzích Krka a konečně že žádná část trhu nebyla protiprávně vyhrazena Servier. Z bodů 216 až 219, 225 a 226 tohoto rozsudku však vyplývá, že tato posouzení spočívají předně na formalistické analýze dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, a nikoli na konkrétní analýze jejich škodlivosti pro hospodářskou soutěž a dále na nesprávném výkladu čl. 101 odst. 1 SFEU, jelikož zákaz dohod, jejichž cílem je rozdělení trhů, se vztahuje nejen na dohody, které směřují k „těsnému“ rozdělení těchto trhů.
301 Zapáté Tribunál v bodech 1015 až 1025 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise neprokázala, že Servier a Krka měly v úmyslu uzavřít dohodu o rozdělení trhů. Kromě toho, že Komise, jak bylo uvedeno v bodě 258 tohoto rozsudku, nemusela prokázat, že Servier nebo Krka měly v úmyslu mezi sebou omezit hospodářskou soutěž, z bodů 145 až 162 a 269 až 276 tohoto rozsudku nicméně vyplývá, že toto posouzení vychází ze zkreslení sporného rozhodnutí a rozhodnutí High Court (Vrchní soud) ze dne 3. října 2006, jakož i z porušení povinnosti odůvodnit rozsudky a z nesprávného použití zásad týkajících se hodnocení důkazů.
302 Zašesté měl Tribunál v bodech 1026 až 1028 napadeného rozsudku za to, že okolnost, že Krka pokračovala v napadání patentů Servier po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, neznamenala, že toto rozhodnutí nemělo rozhodující dopad na vnímání platnosti patentu 947 ze strany Krka a že Krka nadále vyvíjela konkurenční tlak na Servier. Podle Tribunálu mohlo být toto pokračování soudních sporů vysvětleno přáním Krka posílit své postavení při vyjednáváních se Servier a jejím přesvědčením, že jí hrozí pouze malé riziko, že bude čelit žalobám pro porušení práv. Z bodů 130 až 137 a 145 až 162 tohoto rozsudku nicméně vyplývá, že toto konstatování Tribunálu spočívá na chybném předpokladu o rozhodujícím charakteru skutečnosti, že Krka uznala platnost patentu 947, kdy tento předpoklad se sám opírá o zkreslení nejen důkazu, ale rovněž sporného rozhodnutí jako takového, a vychází i z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku.
303 Zasedmé Tribunál v bodech 1029 až 1031 napadeného rozsudku zopakoval svůj názor, podle kterého předně dohoda o licenci Krka vycházela z uznání platnosti patentu 947 tímto podnikem a dále Komise neprokázala, že tato dohoda nebyla uzavřena za obvyklých tržních podmínek. Z bodů 90 až 104, 131 až 134 a 196 až 200 tohoto rozsudku nicméně vyplývá, že tyto úvahy vycházejí z uplatnění kritérií, která jsou z právního hlediska nesprávná.
304 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy a s ohledem na rozsah, povahu a dosah nesprávných právních posouzení, kterých se dopustil Tribunál a jež byla zjištěna rozborem prvního až pátého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba konstatovat, že se tato pochybení dotýkají celého odůvodnění kvalifikace dohod o smírném narovnání a o licenci Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, uvedeného v bodech 943 až 1032 napadeného rozsudku.
10. K šestému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastníků řízení
305 Svým šestým důvodem kasačního opravného prostředku Komise vytýká Tribunálu, že odmítl na základě odůvodnění uvedeného v bodech 1041 až 1060 napadeného rozsudku uznat, že dohoda o převodu a o licenci Krka představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu z důvodu, že tato kvalifikace spočívala na nesprávném závěru o existenci rozdělení trhu mezi Krka a Servier. Jelikož toto posouzení vychází z chybného předpokladu, nemůže obstát. Komise se mimoto domnívá, že Tribunál uvedené posouzení odůvodnil nedostatečně.
306 Podle Servier spočívá tento důvod kasačního opravného prostředku na předpokladu vycházejícího z platnosti prvního až pátého důvodu kasačního opravného prostředku, kterou zpochybňuje.
b) Závěry Soudního dvora
307 V bodech 1053, 1054 a 1059 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že Komise ve sporném rozhodnutí kvalifikovala dohodu o převodu a o licenci Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, neboť vycházela ze zjištění existence dohody o rozdělení trhu vyplývající z dohod o smírném narovnání a o licenci Krka. Vzhledem k tomu, že toto zjištění bylo Tribunálem prohlášeno za neplatné, měl Tribunál za to, že je rovněž třeba na základě téhož důvodu odmítnout kvalifikaci dohody o převodu a o licenci Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
308 Z přezkumu prvního až pátého důvodu kasačního opravného prostředku však vyplývá, že odůvodnění Tribunálu týkající se kvalifikace dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, uvedené v bodech 943 až 1032 napadeného rozsudku, je jako celek stiženo protiprávností. Vzhledem k tomu, že východisko odůvodnění, na jehož základě Tribunál odmítl kvalifikovat dohodu o převodu a o licenci Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, je tak stiženo vadou, je třeba šestému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
B. K sedmému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z omezení hospodářské soutěže „z hlediska důsledku“ ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU
1. Relevantní body sporného rozhodnutí a napadeného rozsudku
a) Sporné rozhodnutí
309 Komise v bodech 1214 až 1218 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla, že pro účely posouzení omezujících účinků dohody je třeba vzít v úvahu konkrétní podmínky, za nichž dohoda vyvolává své účinky, a to nejen ve světle stávající, ale i potencionální hospodářské soutěže. V bodech 1219 a 1220 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise upřesnila, že toto posouzení musí být provedeno na základě skutečností k okamžiku uzavření této dohody, přičemž je třeba zohlednit její skutečné uplatňování.
310 V bodech 1221 až 1227 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise uvedla, že účinky dohody musí být porovnány s tím, co by nastalo v případě neexistence uvedené dohody, zejména pokud jde o potenciální hospodářskou soutěž.. Podle bodů 1228 až 1243 odůvodnění sporného rozhodnutí byl hlavní konkurenční tlak vyvíjený na trhu s perindoprilem vyvolán vstupem generických verzí tohoto léčivého přípravku na tento trh, bez něhož by Servier mohla udržet své ceny nad konkurenční cenou. Dohody o smírném narovnání, jež tento podnik uzavřel s výrobci generických léčivých přípravků, tedy bezprostředně vyvolaly protisoutěžní účinky. V bodech 1244 až 1269 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise zdůraznila, že po uzavření dohod o smírném narovnání se společnostmi Niche, Matrix, Teva, Krka a Lupin představovali pouze dva výrobci generických léčivých přípravků – Apotex a Sandoz – významnou hrozbu spočívající ve vstupu na hlavní trhy Servier, což spíše prokazovalo, že vzhledem k malému počtu potenciálních soutěžitelů stačí vyloučení jediného z nich k významnému snížení pravděpodobnosti takového vstupu.
311 Pokud jde konkrétně o kvalifikaci dohod Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku na trzích ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království, které byly jako jediné použity pro účely konstatování tohoto protiprávního jednání, z bodů 1813 až 1850 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že Krka byla potenciálním soutěžitelem Servier na těchto trzích a měla skutečné a konkrétní možnosti, aby na tyto trhy v krátké době vstoupila. Krka zahájila soudní řízení ve Spojeném království a připravovala svůj vstup na uvedené trhy. Tím, že dohody Krka přiměly tento podnik k tomu, aby od tohoto projektu upustil, bylo jejich důsledkem vyloučení zdroje potenciální hospodářské soutěže.
312 Mimoto tyto dohody údajně významně snížily riziko vstupu ostatních výrobců generických léčivých přípravků, kterým Krka mohla dodávat přípravky na bázi perindoprilu. Na základě těchto skutečností měla Komise za to, že důsledkem uvedených dohod bylo výrazné omezení potenciální hospodářské soutěže, přičemž v tomto ohledu v bodě 1850 odůvodnění sporného rozhodnutí poznamenala, že tytéž dohody „výrazně zvýšily pravděpodobnost, že výlučné postavení Servier na trhu zůstane nezpochybnitelné po delší dobu a že spotřebitelé budou připraveni o značné snížení cen, které by vyplývalo ze skutečného uvedení generik na trh v zamýšleném čase“.
b) Napadený rozsudek
313 Z důvodů uvedených v bodech 1075 až 1234 napadeného rozsudku Tribunál vyhověl desátému žalobnímu důvodu, v němž Servier zpochybňovala kvalifikaci dohod Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku na třech relevantních zeměpisných trzích.
314 V první řadě Tribunál, který v bodech 1078 až 1104 napadeného rozsudku připomněl důvody, které vedly Komisi k přijetí této kvalifikace, měl v bodech 1107 až 1139 uvedeného rozsudku za to, že judikatura týkající se zohlednění potenciálních účinků dohody, zejména judikatura vyplývající z rozsudků ze dne 21. ledna 1999, Bagnasco a další (C‑215/96 a C‑216/96, EU:C:1999:12, bod 34); ze dne 23. listopadu 2006, Asnef-Equifax a Administración del Estado (C‑238/05, EU:C:2006:734, bod 50); ze dne 28. února 2013, Ordem dos Técnicos Oficiais de Contas (C‑1/12, EU:C:2013:127, bod 71), a ze dne 26. listopadu 2015, Maxima Latvija (C‑345/14, EU:C:2015:784, bod 30), se nepoužije, pokud tato dohoda již byla prováděna. Podle Tribunálu Komise nemůže konstatovat omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku pouze na základě omezení, či dokonce vyloučení zdroje potenciální hospodářské soutěže. Prokázání takových účinků podle něj vyžaduje, aby byl s ohledem na požadavky reálnosti zohledněn vývoj všech relevantních skutkových okolností, zejména těch, které následovaly po uzavření dotčené dohody.
315 Ve druhé řadě Tribunál v bodech 1140 až 1217 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise tím, že vycházela pouze z narušení potenciální hospodářské soutěže a z hypotetických úvah, nesprávně kvalifikovala dohodu o smírném narovnání Krka a dohodu o převodu a o licenci Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku.
316 Tribunál nejprve z důvodů uvedených v bodech 1142 až 1187 tohoto rozsudku Tribunál rozhodl, že Komise neprokázala, že v případě neexistence doložky o neuvedení na trh stanovené dohodou o smírném narovnání Krka by Krka pravděpodobně vstoupila na trhy ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království. Podle uvedeného rozsudku Komise nezohlednila skutečnost, že Krka uznala platnost patentu 947 a neprokázala, že v případě neexistence této dohody by hospodářská soutěž byla pravděpodobně otevřenější, jelikož neupřesnila pravděpodobné účinky takové situace pro ceny, výrobu nebo inovaci.
317 Dále měl Tribunál v bodech 1188 až 1213 uvedeného rozsudku za to, že Komise neprokázala, že v případě neexistence doložky o nenapadnutí práv stanovené dohodou o smírném narovnání Krka by pokračování sporů týkajících se patentu 947 pravděpodobně, či dokonce reálně umožnilo, aby byl tento patent zneplatněn rychleji či ve větším rozsahu. Podle Tribunálu tedy Komise neprokázala, že tato doložka měla omezující účinky pro hospodářskou soutěž.
318 Konečně Tribunál v bodech 1214 a 1215 napadeného rozsudku uvedl, že Komise neprokázala, že dohoda o převodu a o licenci Krka měla omezující účinky pro hospodářskou soutěž, jelikož tato dohoda nestanovila žádné opatření k vyloučení z trhu obdobné doložce o neuvedení na trh.
319 Ve třetí řadě Tribunál, který v bodech 1216 a 1217 napadeného rozsudku vyhověl žalobnímu důvodu vycházejícímu z neexistence protisoutěžních účinků dohod Krka, poté zkoumal, „zda se Komise navíc dopustila ve svém [sporném] rozhodnutí vady, která spočívá v nesprávných právních posouzeních“. V tomto ohledu v bodech 1219 až 1232 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise tím, že nezohlednila průběh událostí pozorovatelných ke dni sporného rozhodnutí a tím, že analyzovala hospodářskou soutěž v případě neexistence dohod Krka na základě hypotetických úvah, omezila svůj přezkum účinků vyplývajících z těchto dohod na hospodářskou soutěž neodůvodněně, jak s ohledem na judikaturu týkající se zohlednění potenciálních účinků pro hospodářskou soutěž, tak na judikaturu týkající se vyloučení potenciální hospodářské soutěže. Takový neúplný přezkum byl podle Tribunálu v rozporu s rozlišením zavedeným v čl. 101 odst. 1 SFEU mezi omezeními hospodářské soutěže z hlediska účelu a omezeními hospodářské soutěže z hlediska důsledku.
2. Argumentace účastníků řízení
320 Sedmý důvod kasačního opravného prostředku obsahuje sedm částí.
321 V první části Komise Tribunálu vytýká, že měl v bodech 1128, 1178, 1179 a 1227 až 1231 napadeného rozsudku za to, že účinek omezení potenciální hospodářské soutěže, byť skutečný, nestačil ke konstatování existence omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku.
322 Ve druhé části Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil v bodech 1107 až 1128 a 1225 napadeného rozsudku nesprávného výkladu a aplikace čl. 101 odst. 1 SFEU, když měl za to, že zohlednění potenciálních účinků nepostačuje k prokázání účinků kartelové dohody, která již byla prováděna.
323 Ve třetí části Komise kritizuje body 399, 1160, 1165, 1168, 1169, 1173, 1174, 1178, 1204, 1206, 1207, 1209, 1221 a 1223 napadeného rozsudku. Vytýká Tribunálu, že měl za to, že byla povinna prokázat, že Krka by v případě neexistence dohod Krka pravděpodobně vstoupila na trh s perindoprilem ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království, zejména na základě úvah o výsledku sporů týkajících se patentu 947.
324 Ve čtvrté části Komise podporovaná Spojeným královstvím kritizuje body 1089 až 1092, 1130 až 1133, 1151, 1170, 1181, 1210 a 1219 napadeného rozsudku. Tribunál v bodě 1130 napadeného rozsudku od Komise zejména požadoval, aby zohlednila vývoj skutkových okolností, ke kterému došlo po uzavření dohod. Dohoda by přitom měla být analyzována ke dni jejího uzavření s ohledem na pravděpodobný vývoj, k němuž by na trhu došlo, kdyby tato dohoda neexistovala.
325 V páté části Komise tvrdí, že Tribunál v bodech 1148 až 1151 a 1154 napadeného rozsudku zkreslil sporné rozhodnutí, když tvrdil, že ve sporném rozhodnutí nebyly zohledněny účinky patentu 947 a uznání jeho platnosti ze strany Krka.
326 V šesté části Komise Tribunálu vytýká, že nahradil zjištění obsažená ve sporném rozhodnutí vlastním posouzením, čímž překročil meze přezkumu legality. Tribunál měl v bodech 1162 až 1170 napadeného rozsudku údajně totiž za to, že jednak rozhodnutí Krka nadále zpochybňovat patent 947 po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 bylo pouhým gestem, které mělo posílit její postavení při vyjednávání se Servier, ač se toto posouzení neopírá o žádné důkazy z doby časově blízké skutkovým okolnostem, a že jednak by Krka pravděpodobně nevstoupila na hlavní trhy Servier.
327 V sedmé části Komise kritizuje body 1198 až 1207 napadeného rozsudku. Podle Komise jí Tribunál neprávem uložil povinnost prokázat, že pokračování soudních řízení týkajících se patentů ze strany Krka by umožnilo rychlejší nebo rozsáhlejší zneplatnění patentu 947.
328 Pokud jde o první část, Servier odmítá, že by vyloučení zdroje potenciální hospodářské soutěže mohlo stačit k prokázání existence negativních účinků pro hospodářskou soutěž. V tomto ohledu se Servier a EFPIA domnívají, že Tribunál zkoumal hospodářskou soutěž ve skutečném rámci, jenž by nastal v případě neexistence dohody o smírném narovnání Krka.
329 Pokud jde o druhou část, Servier má za to, že rozlišování dohod podle toho, zda byly provedeny, či nikoli, je opodstatněné. Aby bylo možné porovnat strukturu hospodářské soutěže vyvolanou dohodami, které již byly provedeny, se strukturou, která by vznikla v případě jejich neexistence, je podle Servier nezbytné zohlednit skutečnosti, které nastaly po uzavření těchto dohod. Toto rozlišení, které podle EFPIA není žádnou novinkou, je v souladu s bodem 29 sdělení Komise, nazvaného „Pokyny k použitelnosti článku [101 SFEU] na dohody o horizontální spolupráci“ (Úř. věst. 2001, C 3, s. 2). Druhá část tedy není opodstatněná.
330 Pokud jde o třetí část, mají Servier a EFPIA za to, že Tribunál nevyžadoval prokázání pravděpodobného vstupu Krka na trh, ale pouze zneplatnil prvek odůvodnění obsažený ve sporném rozhodnutí. Takový požadavek by každopádně od Komise nevyžadoval, aby spekulovala o výsledku sporu týkajícího se patentu, neboť tzv. „rizikový“ vstup na hlavní trhy Servier již pojmově znamená, že Krka by nečekala na výsledek sporu k tomu, aby vstoupila na trh. Srovnávací analýza by neměla být založena na pouhých spekulacích, ale na hmatatelných důkazech. Ostatně skutečnost, že článek 101 SFEU chrání hospodářskou soutěž jako takovou, nezbavuje Komisi povinnosti prokázat konkrétní účinky pro hospodářskou soutěž.
331 Co se čtvrté části týče, argumentace Komise týkající se zohlednění účinků po datu uzavření dohod Krka v napadeném rozsudku údajně směřuje proti skutkovému posouzení Tribunálu. Podle Servier musí být tato argumentace prohlášena za nepřípustnou.
332 Pokud jde o meritorní stránku, Servier napadá vnitřně rozpornou povahu argumentace Komise. Ač Komise napadá zohlednění událostí, které nastaly po dohodách Krka, nicméně tvrdí, že takové události zohlednila, neboť byly rozumně předvídatelné.
333 Servier zpochybňuje jakékoli nesprávné právní posouzení při srovnání situace, jež nastala v důsledku dohod Krka, se situací vyplývající z hypotetického srovnávacího scénáře. Zohlednění pravděpodobného vývoje se týkalo hypotetického srovnávacího scénáře. Ve sporném rozhodnutí se přitom Komise při vymezení situace, jež nastala v důsledku uvedených dohod, opírala výlučně o hypotetické úvahy.
334 Servier a EFPIA namítají nepřípustnost páté části vycházející ze zkreslení, jelikož Komise pouze odkazuje na znění celé řady bodů odůvodnění sporného rozhodnutí.
335 Podle Servier a EFPIA je šestá část nepřípustná, neboť Komise napadá posouzení skutkového stavu učiněné Tribunálem. Mimoto je argumentace Komise údajně nejasná a přesně neoznačuje nesprávné právní posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit, neboť pouze opakuje, že sporné rozhodnutí je opodstatněné. Tato část je kromě toho irelevantní, neboť nemůže vést ke zrušení napadeného rozsudku. Uvedená část je každopádně neopodstatněná, neboť sporné rozhodnutí nevylučuje, že by jednání Krka mohlo pramenit z taktických důvodů. Nelze konstatovat žádné překročení mezí soudního přezkumu.
336 Sedmá část spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku. Komise zaměňuje analýzu situace, jež nastala v důsledku dohod Krka, s analýzou hypotetické srovnávací situace. Prohlášení neplatnosti patentu 947, jehož se domohla společnost Apotex, není hypotetickou srovnávací situací, ale skutečností. Bylo na Komisi, aby uvedla pravděpodobnou srovnávací situaci s vyšší mírou konkurenceschopnosti, než panovala za situace, jež nastala v důsledku dohod Krka.
3. Závěry Soudního dvora
337 V sedmém důvodu kasačního opravného prostředku Komise v podstatě vytýká Tribunálu, že měl za to, že sporné rozhodnutí neprokázalo, že v důsledku dohod Krka byla omezena potencionální hospodářská soutěž, neboť se Komisi nepodařilo prokázat, že v případě neexistence těchto dohod by Krka pravděpodobně vstoupila na hlavní trhy Servier.
338 Jak zdůraznila generální advokátka v bodě 292 svého stanoviska, dohoda mezi podniky může spadat do působnosti čl. 101 odst. 1 SFEU nejen z důvodu svého účelu, ale i z důvodu svých účinků na hospodářskou soutěž, včetně případů, kdy tyto účinky narušují potenciální hospodářskou soutěž jednoho nebo více podniků, které, ač nejsou na relevantním trhu přítomny, disponují kapacitou pro vstup na něj, a tím ovlivňují chování podniků, které již na tomto trhu působí. Důkazní břemeno ohledně takových účinků na potenciální hospodářskou soutěž nese Komise.
339 Podle ustálené judikatury Soudního dvora, připomenuté Tribunálem v bodě 1076 napadeného rozsudku, je pro posouzení existence protisoutěžních účinků způsobených dohodou mezi podniky třeba srovnat situaci hospodářské soutěže vyplývající z této dohody se situací hospodářské soutěže, která by existovala v případě, že by dohoda neexistovala (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. června 1966, LTM, 56/65, EU:C:1966:38, s. 360; ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 161, jakož i ze dne 18. listopadu 2021, Visma Enterprise, C‑306/20, EU:C:2021:935, bod 74).
340 Tato tzv. „hypotetická srovnávací“ metoda má za cíl určit v rámci uplatnění čl. 101 odst. 1 SFEU existenci příčinné souvislosti mezi dohodou mezi podniky na jedné straně a strukturou nebo fungováním hospodářské soutěže na trhu, na kterém vyvolává tato dohoda své účinky, na straně druhé. Prostřednictvím této metody se tak lze ujistit o tom, že jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku jsou kvalifikovány dohody, které nevykazují pouhou spojitost se zhoršením situace v oblasti hospodářské soutěže na tomto trhu, nýbrž jsou příčinou tohoto zhoršení.
341 Význam hypotetické srovnávací metody spočívá v tom, že osvětlení takové příčinné souvislosti naráží na nemožnost pozorovat za daných skutkových okolností ve stejném okamžiku stav trhu za existence dotčené dohody a bez ní, neboť tyto dva stavy se již ze své podstaty vzájemně vylučují. Je tedy nezbytné srovnat pozorovanou situaci, a sice tu, která vyplývá z této dohody, se situací, která by nastala, kdyby uvedená dohoda nebyla uzavřena. Uvedená metoda tedy vyžaduje srovnání pozorované situace se scénářem, který je již pojmově hypotetický v tom smyslu, že nenastal. Posouzení účinků dohody mezi podniky podle článku 101 SFEU vyžaduje, aby byl zohledněn konkrétní rámec, jehož je tato dohoda součástí, zejména hospodářský a právní kontext, ve kterém působí dotyčné podniky, povaha dotčeného zboží nebo služeb, jakož i skutečné podmínky fungování a struktury dotčeného trhu nebo dotčených trhů. Z toho vyplývá, že hypotetický srovnávací scénář, předpokládaný v případě neexistence uvedené dohody, musí být realistický a věrohodný [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C-307/18, EU:C:2020:52, body 115 až 120].
342 Pro řádné uplatnění hypotetické srovnávací metody je tedy nezbytné zajistit, aby se provedené srovnání opíralo o pevné a ověřitelné základy, jak u pozorované situace – situace vyplývající z dohody mezi podniky – tak u hypotetického srovnávacího scénáře. Za tímto účelem musí být časový referenční bod umožňující provést takové srovnání stejný pro pozorovanou situaci a pro hypotetický srovnávací scénář, neboť protisoutěžní povaha aktu musí být posuzována k okamžiku, kdy k němu došlo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. prosince 2012, AstraZeneca v. Komise, C‑457/10 P, EU:C:2012:770, bod 110).
343 Z toho vyplývá, jak uvedla generální advokátka v bodě 318 svého stanoviska, že jelikož hypotetický srovnávací scénář má poskytnout realistický obraz situace na trhu, která by nastala v případě neexistence dohody, která byla uzavřena, nemůže tento scénář spočívat na událostech, které nastaly po datu uzavření této dohody, právě proto, že k tomuto datu tyto události nenastaly, a pokud jde o okolnosti projednávané věci, nemohly nastat v budoucnu právě z důvodu existence dohod Krka.
344 Na rozdíl od hypotetického srovnávacího scénáře je pozorovanou situací situace odpovídající podmínkám hospodářské soutěže, které existují v okamžiku uzavření dohody a které z ní vyplývají. Tato situace je reálná, a proto není třeba k jejímu posouzení vycházet z realistických hypotéz. Pro účely konstatování jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, tedy mohou být při posuzování této situace zohledněny skutečnosti, ke kterým došlo po uzavření této dohody. V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 342 tohoto rozsudku jsou nicméně takové události relevantní pouze v rozsahu, v němž přispívají k určení podmínek hospodářské soutěže existujících v okamžiku, kdy bylo toto protiprávní jednání spácháno, tak jak vyplývají přímo z existence uvedené dohody.
345 V projednávané věci Tribunál v bodech 1078 až 1103 napadeného rozsudku analyzoval přístup, který Komise uplatnila ve sporném rozhodnutí při kvalifikaci dohod o smírném narovnání sporu v oblasti patentů mezi Servier a výrobci generických léčiv, o které se jednalo ve sporném rozhodnutí, a zdůraznil hypotetickou povahu tohoto přístupu. Tribunál mimoto v bodech 1107 až 1139 napadeného rozsudku konstatoval, že judikatura, podle které dohoda mezi podniky může být kvalifikována jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku z důvodu jejích potenciálních účinků, je nepoužitelná, pokud byla tato dohoda provedena.
346 Vzhledem k tomu, že skutečné účinky takové dohody pro hospodářskou soutěž lze pozorovat ve světle událostí, které nastaly po jejím uzavření, měl Tribunál v bodech 1122 a 1123 napadeného rozsudku za to, že by bylo paradoxní umožnit Komisi, aby prokázala existenci protisoutěžních účinků tím, že by se spokojila s provedením hypotetické srovnávací analýzy pouze na základě potenciálních účinků dohody, když tento orgán má jednak k dispozici poznatky, které lze pozorovat, pokud jde o skutečné účinky této dohody, a jednak pouze v případě omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu lze Komisi osvobodit od břemene prokázat protisoutěžní účinky.
347 Tribunál tímto postupem ve třech hlavních aspektech nezohlednil náležitosti hypotetické srovnávací metody, která je základem posouzení omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, pro účely aplikace článku 101 SFEU.
348 V první řadě Tribunál konstatoval, že posouzení protisoutěžních účinků dohody o smírném narovnání Krka spočívalo na hypotetickém přístupu a neúplném přezkumu těchto účinků, neboť Komise nezahrnula do hypotetického srovnávacího scénáře skutečný průběh událostí z období po uzavření této dohody. Toto odůvodnění Tribunálu však nezohledňuje skutečnost, že, jak bylo připomenuto v bodech 341 až 343 tohoto rozsudku, osvětlení protisoutěžních účinků dohody vyžaduje uplatnění srovnávacího scénáře, který je již pojmově hypotetický, neboť nenastal, a který tedy nemůže spočívat na skutečnostech, které nastaly po uzavření uvedené dohody. Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a aplikaci čl. 101 odst. 1 SFEU a odůvodnění uvedené v bodech 1078 až 1103, 1089, 1090, 1102, 1151, 1170, 1181, 1203, 1210, 1219 až 1223 a 1227 napadeného rozsudku jsou stiženy protiprávností.
349 Ve druhé řadě Tribunál tím, že v bodech 1107 až 1139 napadeného rozsudku konstatoval, že judikatura, podle které lze dohodu mezi podniky kvalifikovat jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska jejích potencionálních účinků, je nepoužitelná, pokud byla tato dohoda provedena, z důvodu, že lze pozorovat skutečné účinky uvedené dohody pro hospodářskou soutěž, založil své úvahy na nesprávném pochopení důvodu existence, účelu a fungování hypotetické srovnávací metody připomenuté v bodech 340 až 344 tohoto rozsudku.
350 Pokud jde o dohodu, jejíž provedení změnilo počet nebo chování podniků, které již působily na témže trhu, může se použití hypotetické srovnávací metody z praktického hlediska a podle skutkových okolností podobat srovnání stavu hospodářské soutěže mezi těmito podniky před uzavřením této dohody, na jedné straně, s koordinací mezi uvedenými podniky vyvolanou prováděním této dohody, která může být případně potvrzena událostmi, které nastaly po jejím uzavření, na straně druhé.
351 Naproti tomu, pokud dohoda nevyvolává změnu, ale naopak vede k zachování počtu nebo chování konkurenčních podniků již přítomných na tomto trhu, neboť oddaluje či odkládá vstup nového soutěžitele na tento trh, pouhé srovnání mezi situacemi zjištěnými na uvedeném trhu před a po provedení této dohody nepostačuje k tomu, aby bylo možné dospět k závěru o neexistenci protisoutěžního účinku. V takové situaci totiž protisoutěžní účinek z důvodu uvedené dohody spočívá v jistém zániku zdroje hospodářské soutěže, který v okamžiku uzavření této dohody zůstává potenciální, neboť je představován podnikem, který, ač zatím není přítomen na dotčeném trhu, může nicméně ovlivnit chování podniků, které již na tomto trhu působí, z důvodu věrohodné hrozby svého vstupu na tento trh.
352 Ostatně, jak uvedla generální advokátka v bodě 326 svého stanoviska, rozlišování, jež Tribunál pro účely kvalifikace omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku činil v bodech 1107 až 1139 napadeného rozsudku mezi dohodami uzavřenými podniky podle toho, zda byly provedeny, či nikoli, je v rozporu s ustálenou judikaturu Soudního dvora, podle níž omezující účinky na hospodářskou soutěž mohou být jak skutečné, tak potenciální, ale musí být dostatečně výrazné (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. července 1969, Völk, 5/69, EU:C:1969:35, bod 7, jakož i ze dne 23. listopadu 2006, Asnef-Equifax a Administración del Estado, C‑238/05, EU:C:2006:734, bod 50), a vede ke snížení plné účinnosti zákazu stanoveného v čl. 101 odst. 1 SFEU.
353 V třetí řadě platí, jak bylo připomenuto v bodě 340 tohoto rozsudku, že hypotetická srovnávací metoda nemá za cíl předvídat, jak by se chovala určitá strana, kdyby neuzavřela dohodu se svými konkurenty, ale osvětlit příčinnou souvislost mezi touto dohodou a zhoršením situace hospodářské soutěže na trhu na základě hypotetického srovnávacího scénáře, který, ač je hypotetický, musí být realistický a věrohodný. V tomto ohledu již měl Soudní dvůr příležitost upřesnit v kontextu dohody o smírném narovnání patentového sporu za obrácenou platbu, že cílem hypotetického srovnávacího scénáře je pouze prokázat skutečné možnosti chování výrobce generických léčivých přípravků v případě neexistence této dohody. Uvedený srovnávací scénář sice nemůže opomíjet šance tohoto výrobce na úspěch v patentovém řízení nebo pravděpodobnost uzavření méně omezující dohody, avšak tyto prvky jsou pouze částí řady prvků, které je třeba zohlednit. Orgánu, který nese důkazní břemeno prokazování existence potenciálních nebo skutečných citelných účinků na hospodářskou soutěž, proto při vypracování hypotetického srovnávacího scénáře nepřísluší, aby činil konečná zjištění ve vztahu k šanci výrobce generických léčivých přípravků na úspěch v řízení týkajícím se patentu nebo k možnosti uzavření méně omezující dohody [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, body 119 až 121].
354 Z těchto prvků vyplývá, že Komise je povinna prokázat, že hypotetický srovnávací scénář použitý v rozhodnutí, kterým se konstatuje existence omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, je realistický a věrohodný.
355 V projednávané věci bylo na Tribunálu, aby ověřil, zda hypotetický srovnávací scénář použitý Komisí tato kritéria splňuje. Vzhledem k tomu, že omezení hospodářské soutěže konstatované ve sporném rozhodnutí spočívalo v jistém a záměrném vyloučení zdroje potenciální hospodářské soutěže, kterou Krka vyvíjela vůči Servier prostřednictvím svého perindoprilu složeného z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947, byla příslušnou analýzou hypotetického srovnávacího scénáře v podstatě analýza existence této potenciální hospodářské soutěže, neboť vyloučení takové hospodářské soutěže, je-li prokázána, představuje ze své podstaty dostatečně citelný dopad na hospodářskou soutěž ve smyslu judikatury uvedené v bodě 352 tohoto rozsudku. Aby bylo možné určit, zda dohody Krka tím, že zakazovaly Krka vstoupit na trhy ve Francii, v Nizozemsku a ve Spojeném království, měly prokázaný účinek pro potenciální hospodářskou soutěž, bylo tak třeba v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 101 tohoto rozsudku a s tím, co bylo rozhodnuto v jeho bodě 351, ověřit, zda Krka měla skutečnou a konkrétní možnost vstoupit na tyto trhy v takové lhůtě, která sama mohla vyvolávat konkurenční tlak na Servier, takže hrozba takového vstupu mohla být považována za realistickou a věrohodnou.
356 Tribunál se nicméně tím, že konstatoval v bodech 1142 až 1168 napadeného rozsudku, že Komise neprokázala, že v případě neexistence doložky o neuvedení na trh stanovené dohodou o smírném narovnání Krka by Krka pravděpodobně vstoupila na trhy ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království, a v bodech 1188 až 1213 napadeného rozsudku, že Komise neprokázala, že v případě neexistence doložky o nenapadnutí práv obsažené v této dohodě by pokračování v soudních řízeních zpochybňujících platnost patentu 947, podle bodu 1203 napadeného rozsudku, „pravděpodobně, či dokonce reálně umožnilo rychlejší nebo rozsáhlejší zneplatnění tohoto patentu“, dopustil se nesprávného výkladu a aplikace čl. 101 odst. 1 SFEU, a body 1147 až 1168 a 1188 až 1213 napadeného rozsudku jsou tak stiženy protiprávností.
357 Takto zjištěná nesprávná právní posouzení způsobují protiprávnost celého odůvodnění Tribunálu týkajícího se kvalifikace dohod Krka jakožto omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, které je uvedeno v bodech 1075 až 1234 napadeného rozsudku.
358 S ohledem na výše uvedené je třeba sedmému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět, aniž je nutné rozhodovat samostatně o každé z jeho částí, a zejména o páté části, vycházející ze zkreslení sporného rozhodnutí, jakož i o šesté části, podle které Tribunál nahradil posouzení Komise vlastním posouzením.
C. K osmému až jedenáctému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícím z jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU
359 Osmý a devátý důvod kasačního opravného prostředku vycházejí z nesprávných právních posouzení významu, který byl při určení relevantního výrobkového trhu připsán ceně a terapeutické zastupitelnosti perindoprilu. Desátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nepřípustnosti určitých písemností, které Servier přiložila ke svým vyjádřením v prvním stupni. Jedenáctý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávných právních posouzení při vymezování trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu.
1. Relevantní body sporného rozhodnutí a napadeného rozsudku
a) Sporné rozhodnutí
360 Pro účely použití článku 102 SFEU Komise ve sporném rozhodnutí nejprve vymezila relevantní trh jako trh s perindoprilem na základě pozorování uskutečněných v letech 2000 až 2009 ve Francii, Nizozemsku, Polsku a Spojeném království, přičemž vycházela především ze dvou skutečností.
361 Prvně měla v bodech 2445 až 2457 odůvodnění uvedeného rozhodnutí za to, že mezi šestnácti léčivými přípravky IEC, které mají totožný způsob působení a obdobné terapeutické indikace a vedlejší účinky, má perindopril určité zvláštní vlastnosti zdůrazňované Servier v její propagaci mezi lékaři při snaze o odlišení od ostatních léčivých přípravků IEC.
362 A dále v bodech 2460 až 2495, 2528 a 2546 odůvodnění daného rozhodnutí uvedla, že prudký pokles cen ostatních léčivých přípravků IEC po vstupu generických verzí na trh nevedl ke snížení cen perindoprilu a výdajů Servier na propagaci, které zůstaly stabilní po celé posuzované období, ani k poklesu objemu prodeje perindoprilu, který se neustále zvyšoval. Toto snížení cen se tedy neprojevilo přesunem poptávky od perindoprilu k těmto ostatním léčivým přípravkům IEC. Komise z toho vyvodila, že jelikož neexistoval významný konkurenční tlak ze strany ostatních léčivých přípravků IEC během téhož období, byla Servier schopna chovat se do značné míry nezávisle na výrobcích těchto léčivých přípravků. Podle Komise tato situace kontrastovala se situací, která následovala po vstupu generických verzí perindoprilu na trh, jehož účinkem bylo snížení průměrných cen tohoto léčivého přípravku o 27 % ve Francii, o 81 % v Nizozemsku, o 17 % v Polsku a o 90 % ve Spojeném království.
363 Následně Komise v bodech 2561 až 2600 odůvodnění sporného rozhodnutí konstatovala, že Servier měla na trhu s perindoprilem ve Francii, Nizozemsku, Polsku a Spojeném království dominantní postavení. Tento orgán mimo to v bodech 2601 až 2758 odůvodnění uvedeného rozhodnutí konstatoval, že Servier měla rovněž dominantní postavení na trhu s technologií týkající se účinné látky tohoto léčivého přípravku.
364 A konečně se Komise v bodech 2759 až 2998 odůvodnění rozhodnutí domnívala, že jediná a trvající strategie Servier, jejímž cílem bylo oddálit vstup generických verzí perindoprilu na trh zejména kombinací získání technologie týkající se účinné látky tohoto léčivého přípravku a dohod o smírném narovnání patentových sporů za obrácenou platbu, představovala jediné a trvající jednání v rozporu s článkem 102 SFEU.
b) Napadený rozsudek
365 Tribunál měl v bodech 1367 až 1592 napadeného rozsudku za to, že Komise chybně omezila relevantní výrobkový trhu pouze na perindopril, bez zohlednění ostatních léčivých přípravků IEC.
366 Poté, co Tribunál nejprve zamítl první výtku Servier, vycházející z nezohlednění všech prvků hospodářského kontextu, následně vyhověl výtce vycházející z nesprávného posouzení zastupitelnosti perindoprilu jinými léčivými přípravky IEC. V tomto ohledu Tribunál v napadeném rozsudku rozhodl, v bodech 1418 až 1482, že se Komise dopustila pochybení, když měla za to, že existují terapeutické odlišnosti mezi perindoprilem a ostatními léčivými přípravky IEC, v bodech 1483 až 1513, že Komise neprokázala, že setrvačnost a věrnost lékařů předepisujících perindopril přispěly k omezení konkurenčního tlaku ostatních léčivých přípravků IEC, v bodech 1514 až 1540, že Komise podcenila náchylnost pacientů, kteří se léčí perindoprilem, ke změně léčivého přípravku, a v bodech 1541 až 1566, že Komise nezohlednila význam propagačního úsilí Servier.
367 A konečně Tribunál z důvodů uvedených v bodech 1567 až 1585 napadeného rozsudku vyhověl výtce, jíž Servier tvrdila, že Komise při určení relevantního trhu přiznala přílišný význam cenám. V bodě 1586 uvedeného rozsudku měl za to, že již nebylo třeba rozhodovat o výtce Servier vycházející z metodologických chyb ovlivňujících ekonometrickou analýzu Komise.
368 V bodech 1595 až 1608 a 1611 až 1622 uvedeného rozsudku Tribunál vyvrátil zjištění Komise týkající se existence dominantního postavení na trhu s perindoprilem, jakož i na trhu s technologií týkající se účinné látky tohoto léčivého přípravku. Jelikož nedošlo ke správnému vymezení relevantního výrobkového trhu Tribunál z důvodů uvedených v bodech 1625 až 1632 svého rozsudku odmítl konstatování učiněná ve sporném rozhodnutí ohledně zneužití dominantního postavení přičítaného Servier.
369 S ohledem na tyto skutečnosti Tribunál zrušil článek 6 a čl. 7 odst. 6 sporného rozhodnutí.
2. K osmému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastníků řízení
370 Svým osmým důvodem kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že rozhodl, že sporné rozhodnutí přiznalo při vymezení relevantního výrobkového trhu přílišný význam cenám. Tento důvod se skládá z šesti částí.
371 V jeho první, třetí a páté části Komise kritizuje především posouzení Tribunálu v bodech 1380 až 1405 a 1567 až 1586 napadeného rozsudku ohledně definice relevantního trhu.
372 Komise nejprve tvrdí, že v bodech 1567 až 1586 uvedeného rozsudku Tribunál za účelem tohoto vymezení minimalizoval význam, který je třeba přiznat cenám perindoprilu, a upřednostnil úvahy týkající se kvality tohoto léčivého přípravku. Tribunál nezohlednil skutečnost, že ceny perindoprilu zůstaly stabilní a že objemy prodejů tohoto léčivého přípravku vzrostly, zatímco ceny ostatních léčivých přípravků IEC po vstupu generických verzí těchto léčivých přípravků na trh prudce klesaly (o 28 % až 90 % v Polsku, 47 % až 58 % ve Francii, 88 % až 90 % ve Spojeném království a 94 % až 97 % v Nizozemsku). Tribunál vycházel z rozlišování mezi kvalitativními a „tarifními“ omezeními, které je umělé, abstraktní a v rozporu s metodou zavedenou pro vymezení relevantního trhu a se závěry vyplývajícími z rozsudku ze dne 6. prosince 2012, AstraZeneca v. Komise (C‑457/10 P, EU:C:2012:770).
373 Komise dále tvrdí, že Tribunál nadhodnotil roli předepisujících lékařů při hodnocení charakteristiky poptávky po perindoprilu. Zaprvé, v bodech 1393 až 1395 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že poptávka byla určována pouze těmito předepisujícími lékaři, aniž by zohlednil další relevantní faktory. Zadruhé podle Komise skutečnost, že předepisující lékaři nejsou citliví na ceny, poskytuje Servier větší volnost, když ta nemusí upravovat své ceny k tomu, aby přesvědčovala tyto lékaře k předepisování svého perindoprilu. Tím, že se zaměřil na omezení kladená na předepisující lékaře spíše než na omezení kladená na Servier, Tribunál nesprávně uplatnil pojem „relevantní trh“.
374 A konečně Komise tvrdí, že Tribunál v bodech 1385, 1395, 1397, 1401, 1404, 1576 až 1579 a 1584 napadeného rozsudku podcenil význam konkurenčního tlaku generických verzí perindoprilu. Poté, co Tribunál konstatoval tento význam, měl uvést, že ostatní léčivé přípravky IEC nevyvíjely na perindopril žádný tlak. Je nepřirozené domnívat se, tak jako Tribunál v bodě 1392 uvedeného rozsudku, že konkurenční tlak vyvíjený generickými léčivými přípravky může být zohledněn až po jejich skutečném vstupu na trh.
375 V druhé, čtvrté a šesté části svého osmého důvodu kasačního opravného prostředku Komise v podstatě tvrdí, že odůvodnění bodů 1392 a 1567 až 1586 napadeného rozsudku je nedostatečné nebo rozporuplné.
376 Servier má za to, že odůvodnění napadeného rozsudku je dostatečné a rozpory nevykazuje.
377 Pokud jde o věc samou, Servier a EFPIA nejprve tvrdí, že se Tribunál tím, že ve srovnání s Komisí přisoudil menší váhu cenovému faktoru, nedopustil nesprávného právního posouzení. Ve farmaceutickém odvětví totiž terapeutické aspekty zmírňují konkurenční tlak na ceny. Tribunál měl silný pokles cen ostatních léčivých přípravků IEC na paměti, nicméně rozhodl, že stabilita ceny perindoprilu nestačila k vyloučení existence konkurenčních tlaků těchto přípravků na něj. Tribunál nepopřel relevanci analýzy objemu prodeje perindoprilu, ale pouze odmítl význam, který Komise přisoudila stabilitě ceny tohoto léčivého přípravku. Mimo to v bodech 1499 a 1500 napadeného rozsudku uvedl, že množství prodaných ostatních léčivých přípravků IEC rovněž vzrostlo, a to výrazněji u ramiprilu než u perindoprilu. Co se týče ziskovosti Servier, Tribunál v bodě 1559 svého rozsudku konstatoval, že Komise se při vymezování relevantního trhu nikdy o tento prvek neopírala. Tribunál provedl celkovou analýzu konkurenčních tlaků, aniž je hierarchizoval.
378 Servier má dále za to, že argumentace Komise týkající se necitlivosti předepisujících lékařů na ceny je nepřípustná, neboť se týká skutkových posouzení Tribunálu. V každém případě je tato argumentace neopodstatněná. Tribunál totiž neminimalizoval faktory spojené s cenami, ale posuzoval je s ohledem na skutečnost, že zvláštní charakteristiky farmaceutického odvětví omezovaly cenový konkurenční tlak, aniž by pominul funkci vymezení trhu.
379 A konečně Tribunál neodhlížel od konkurenčního tlaku vyvíjeného generickými léčivými přípravky na perindopril. Naopak v bodě 1579 napadeného rozsudku rozhodl, že snížení ceny tohoto léčivého přípravku po vstupu generických verzí na trh neumožňuje dospět k závěru o neexistenci konkurenčních tlaků před tímto vstupem. Skutečnost, že tato generika jsou nejbližšími konkurenty perindoprilu, neznamená, že jiné léčivé přípravky IEC konkurenční tlaky na tento léčivý přípravek nevyvíjely, když tyto tlaky dokládá propagační politika a interní strategie Servier, jak vyplývá z bodů 1550, 1577 a 1590 uvedeného rozsudku.
b) Závěry Soudního dvora
380 Úvodem je třeba uvést, že na rozdíl od tvrzení Servier se argumentace Komise týkající se okolnosti, že volba lékařů ohledně předepisování léčivého přípravku se spíše než úvahami souvisejícími s jeho cenou řídí úvahami terapeutické povahy, netýká skutkových posouzení provedených Tribunálem, ale jejich právní kvalifikace. Cílem této argumentace je totiž zpochybnit odůvodnění i právní kritéria, na jejichž základě měl Tribunál za to, že Komise ve sporném rozhodnutí přiznala při vymezování relevantního trh přílišný význam cenám perindoprilu. Námitku nepřípustnosti vycházející z částečné nepřípustnosti osmého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.
381 Co se týče meritorního posouzení tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že vymezení relevantního trhu v rámci uplatňování článku 102 SFEU je v zásadě podmínkou posouzení existence případného dominantního postavení příslušného podniku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. února 1973, Europemballage a Continental Can v. Komise, 6/72, EU:C:1973:22, bod 32), a jeho účelem je vytýčení hranic, v jejichž rámci musí být posouzena otázka, zda je podnik schopen jednat do značné míry nezávisle na svých konkurentech, svých zákaznících a spotřebitelích [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. listopadu 1983, Nederlandsche Banden-Industrie-Michelin v. Komise, 322/81, EU:C:1983:313, bod 37, jakož i ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 127].
382 K určení relevantního trhu je nejprve nezbytné vymezit výrobkový trh a následně určit zeměpisný trh tohoto výrobku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 1978, United Brands a United Brands Continentaal v. Komise, 27/76, EU:C:1978:22, body 10 a 11).
383 Co se týče výrobkového trhu, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pojem „relevantní trh“ obnáší, že mezi výrobky nebo službami, které jsou jeho součástí, může existovat účinná hospodářská soutěž, což předpokládá dostatečný stupeň zaměnitelnosti pro totéž použití mezi všemi výrobky nebo službami, které jsou součástí téhož trhu. Zaměnitelnost či zastupitelnost se neposuzuje pouze ve vztahu k objektivním charakteristikám dotčených výrobků a služeb. Je třeba rovněž zohlednit podmínky hospodářské soutěže a strukturu poptávky a nabídky na trhu (rozsudek ze dne 23. ledna 2018, F. Hoffmann-La Roche a další, C‑179/16, EU:C:2018:25, bod 51, jakož i citovaná judikatura).
384 Z těchto skutečností plyne, že posouzení zastupitelnosti dvou výrobků se neomezuje na určení, zda jsou tyto výrobky z funkčního hlediska způsobilé naplňovat tutéž potřebu, ale vyžaduje mimoto určit, zda jsou tyto výrobky z ekonomického hlediska skutečně vzájemně zastupitelné. Ekonomickou zastupitelnost dvou výrobků lze konstatovat, pokud změna ceny jednoho z nich vede k přesunu prodejů mezi nimi. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, jak vyplývá z bodu 13 sdělení o definici trhu uvedeného v bodě 2 tohoto rozsudku, na které Tribunál odkázal v bodě 1384 napadeného rozsudku, že z ekonomického hlediska je zastupitelnost na straně poptávky nejbezprostřednějším a nejúčinnějším tlakem na dodavatele daného výrobku. Posouzení této zastupitelnosti spočívá především v posouzení křížové pružnosti poptávky ve vztahu k ceně tím, že se určí, zda by spotřebitelé výrobku, jehož cena se mírně, ale trvale zvyšuje, přešli na výrobky, které jsou vůči uvedenému výrobku zastupitelné.
385 V projednávaném případě Tribunál v bodě 1404 napadeného rozsudku konstatoval relativní nepružnost poptávky po perindoprilu ve vztahu k ceně ostatních léčivých přípravků IEC a v jeho bodě 1573 zdůraznil, že Servier tuto skutkovou okolnost nezpochybnila. Tento prvek spočívá na připomínce uvedené v bodech 2460 až 2495 odůvodnění sporného rozhodnutí, podle které i přes prudký pokles cen léčivých přípravků IEC určených ke stejnému terapeutickému užívání zůstala během referenčního období cena perindoprilu stabilní a objem jeho prodejů se zvýšil.
386 Tribunál měl nicméně v bodech 1574 až 1586 napadeného rozsudku v podstatě za to, že skutečnost, že poptávka po perindoprilu zůstala navzdory silnému poklesu cen ostatních léčivých přípravků IEC stabilní, „neumožňuje dospět k závěru o neexistenci konkurenčních tlaků kvalitativního necenového rázu“ do vstupu generických verzí perindoprilu na trh z důvodu, že na základě zvláštností farmaceutického odvětví konkurence působí nejen cenami, ale rovněž kvalitou léčivých přípravků uznanou předepisujícími lékaři, zejména na základě propagačních akcí výrobců ostatních léčivých přípravků IEC. V bodě 1584 uvedeného rozsudku z toho Tribunál vyvodil, že Komise ve sporném rozhodnutí přisoudila při vymezení relevantního výrobkového trhu přílišný význam cenovému faktoru.
387 Je však třeba zdůraznit, že pro účely vymezení relevantního trhu nejsou cena a prodané množství výrobku výrazem odlišného druhu hospodářské soutěže, která by mohla být v protikladu k hospodářské soutěži, která závisí na kvalitě tohoto výrobku nebo úsilí vynaloženém za účelem zajištění jeho obchodní podpory. Naopak, hospodářská zastupitelnost je odrazem všech charakteristik dotčených výrobků, včetně těch týkajících se nákladů na jejich propagaci, jakož i jejich skutečné či vnímané kvality. Motivace k dodání kvalitního výrobku totiž v konečném důsledku závisí na vůli spotřebitele za tuto kvalitu zaplatit, a to nezávisle na skutečnosti, že poptávka po léčivých přípravcích je, jak správně uvedl Tribunál, diktována spíše volbou předepisujících lékařů než jejich pacientů a že tito pacienti na základě existence různých mechanismů zdravotního pojištění obecně neplatí plnou výši ceny, ať je regulované, či nikoli.
388 Z toho plyne, že bez ohledu na zvláštní charakteristiky farmaceutického odvětví spojené s použitelnou právní úpravou, rolí předepisujících lékařů a s hrazením cen léčivých přípravků pojišťovacími mechanismy musí být ekonomická zastupitelnost léčivých přípravků posuzována s ohledem na přesuny prodejů mezi léčivými přípravky se stejnou léčebnou indikací v důsledku změn cen jednotlivých přípravků. Konstatování neexistence takové zastupitelnosti napovídá existenci odlišného trhu, a to bez ohledu na důvody, ať už jde o objektivní kvalitu léčivého přípravku nebo přípravků na tomto trhu nebo o propagační úsilí vynaložené jejich výrobci.
389 Tyto úvahy byly ostatně Tribunálem náležitě zohledněny, když v bodech 1380 až 1398 napadeného rozsudku uvedl zásady použitelné na vymezení relevantního výrobkového trhu ve farmaceutickém odvětví. V bodě 1386 svého rozsudku totiž uvedl, že „specifika, jimiž se vyznačují mechanismy hospodářské soutěže ve farmaceutickém odvětví, neznamenají, že faktory spojené s cenami by při posuzování konkurenčních tlaků nebyly relevantní, s tím, že tyto faktory musí být posuzovány v jejich vlastním kontextu“. Dále v bodě 1390 uvedeného rozsudku uvedl, že „okolnost, že konkurenční tlak na ceny je ve farmaceutickém odvětví v široké míře zmírněn [...], [...] může odůvodňovat vymezení úzkých trhů“, a v bodě 1391 téhož rozsudku, že pokud „určitá skupina přípravků ve výrazné míře nepodléhá konkurenčním tlakům jiných přípravků, takže na tuto skupinu lze pohlížet tak, že tvoří relevantní výrobkový trh, typ nebo povaha faktorů, které tuto skupinu přípravků chrání před značnými konkurenčními tlaky, jsou relevantní jen v omezené míře, neboť je-li zjištěno, že k takovým konkurenčním tlakům nedochází, lze učinit závěr, že podnik v dominantním postavení na takto vymezeném trhu je schopen ovlivnit zájmy spotřebitelů na tomto trhu tak, že bude zneužívajícím jednáním bránit zachování účinné hospodářské soutěže“.
390 Tribunál tedy nemohl, aniž by si zjevně protiřečil a porušil zásady, které právě předtím správně uvedl, rozhodnout v bodech 1399 až 1405 a 1574 až 1586 napadeného rozsudku, že relativní cenová nepružnost poptávky po perindoprilu nebyla příliš relevantní pro určení relevantního trhu, jelikož mohla být vysvětlena nebo odůvodněna kvalitou tohoto léčivého přípravku a propagačním úsilím jeho výrobce. Tribunál se tedy dopustil nesprávného právního posouzení a body 1399 až 1405 a 1574 až 1586 jeho rozsudku jsou stiženy protiprávností.
391 Osmému důvodu kasačního opravného prostředku je proto třeba vyhovět v plném rozsahu.
3. K devátému a desátému důvodu kasačního opravného prostředku
392 Svým devátým důvodem kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když v bodech 1418 až 1566 napadeného rozsudku vyvrátil analýzu vztahů terapeutické zastupitelnosti tohoto léčivého přípravku k ostatním léčivým přípravkům IEC provedenou za účelem vymezení trhu s perindoprilem. Desátým důvodem kasačního opravného prostředku Komise kritizuje Tribunál za to, že v bodech 1461 až 1463 svého rozsudku akceptoval přípustnost určitých písemností přiložených k vyjádřením Servier v prvním stupni pro zpochybnění hodnocení těchto vztahů terapeutické zastupitelnosti ze strany Komise.
393 S ohledem na odpověď na osmý důvod kasačního opravného prostředku, z níž vyplývá, že konstatování učiněné Tribunálem v bodě 1585 napadeného rozsudku, podle kterého Komise na základě analýzy zastupitelnosti přípravků zaměřené na ekonomické úvahy týkající se cen, nesprávně určila, že perindopril a ostatní léčivé přípravky IEC nejsou vzájemně zastupitelné, je stiženo vnitřně rozporným odůvodněním, není nezbytné rozhodovat o devátém a desátém důvodu kasačního opravného prostředku, jelikož se týkají terapeutické zastupitelnosti těchto léčivých přípravků.
4. K jedenáctému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastníků řízení
394 Svým jedenáctým důvodem kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že v bodech 1611 až 1622 napadeného rozsudku měl za to, že vymezení trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu a konstatování existence dominantního postavení Servier na tomto trhu jsou chybné. Tribunál vycházel výlučně z pochybení, která konstatoval v souvislosti s vymezením trhu s perindoprilem. Komise v tomto ohledu uvádí tři výtky.
395 V rámci první výtky tvrdí, že tyto dva trhy, i když si jsou blízké, mají odlišné charakteristiky, a to na straně nabídky i na straně poptávky. V důsledku toho Tribunál nemohl v bodě 1615 napadeného rozsudku tvrdit, že zneplatnění vymezení trhu s perindoprilem musí automaticky vést ke zneplatnění vymezení trhu s technologií týkající se tohoto léčivého přípravku, a v důsledku toho i konstatování dominantního postavení Servier na tomto trhu. Tribunál na podporu této úvahy chybně uvedl, že z bodů 2648 až 2651 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že poptávka po technologii týkající se účinné látky perindoprilu je odvozena od poptávky po perindoprilu. Tyto body odůvodnění totiž neobsahují žádný poznatek umožňující mít za to, že poptávka po technologii týkající se účinné látky perindoprilu závisí na vymezení trhu s tímto léčivým přípravkem.
396 Druhou výtkou Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 1618 až 1621 napadeného rozsudku rozhodl, že sporné rozhodnutí nemohlo vyvodit existenci dominantního postavení Servier na trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu na základě projevů tohoto postavení na trhu, jelikož podle toho, co Tribunál rozhodl, se tento trh neomezoval pouze na perindopril. Vzhledem k tomu, že tyto dva trhy jsou odlišné, totiž konstatování dominantního postavení Servier na prvním z nich nezávisí na existenci jejího dominantního postavení na druhém.
397 Třetí výtkou Komise kritizuje Tribunál za to, že nezohlednil analýzu trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu, která je obsažena ve sporném rozhodnutí, zejména v bodech 2632 až 2647 jejího odůvodnění, pokud jde o charakteristiky poptávky, a v bodech 2671 až 2757, pokud jde o dominantní postavení Servier na tomto trhu. Tribunál tedy opomenul reagovat na žalobní důvody, které mu byly předloženy.
398 Servier namítá, že tento důvod kasačního opravného prostředku je jako celek irelevantní, neboť kritizuje posouzení týkající se vymezení trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu, i když Tribunál o této otázce nerozhodl. Na rozdíl od tvrzení Komise totiž Tribunál nerozhodoval o vymezení tohoto trhu, ale vyvracel konstatování učiněná ve sporném rozhodnutí ohledně existence dominantního postavení Servier na tomto trhu z důvodu pochybení při vymezení trhu s perindoprilem jako léčivým přípravkem.
399 Kromě toho uvedený důvod kasačního opravného prostředku nemůže vést ke zrušení napadeného rozsudku, jelikož Komise nezpochybnila jeho body 1627 až 1631, na kterých je založen jeho výrok. Z těchto bodů vyplývá, že Tribunál tvrdil, že „neexistence dominantního postavení Servier pouze na trhu s [perindoprilem] zpochybňuje sama o sobě existenci zneužití dominantního postavení vytýkaného Servier“ na trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu a dále že sporné rozhodnutí neuvádí jakékoliv jednání tohoto podniku, jehož protiprávní povaha by byla nezávislá na jeho údajném dominantním postavení na trhu s perindoprilem.
400 Servier navíc tvrdí, že všechny tři výtky Komise jsou irelevantní a nejsou skutkově podložené.
401 První z nich se týká věcných chyb a zkresluje napadený rozsudek, jelikož se Tribunál v jeho bodě 1615 omezil na konstatování, že Komise ve sporném rozhodnutí použila vymezení trhu s perindoprilem při analýze trhu s technologií týkající se účinné látky tohoto léčivého přípravku.
402 Stejně tak druhá výtka spočívá na zkreslení bodů 1618 a 1619 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál zdůraznil, že sporné rozhodnutí nezkoumalo oba relevantní trhy nezávisle na sobě. Naopak z oddílu 7.2.1.2.3 uvedeného rozhodnutí vyplývá, že poptávka po technologii týkající se účinné látky perindoprilu je odvislá od poptávky po tomto léčivém přípravku. Komise vycházela z dominantního postavení Servier na trhu s tímto přípravkem, na jehož základě usoudila na existenci dominantního postavení tohoto podniku na trhu s technologií týkající se uvedené účinné látky.
403 Co se týče třetí výtky, ta je neúčinná, jelikož Komise nezpochybnila posouzení Tribunálu, podle kterého se pochybení ovlivňující vymezení trhu s perindoprilem odrazila ve vymezení trhu s technologií týkající se účinné látky tohoto léčivého přípravku. Servier dodává, že Komise se omezuje na zmínění opomenuté reakce na žalobní důvod, aniž by upřesnila, o jaký důvod se jedná.
b) Závěry Soudního dvora
404 V bodě 1615 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že pokud jde o vymezení trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu, ze sporného rozhodnutí vyplývá, že „poptávka po [této] technologii [...] je odvozena od poptávky po koncovém léčivém přípravku perindoprilu (body 2648 až 2651 odůvodnění [uvedeného] rozhodnutí)“, a že „Komise tedy použila chybné vymezení relevantního trhu, které použila u trhu s koncovými přípravky, v rámci své analýzy trhu s technologií, zejména pokud šlo o poptávku na tomto posledně uvedeném trhu“.
405 Nicméně ze znění bodů 2648 až 2651 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že Komise sice konstatovala, že poptávka po technologii týkající se účinné látky perindoprilu je odvozena od poptávky po tomto léčivém přípravku, v bodě 2649 jeho odůvodnění však rovněž zdůraznila, že tato charakteristika neznamená, že by podmínky poptávky po této technologii přesně odrážely podmínky poptávky po perindoprilu.
406 Na základě těchto skutečností měla Komise v bodě 2651 odůvodnění uvedeného rozhodnutí za to, že s ohledem na relativní nepružnost poptávky po perindoprilu byla poptávka po technologii týkající se účinné látky tohoto léčivého přípravku pravděpodobně rovněž nepružná. Z těchto poznatků plyne, že na rozdíl od toho, co vyplývá z formulace bodu 1615 napadeného rozsudku, skutečnosti, které jsou uvedeny v bodech 2648 až 2651 odůvodnění sporného rozhodnutí, týkající se charakteristik poptávky po technologii týkající se účinné látky perindoprilu, jsou založeny nikoliv na vymezení trhu s perindoprilem jako takovém, nýbrž na vazbách, které existují mezi poptávkou po této technologii a poptávkou po uvedeném léčivém přípravku, jelikož tyto dva produkty jsou komplementární, když první z nich je vstupem používaným pro výrobu druhého.
407 Je tedy sice pravda, že Tribunál v bodě 1615 napadeného rozsudku jen dílčím způsobem a nepřesně vyložil obsah sporného rozhodnutí, přičemž naznačil, že Komise vymezila trh s technologií týkající se účinné látky perindoprilu tak, že se omezila na převzetí vymezení trhu s tímto léčivým přípravkem, v bodě 1616 uvedeného rozsudku však omezil dosah tohoto pochybení, když uvedl, že „jak tvrdí Komise, v rámci své analýzy trhu technologie použila rovněž další prvky pro vymezení tohoto trhu, zejména analýzu zastupitelnosti ze strany nabídky (bod 2657 a následující odůvodnění [sporného] rozhodnutí)“.
408 Bez ohledu na právě uvedené pochybení není proto první výtka Komise, kterou se v podstatě dovolává zkreslení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž Tribunál nezohlednil rozdíly mezi oběma trhy na straně nabídky i na straně poptávky, opodstatněná.
409 Mimoto v bodech 1617 až 1619 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že nebylo nezbytné rozhodnout o případné nesprávnosti vymezení trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu k tomu, aby posoudil žalobní důvod vycházející z pochybení při prokazování existence dominantního postavení Servier na tomto trhu Komisí z důvodu, že uvedený orgán „vycházel určujícím způsobem“ z vymezení trhu s perindoprilem k tomu, aby konstatoval dominantní postavení Servier na trhu s danou technologií. V bodě 1621 uvedeného rozsudku Tribunál vyvodil ze svého posouzení nesprávnosti vymezení trhu s perindoprilem důsledky. Rozhodl, že Komise nemohla prokázat, že Servier měla dominantní postavení na trhu s technologií týkající se účinné látky tohoto léčivého přípravku, a měl v důsledku toho v bodě 1622 svého rozsudku za to, že je třeba žalobnímu důvodu vycházejícímu z pochybení Komise při prokazování dominantního postavení Servier na trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu vyhovět.
410 Z bodů 380 až 390 rozsudku v projednávané věci přitom vyplývá, že posouzení Tribunálu týkající se nesprávnosti vymezení trhu s perindoprilem je samo o sobě stiženo nesprávným právním posouzením. Je proto třeba konstatovat, že posouzení provedená Tribunálem v bodech 1611 až 1622 napadeného rozsudku ohledně dominantního postavení společnosti Servier na trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu spočívají na nesprávném předpokladu, a jsou z tohoto důvodu stižena protiprávností. Vzhledem k tomu, že tato posouzení měla přímý vliv na bod 3 výroku napadeného rozsudku, kterým Tribunál zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatovalo jednání Servier odporující článku 102 SFEU, je třeba jedenáctému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět.
D. Závěry ke kasačnímu opravnému prostředku
411 Vzhledem k tomu, že prvnímu až osmému, jakož i jedenáctému důvodu kasačního opravného prostředku bylo vyhověno, je třeba v souladu návrhovými žádáními Komise zrušit body 1 až 3 výroku napadeného rozsudku, kterými Tribunál zrušil zaprvé článek 4 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje účast Servier na dohodách Krka, zadruhé článek 6 uvedeného rozhodnutí, který konstatuje jednání, jež je v rozporu s článkem 102 SFEU, ze strany Servier, a zatřetí čl. 7 odst. 4 písm. b) a čl. 7 odst. 6 uvedeného rozhodnutí, které stanoví výši pokuty uložené Servier za protiprávní jednání uvedená v článcích 4 a 6 téhož rozhodnutí.
VIII. K důsledkům zrušení napadeného rozsudku
412 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu buď vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit Tribunálu k rozhodnutí.
413 Pokud jde v projednávané věci o žalobní důvody směřující ke zrušení článku 4 sporného rozhodnutí, který se týká jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, Soudní dvůr má za to, že stav řízení nedovoluje, aby ve věci rozhodl v plném rozsahu. Druhou částí svého devátého žalobního důvodu totiž Servier tvrdí, že se Komise dopustila několika nesprávných posouzení, když kvalifikovala dohodu o převodu a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Jak přitom vyplývá z bodu 307 rozsudku v projednávané věci, Tribunál prohlásil tuto kvalifikaci za neplatnou pouze z důvodu, že tutéž kvalifikaci odmítl ve vztahu k dohodám o smírném narovnání a o licenci Krka, avšak nerozhodl o meritu této druhé části. Je proto třeba vrátit věc Tribunálu, aby rozhodl o této části devátého žalobního důvodu.
414 Pokud jde o žalobní důvody směřující ke zrušení článku 6 sporného rozhodnutí, který se týká jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU, z odpovědi na osmý důvod kasačního opravného prostředku vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise chybně omezila relevantní trh na trh s perindoprilem. Tribunál měl za to, že toto posouzení stačí k tomu, aby bylo vyhověno čtrnáctému žalobnímu důvodu, aniž bylo nezbytné rozhodnout o jeho první části, kterou se Servier dovolávala několika nesrovnalostí ovlivňujících ekonometrickou analýzu Komise. Jelikož Tribunál o této první části nerozhodl, stav řízení nedovoluje, aby bylo v tomto ohledu vydáno konečné rozhodnutí.
415 Mimoto z odpovědi na jedenáctý důvod kasačního opravného prostředku v bodech 404 až 410 rozsudku v projednávané věci vyplývá, že Tribunál samostatně nezkoumal šestnáctý a sedmnáctý žalobní důvod Servier, směřující proti vymezení trhu s technologií týkající se účinné látky perindoprilu a existenci dominantního postavení Servier na tomto trhu, ale omezil se na zopakování důvodů, které jej vedly k vyhovění čtrnáctému žalobního důvodu Servier, vycházejícímu z pochybení při vymezení trhu s perindoprilem. Spor tedy není ve stavu, v němž by o něm soudní řízení dovolovalo rozhodnout, a proto je třeba věc vrátit Tribunálu, aby rozhodl o žalobních důvodech týkajících se jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU.
416 V této souvislosti Komise vyzvala Soudní dvůr, aby vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl ve složení odlišném od složení, v němž byl vydán napadený rozsudek.
417 Nicméně podle čl. 216 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu platí, že zruší-li Soudní dvůr rozsudek některého senátu, může být věc přidělena jinému senátu složenému ze stejného počtu soudců, přičemž toto rozhodnutí přísluší předsedovi Tribunálu. V tomto ohledu měl již Soudní dvůr příležitost zdůraznit, že vrácení věci soudnímu kolegiu v jiném složení, než bylo kolegium, kterému byl svěřen první přezkum věci, nemůže být v rámci unijního práva považováno za obecnou povinnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 57). Návrhu Komise tedy není třeba vyhovět.
418 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba vrátit věc Tribunálu, aby rozhodl o druhé části devátého žalobního důvodu Servier, týkající se kvalifikace dohody o převodu a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, o čtrnáctém až sedmnáctém žalobním důvodu, které se týkají jednání, jež je v rozporu s článkem 102 SFEU, a o podpůrných žalobních důvodech směřujících ke zpochybnění výše pokuty.
IX. K žalobě před Tribunálem
419 V rámci své žaloby Servier první částí devátého žalobního důvodu zpochybňuje kvalifikaci dohod o smírném narovnání a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Svým desátým žalobním důvodem zpochybňuje kvalifikaci dohody o smírném narovnání Krka a dohody o převodu a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku.
420 Zejména s ohledem na okolnost, že tyto žalobní důvody byly předmětem kontradiktorní diskuze před Tribunálem a jejich přezkum nevyžaduje přijetí žádného dodatečného organizačního procesního opatření nebo dokazování, má Soudní dvůr za to, že soudní řízení dovoluje rozhodnout ve věci, pokud jde o první část devátého žalobního důvodu a o desátý žalobní důvod.
A. K první části devátého žalobního důvodu
1. Argumentace účastníků řízení
421 V rámci první části devátého žalobního důvodu Servier zpochybňuje kvalifikaci dohod o smírném narovnání a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu a rozvíjí v tomto ohledu pět výtek. Zaprvé tvrdí, že „rozhodnutí zkresluje skutkové okolnosti tím, že dospělo k závěru, že Krka byla schopna vstoupit na trh v krátké lhůtě“, zadruhé že „rozhodnutí zkresluje záměry stran a sledované cíle, které však byly legitimní“, zatřetí že „rozhodnutí nesprávně kvalifikuje dohody jako rozdělení trhu“, začtvrté že „obsah dohod již neodůvodňuje kvalifikaci jako omezení z hlediska účelu, ale naopak prokazuje jejich legitimní povahu“, a zapáté že „rozhodnutí nesprávně kvalifikuje dohody jako dohody omezující hospodářskou soutěž z hlediska účelu, zatímco jejich omezující účinky jsou hypotetické“. Soudnímu dvoru přísluší určit, zda konstatování Komise o protiprávním jednání spočívajícím v rozdělení trhů s perindoprilem prostřednictvím dohod o smírném narovnání a o licenci Krka spočívá na nesprávných právních posouzeních a nesprávných skutkových zjištěních tvrzených Servier v rámci těchto pěti výtek.
422 Komise tuto argumentaci zpochybňuje.
2. Závěry Soudního dvora
423 Úvodem je třeba připomenout, že existence porušení pravidel hospodářské soutěže může být správně posouzena pouze tehdy, pokud indicie, na něž odkazuje sporné rozhodnutí, nejsou posuzovány odděleně, ale jako celek s ohledem na charakteristiky relevantního výrobkového trhu (rozsudek ze dne 14. července 1972, Imperial Chemical Industries v. Komise, 48/69, EU:C:1972:70, bod 68). Rozsah přezkumu legality stanoveného v článku 263 SFEU zahrnuje všechny prvky rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článků 101 a 102 SFEU, jejichž důkladný přezkum je třeba zajistit po právní i skutkové stránce ve světle důvodů vznesených účastníky řízení (rozsudky ze dne 11. září 2014, CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 44, jakož i ze dne 21. ledna 2016, Galp Energía España a další v. Komise, C‑603/13 P, EU:C:2016:38, bod 72).
424 I když se první část devátého žalobního důvodu skládá z pěti výtek, všechny argumenty předložené Servier v tomto kontextu se vztahují buď k otázce, zda Krka byla potenciálním soutěžitelem Servier v okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, bez ohledu na po sobě jdoucí soudní neúspěchy, které Krka utrpěla při pokusech o zrušení platnosti patentu 947, nebo k otázce, zda tyto dohody společně představovaly dohodu o rozdělení trhu, jež spadá pod kvalifikaci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU. Je třeba zdůraznit, že tato argumentace Servier, jež je specifická pro dohody o smírném narovnání a o licenci Krka, se překrývá s argumentací předloženou v rámci jejího čtvrtého žalobního důvodu ohledně inherentně legitimní povahy dohod o smírném narovnání sporu týkajícího se patentů a dohod o licenci k patentům.
425 V souladu s tím, co bylo rozhodnuto v bodě 131 tohoto rozsudku, je třeba nejprve ověřit, a to v rozsahu, v němž Servier vznesla tuto otázku před Tribunálem, zda Komise mohla platně kvalifikovat dohody Krka jako omezení potenciální hospodářské soutěže vyvíjené Krka vůči Servier. Za tímto účelem je třeba přezkoumat, zda ke dni uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka existovaly skutečné a konkrétní možnosti, že Krka vstoupí na trh s perindoprilem a bude konkurovat Servier. Tento přezkum vyžaduje určit, zda Krka podnikla dostatečné kroky umožňující prokázat, že měla současně pevné odhodlání i schopnost vstoupit na trh ve lhůtě, která by mohla vyvinout konkurenční tlak na Servier, jakož i ověřit neexistenci případných překážek tohoto vstupu, jež by vykazovaly nepřekonatelnou povahu, přičemž zjištění potenciální hospodářské soutěže může být případně potvrzeno dalšími skutečnostmi.
426 Je-li tomu tak, bude třeba zadruhé v souladu s tím, co bylo rozhodnuto v bodě 107 tohoto rozsudku, určit, zda dohody o smírném narovnání a o licenci Krka představovaly dohodu o rozdělení trhu, která omezovala hospodářskou soutěž z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, jak se domnívala Komise ve sporném rozhodnutí. Za tímto účelem bude nezbytné přezkoumat cíle těchto dohod, jakož i hospodářskou vazbu, která mezi nimi existovala podle sporného rozhodnutí. Konkrétně bude třeba posoudit, zda byl převod hodnoty ze strany Servier ve prospěch Krka prostřednictvím dohody o licenci Krka natolik významný, aby společnost Krka přiměl k rozdělení trhů s perindoprilem se Servier tím, že se Krka vzdá, byť jen dočasně, vstupu na hlavní trhy Servier výměnou za ujištění, že bude moci uvádět svou generickou verzi perindoprilu na svých vlastních hlavních trzích, aniž bude vystavena riziku, že bude Servier stíhána pro porušování práv. Vzhledem k tomu, že Servier vznáší tuto otázku relevantním způsobem, bude třeba zohlednit úmysly stran dohod Krka, jelikož mohou přispět k určení objektivních cílů, kterých měly tyto dohody dosáhnout.
a) K potenciální hospodářské soutěži vyvíjené Krka vůči Servier
427 Podle bodů 1672 až 1700 odůvodnění sporného rozhodnutí byla Krka prvním výrobcem generických léčivých přípravků, který zpochybnil postavení Servier na trhu s perindoprilem. Tyto dva podniky si již navzájem konkurovaly na trzích v České republice, Litvě, Maďarsku, Polsku a Slovinsku, kde Krka začala uvádět na trh generickou verzi perindoprilu. Na ostatních vnitrostátních trzích v rámci Unie byla Krka potenciálním soutěžitelem Servier. Krka připravovala svůj vstup na tyto ostatní trhy prostřednictvím konkrétních a dostatečných kroků, zejména tím, že získala registrace ve Francii, Nizozemsku, jakož i ve Spojeném království, a měla již přípravek připravený k uvedení na trh. Na některých z těchto jiných trhů využila spolupráce s obchodními partnery. Komise v bodě 1685 odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatovala, že z řady listinných důkazů předcházejících rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 vyplývá, že Krka byla tehdy přesvědčena, že bude úspěšná ve sporech mezi Krka nebo jejími obchodními partnery a Servier ve věci platnosti patentů 340 a 947.
428 Podle sporného rozhodnutí tedy Krka před uzavřením dohod o smírném narovnání a o licenci Krka již konkurovala Servier na některých vnitrostátních trzích a na trhy, na kterých ještě nebyla přítomna, měla nejen schopnost vstoupit v krátké lhůtě, ale rovněž byla pevně odhodlána tak učinit. S ohledem na tyto skutečnosti mohla být Krka považována za potenciálního soutěžitele Servier.
429 Servier nezpochybňuje tyto skutečnosti jako takové, i když tvrdí, že strategie Krka „se zaměřovala na trhy střední a východní Evropy, a nikoli na trhy západní Evropy“. Tvrdí, že Komise nemohla mít za to, že ke dni uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka mohla být Krka stále považována za jejího potenciálního soutěžitele. Servier v podstatě vytýká Komisi, že zkreslila záměry stran, a konkrétně záměry Krka, tím, že odmítla přijmout, že řada soudních neúspěchů, které tato společnost utrpěla, ji přesvědčily, že patent 947 byl platný, a tedy bylo vhodnější, aby jednala se Servier za účelem získání licence k tomuto patentu na jejích hlavních trzích. Tyto soudní neúspěchy, které Krka utrpěla a které vyplývají z rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a z rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, představovaly nepřekonatelnou překážku pro vstup tohoto podniku na hlavní trhy Servier v krátké lhůtě. Interní dokument Krka ze dne 13. září 2006 prokazuje, že z důvodu rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 tento podnik změnil strategii tím, že se rozhodl upustit od uvádění na trh svého perindoprilu složeného z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947, aby se zaměřil na vývoj tohoto přípravku v neporušující formě.
430 Kromě toho Servier připomíná, že bezprostředně po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 byla jednak kontaktována ze strany Krka, která chtěla projednat možnost patentové licence pro některé vnitrostátní trhy, a jednak zahájila proti Krka ve Spojeném království řízení pro porušení práv z patentů 340 a 947, spolu s návrhem na vydání soudního příkazu. I když Krka podala vzájemný návrh na prohlášení neplatnosti těchto patentů, měla podle Servier pouze malý zájem na těchto soudních sporech, které mimoto byly nákladné a riskantní.
431 V projednávané věci za účelem určení, zda je Servier oprávněna tvrdit, že z důvodu rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, Krka již neměla schopnost ani pevné odhodlání vstoupit na hlavní trhy Servier, a tedy již nepředstavovala zdroj potenciální hospodářské soutěže, je třeba připomenout, že existence patentu chránícího postup výroby účinné látky, jež se stala volnou, nemůže být jako taková považována za nepřekonatelnou překážku a nebrání tomu, aby byl jako potenciální soutěžitel příslušného výrobce originálního léčivého přípravku kvalifikován výrobce generických léčivých přípravků, který má skutečně pevné odhodlání vstoupit na trh, jakož i schopnost na něj vstoupit, a který svými úkony prokazuje, že je připraven zpochybnit platnost tohoto patentu a nést riziko, že na něj poté, co vstoupí na trh, majitel tohoto patentu podá žalobu pro porušení patentových práv [rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 46]. Kromě toho, jak bylo rozhodnuto v bodě 132 tohoto rozsudku, pokud mezi nimi stále probíhají spory ohledně otázky platnosti dotčeného patentu, je třeba přezkoumat všechny relevantní skutečnosti před tím, než se dospěje k závěru, že majitel patentu a tento výrobce generických léčivých přípravků nejsou potenciálními soutěžiteli.
432 Pokud jde o pevné odhodlání Krka pokračovat ve svém úsilí za účelem uvedení jejího perindoprilu na trh, jakož i o otázku, zda soudní neúspěchy utrpěné Krka představovaly nepřekonatelnou překážku jejímu vstupu ve lhůtě, která by mohla vyvinout konkurenční tlak na Servier na hlavních trzích posledně uvedené ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 101 tohoto rozsudku, z důkazů citovaných Komisí v bodech 1686 až 1691 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že ani rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, ostatně ani rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006 nepřiměly Krka, aby upustila od svých snah za účelem vstupu na tyto trhy. Kromě toho během tohoto období, jak vyplývá z bodů 1687 a 1700 odůvodnění sporného rozhodnutí, které Servier nezpochybňuje, se v září 2006 Krka podařilo dosáhnout v Maďarsku zamítnutí návrhu na předběžná opatření Servier týkajícího se patentu 947, zatímco Krka již na maďarském trhu prodávala svůj perindopril složený z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947.
433 Konkrétně v bodech 1687 a 1688 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise uvedla dokumenty, ze kterých naopak vyplývá, že Krka byla kritická k rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a byla rozhodnuta se s ním nesmířit. Zejména ze svědectví zaměstnance Krka, široce citovaného v bodech 895 a 1688 odůvodnění tohoto rozhodnutí, vyplývá, že „[o]bzvláště nám vadí, že tento postup diskriminoval generický průmysl a nesmíříme se s tím“. Takové tvrzení učiněné jménem Krka vyvrací tvrzení Servier, podle kterého se Krka vzdala zpochybnění platnosti patentu 947, aby mohla vstoupit na hlavní trhy Servier. Kromě toho konkrétní žaloby podané Krka po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 potvrzují, že tento podnik nepřijal, že tento patent je platný, neboť nadále zpochybňoval jeho platnost před EPÚ a podal proti Servier ve dnech 1. a 8. září 2006 vzájemné návrhy na neplatnost patentů 947 a 340 v rámci řízení pro porušení patentových práv zahájených Servier ve Spojeném království.
434 Kromě toho žádný dokument z období uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka neuvádí, že rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006 změnily vnímání platnosti patentu 947 ze strany Krka tak, že by ji to přimělo k upuštění od jejích záměrů uvádět na trh vlastní perindopril. Zejména interní dokument Krka ze dne 13. září 2006, na který odkazuje Servier a podle kterého činnosti týkající se perindoprilu Krka musely být ukončeny ve prospěch prací na vývoji neporušující verze tohoto léčivého přípravku, nemůže být vykládán tak, že reflektuje strategické rozhodnutí vedení Krka. Jak totiž Komise zdůraznila v bodě 1687 odůvodnění sporného rozhodnutí, tento interní dokument se omezuje na zaznamenání stanovisek vyjádřených na provozních schůzkách v rámci oddělení pro „Výzkum a vývoj“ tohoto podniku, a jeho výklad poskytnutý Servier je v každém případě vyvrácen skutečností, že Krka pokračovala ve výrobě svého perindoprilu složeného z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947, což potvrzují tytéž interní dokumenty Krka, jak uvedla Komise v poznámce pod čarou 2260 tohoto rozhodnutí. V každém případě s ohledem na protidůkazy vznesené Komisí v bodech 1686 až 1691 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, tento interní dokument přesvědčivě neprokazuje, že by Krka, jak tvrdí Servier, v návaznosti na rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 definitivně upustila od vstupu na hlavní trhy Servier s tímto perindoprilem. Tyto důkazy totiž objektivně potvrzují, že Krka měla nadále schopnost vstoupit na hlavní trhy Servier, jakož i úmysl na ně vstoupit.
435 V rozsahu, v němž Servier vytýká Komisi, že „zkreslila“ úmysly stran, je třeba připomenout, že Komise v bodech 1688 a 1690 odůvodnění sporného rozhodnutí uznala, že Krka již nebyla tak pevně přesvědčena o síle svého postavení v soudních sporech v návaznosti na rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a že právě v reakci na toto rozhodnutí Krka kontaktovala Servier, aby zvážila možnost, že jí udělí licenci k patentu 947 pro některé zeměpisné trhy.
436 Ani tato iniciativa Krka však neprokazuje, že se tento podnik vzdal soutěže se Servier na jejích hlavních trzích prostřednictvím svého perindoprilu složeného z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947. Jak totiž vyplývá z důkazů vznesených Komisí v bodech 912 a 1688 odůvodnění sporného rozhodnutí, Krka si byla vědoma skutečnosti, že Servier souhlasila s tím, že s ní bude jednat po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006, neboť představovala „vážnou hrozbu“ pro Servier, která „se domnívala, že Krka má v rámci řízení o námitkách podaných u EPÚ a o prohlášení neplatnosti ve Spojeném království jedny z nejlepších a nejúplnějších důkazů“. Z toho vyplývá, že spor mezi Krka a Servier ve věci platnosti patentu 947, který byl předmětem řízení probíhajících před EPÚ a ve Spojeném království a který tyto dva podniky považovaly za závažný, představuje dodatečný ukazatel existence potenciálního soutěžního vztahu mezi nimi [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 52], jelikož tato hospodářská soutěž se ostatně mohla stát skutečnou ve lhůtě, která by na Servier mohla vyvinout konkurenční tlak ve smyslu judikatury citované v bodě 101 tohoto rozsudku. Je tomu určitě tak, jelikož existence této hospodářské soutěže skutečně ovlivnila obchodní chování Servier tím, že ji vedla k udělení licence Krka na jejích hlavních trzích.
437 Kromě toho argument Servier vycházející ze skutečnosti, že Krka převzala iniciativu při jednáních o udělení licence, zaměňuje záměry Krka v případě, že by jednání nebyla úspěšná, s obchodními cíli, které společnost Krka v rámci těchto jednání sledovala. Přitom pouze prvně uvedené jsou relevantní pro posouzení existence potenciální hospodářské soutěže mezi Servier a Krka v okamžiku podpisu dohod o smírném narovnání a o licenci Krka. Údajně legitimní obchodní cíle sledované Krka v rámci uvedených jednání by byly relevantní pouze pro posouzení předmětu těchto dohod.
438 V tomto ohledu je totiž třeba připomenout, že uzavření dohody mezi několika podniky působícími na stejné úrovni výrobního řetězce, z nichž některé nepůsobí na dotčeném trhu, představuje silný ukazatel existence soutěžního vztahu mezi uvedenými podniky [rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 55, jakož i citovaná judikatura].
439 Pokud by přitom skutečnost, že Krka jednala se Servier za účelem uzavření dohod, jako jsou dohody o smírném narovnání a o licenci Krka, stačila k prokázání, že Krka již neměla pevné odhodlání konkurovat Servier prostřednictvím svého perindoprilu složeného z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947, či dokonce že existovala nepřekonatelná překážka takového vstupu na hlavní trhy Servier, bez ohledu na existenci takových objektivních důkazů, jako jsou důkazy citované Komisí v bodech 1686 až 1691 odůvodnění sporného rozhodnutí, znamenalo by to v rozporu s judikaturou, která byla připomenuta v předchozím bodě, že rozhodnutí podniku vyjednat a následně uzavřít dohodu s jiným podnikem působícím na stejné úrovni výrobního řetězce s cílem nahradit hospodářskou soutěž na základě výkonnosti spoluprací, by mohlo mít za následek, že tento podnik by již nebyl potenciálním soutěžitelem svého smluvního partnera. Pokud by tomu tak bylo, vědomá volba podniku uplatňovat obchodní politiku spočívající v uzavření dohody s protisoutěžním účelem by mohla tuto dohodu vyjmout ze zákazu uvedeného v čl. 101 odst. 1 SFEU, a zbavit tak toto ustanovení významné části jeho užitečného účinku.
440 S ohledem na výše uvedené neumožňuje argumentace Servier vyvrátit zjištění provedené Komisí v bodě 1700 odůvodnění sporného rozhodnutí, podle kterého byla Krka ke dni uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka potenciálním soutěžitelem Servier.
441 Argumentaci Servier týkající se potenciální hospodářské soutěže vyvíjené Krka je tedy třeba odmítnout.
b) K existenci dohody o rozdělení trhu
442 Druhou výtkou Servier tvrdí, že se Komise nesprávně domnívala, že účelem dohod o smírném narovnání a o licenci Krka bylo rozdělit si trhy s Krka.
443 Servier zaprvé tvrdí, že tyto dohody byly uzavřeny z důvodu uznání platnosti patentu 947 a jejich účelem bylo nalézt řešení sporů mezi ní a Krka. Krka totiž nemohla uvádět svůj perindopril na trh z důvodu patentu 947 a rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006.
444 Touto argumentací se však Servier v podstatě omezuje na opakování svých tvrzení vycházejících z údajného uznání platnosti tohoto patentu, jež se týkají neexistence potenciální hospodářské soutěže ze strany Krka a existence dohody o rozdělení trhu. První z těchto argumentů již přitom byl odmítnut z důvodů uvedených v bodech 427 až 440 a druhý z nich z důvodů uvedených v bodech 178 až 184 tohoto rozsudku.
445 Servier zadruhé zpochybňuje existenci dohody o rozdělení trhu, podle které se Krka vzdala vstupu na hlavní trhy Servier výměnou za zavedení faktického duopolu na hlavních trzích Krka. Podle Servier z ujednání dohod o smírném narovnání a o licenci Krka vyplývá, že každá z těchto dohod měla legitimní cíl. Zejména nelze z žádného důkazu usoudit, že dohoda o licenci Krka měla takový duopol zavést. Naopak četné dokumenty z doby uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci Krka prokazují, že hospodářská soutěž mezi těmito dvěma podniky byla intenzivní. Komise v bodech 1724 a 1728 odůvodnění sporného rozhodnutí nesprávně tvrdila, že se Servier prostřednictvím dohody o licenci Krka zavázala, že na hlavní trhy Krka neuvede třetího soutěžitele. Kromě toho Servier tvrdí, že sporné rozhodnutí zkresluje dokument ze dne 29. září 2005, uvedený zejména v bodě 849 odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve kterém zaměstnanec Krka odkazoval na „společnou činnost s cílem ovládnout trh“.
446 Servier popírá, že dohoda o licenci Krka mohla přimět Krka k přijetí omezení hospodářské soutěže stanovených dohodou o smírném narovnání Krka. I kdyby tato dohoda o licenci představovala pobídku k narovnání sporů, taková okolnost by sama o sobě nepostačovala ke konstatování jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, neboť z úmyslů stran vyplývá, že tyto dohody sledovaly legitimní cíle. Kromě toho v bodě 1738 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise odhadla zisky, které Krka mohla mít z této dohody o licenci, na deset milionů eur, a současně minimalizovala její prosoutěžní účinky, a to z důvodu uvedeného v bodě 1833 odůvodnění tohoto rozhodnutí, že „není jasné, v jakém poměru dohoda o smírném narovnání Krka ve skutečnosti posílila soutěžní situaci v členských státech, na které se vztahuje licence, jelikož Krka uvedla svůj perindopril na trh v pěti z těchto členských států již před uzavřením dohody [o smírném narovnání Krka]“. Servier rovněž trvá na skutečnosti, že i po uzavření těchto dohod měla Krka možnost vstoupit na hlavní trhy Servier s neporušujícím přípravkem.
447 V rozsahu, v němž se Servier dovolává údajně „legitimní“ povahy ujednání dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, je třeba na úvod připomenout, že ačkoli objektivní cíle, jichž mají dohody z hlediska hospodářské soutěže dosáhnout, jsou zajisté relevantní pro posouzení jejich případného protisoutěžního účelu, okolnost, že zúčastněné podniky jednaly bez úmyslu vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž, a skutečnost, že sledovaly určité legitimní cíle, nejsou pro účely použití čl. 101 odst. 1 SFEU určující (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, bod 167 a citovaná judikatura). Skutečnost, že obchodní strategie spočívající v tom, že si podniky působící na stejné úrovni výrobního řetězce mezi sebou sjednávají takové dohody za účelem ukončení sporu týkajícího se platnosti patentu je tak z hlediska těchto podniků logická a racionální, nijak neprokazuje, že sledování této strategie lze odůvodnit z hlediska práva hospodářské soutěže.
448 Kromě toho je zajisté pravda, jak bylo rozhodnuto v bodě 226 tohoto rozsudku, že dohody o smírném narovnání patentového sporu, stejně jako dohody o licenci spojené s takovými dohodami, mohou být uzavřeny s legitimním cílem a zcela legálně na základě skutečnosti, že strany uznají platnost dotčeného patentu. K uzavírání dohod o narovnání jsou ostatně podniky nabádány orgány veřejné správy, jelikož tyto dohody umožňují ušetřit na zdrojích a jsou tedy pro veřejnost výhodné [rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 79]. Stejně tak je nepopiratelné, jak správně uvádí Servier ve své žalobě, že dohoda o licenci umožňující výrobci generických léčivých přípravků vstoupit na určité trhy, které jsou z důvodu existence patentu uzavřeny hospodářské soutěži, může mít již z povahy věci prosoutěžní účinky na týchž trzích.
449 Jak však vyplývá z judikatury uvedené v bodě 226 tohoto rozsudku, skutečnost, že dohody sledují cíl, který může být v abstraktní rovině legitimní, nemůže vést k tomu, že tyto dohody budou vyňaty z působnosti článku 101 SFEU, pokud se ukáže, že směřují rovněž k rozdělení trhů nebo k jiným omezením hospodářské soutěže. Kromě toho, jak bylo připomenuto v bodech 178 až 184 tohoto rozsudku, skutečnost, že dohoda má v zásadě legitimní právní formu a že ustanovení této dohody neodhalují zjevný protisoutěžní účel, není sama o sobě určující pro otázku, zda vede k jednání, které je v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU. Každá dohoda totiž musí být posuzována se zřetelem k jejímu specifickému obsahu a hospodářskému kontextu, a zejména s ohledem na situaci na dotčeném trhu.
450 V projednávané věci přitom argumenty předložené Servier v rámci jejího devátého žalobního důvodu, týkající se obsahu dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, nezohledňují zaprvé skutečnost, že vazby mezi těmito dohodami jsou takové, že bylo nezbytné přezkoumat jejich ujednání nikoli odděleně, ale jako celek. Zadruhé tyto argumenty nezohledňují skutečnost, že dohoda o licenci Krka umožňovala Krka uvádět na trh její perindopril složený z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947, na jejích hlavních trzích, které nejsou dotčeny jednáním, které je v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU, konstatovaným ve sporném rozhodnutí, zatímco dohoda o smírném narovnání zakazovala Krka uvádět tento léčivý přípravek na hlavní trhy Servier, které jsou tímto protiprávním jednáním dotčeny.
451 Pokud jde o vazbu mezi dohodami o smírném narovnání a o licenci Krka, z ujednání těchto dohod a z okolností, které provázely jejich uzavření, jak byly uvedeny Komisí v bodě 1703 odůvodnění sporného rozhodnutí, jasně vyplývá, že z hospodářského hlediska jsou tyto dohody propojeny v tom smyslu, že, jak Komise uvedla v bodě 1702 odůvodnění tohoto rozhodnutí, jedna dohoda by nemohla být uzavřena bez existence druhé. Kromě toho je tato vazba potvrzena listinnými důkazy uvedenými Komisí v bodech 1746 a 2103 odůvodnění sporného rozhodnutí, z nichž vyplývá, že Krka měla za to, že dohoda o licenci Krka byla předběžnou podmínkou pro souhlas s tím, že upustí od vstupu na hlavní trhy Servier, jelikož omezení stanovená dohodou o smírném narovnání Krka byla nezbytná k získání této licence. V rozsahu, v němž se Servier snaží, aniž zpochybňuje existenci těchto vazeb jako takových, zpochybnit analýzu těchto dohod provedenou Komisí na základě argumentace, která zkoumá uvedené dohody odděleně za účelem prokázání údajně legitimní povahy jejich obsahu, tato argumentace vychází z nesprávného předpokladu. Z toho rovněž vyplývá, jak bylo rozhodnuto v bodě 195 tohoto rozsudku a na rozdíl od argumentace Servier, že bez ohledu na to, zda úroveň poplatku stanoveného dohodou o licenci Krka byla přiměřená či nikoli s ohledem na tržní podmínky, byl to právě přístup na její hlavní trhy bez rizika porušení práv, který Krka přiměl k tomu, aby se zdržela prodeje svého perindoprilu tvořeného krystalickou formou alfa erbuminu chráněnou patentem 947 na hlavních trzích společnosti Servier.
452 Kromě toho argument Servier vycházející z údajné prosoutěžní povahy dohody o licenci Krka na hlavních trzích Krka je vyvrácen skutečností, že se tato dohoda nevztahuje na hlavní trhy Servier, kterých se jako jediné týká jednání, které je v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU, konstatované ve sporném rozhodnutí. Tato prosoutěžní povaha, i kdyby byla prokázána, by totiž měla pozitivní dopad na hospodářskou soutěž pouze na hlavních trzích Krka. V každém případě, i když udělení licence na určitých trzích výměnou za závazek držitele této licence vzdát se zpochybnění platnosti patentu jeho smluvního partnera, pokud jde o tytéž trhy, může být, s výhradou posouzení jeho konkrétního obsahu a hospodářského kontextu, považováno za legitimní z hlediska hospodářské soutěže, je tomu jinak, jestliže soubor dohod umožňuje tomuto držiteli licence vstoupit bez rizika porušení práv na určité zeměpisné trhy a zároveň mu zakazuje vstup na jiné trhy.
453 Takový soubor dohod v zásadě znamená rozdělení těchto trhů, a tudíž omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, které nelze relativizovat ani kompenzovat žádnými pozitivními nebo prosoutěžními účinky na jakémkoli trhu. Komisi přitom nepřísluší zkoumat účinky dohody nebo jednání v rámci posouzení existence případného omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C-333/21, EU:C:2023:1011, body 159 a 166, jakož i citovaná judikatura).
454 Kromě toho, jak Komise vysvětlila v bodě 1745 odůvodnění sporného rozhodnutí, právě proto, že dohoda o licenci Krka a povinnost neporušovat patentová práva vyplývající z dohody o smírném narovnání Krka nepokrývají tytéž národní trhy, nebyla podle ní tato dohoda o licenci legitimní, ale spíše představovala významnou hospodářskou pobídku pro Krka k přijetí omezení stanovených v dohodě o smírném narovnání Krka, a tedy k zeměpisnému rozdělení těchto trhů se Sevier. Z ekonomického hlediska lze tedy toto quid pro quo přirovnat k převodu hodnoty ve smyslu judikatury uvedené v bodě 104 tohoto rozsudku. Za účelem ověření opodstatněnosti této analýzy je třeba v souladu s touto judikaturou posoudit, zda lze tento převod hodnoty ze Servier ve prospěch Krka vysvětlit pouze zájmem Servier a Krka na nesoutěžení na základě výkonnosti.
455 V tomto ohledu, jak bylo připomenuto v bodech 427 a 428 tohoto rozsudku, nejenže Krka již prodávala svůj perindopril na některých ze svých hlavních trhů, ale navíc předstihla potenciální soutěžitele Servier se svými záměry uvést na trh generické verze perindoprilu, zejména ve Francii a Spojeném království, což jsou dva z hlavních trhů Servier. Kromě toho z údajů o prodeji perindoprilu uvedených zejména v bodech 2273 až 2401 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že cena, za kterou Servier prodávala tento léčivý přípravek na trzích ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království, byla mnohem vyšší než cena, za kterou Krka prodávala svůj perindopril na trhu v Polsku. Za těchto podmínek byla motivace Servier oddálit vstup tohoto léčivého přípravku na její hlavní trhy zjevná a nebyla ostatně zpochybněna.
456 Pokud jde o otázku, zda se Komise mohla platně domnívat, že dohoda o licenci Krka představovala protiplnění za dohodu o smírném narovnání Krka, je třeba nejprve připomenout, že dohoda o licenci Krka výlučně a neodvolatelně převáděla práva z patentu 947 na Krka na hlavních trzích této posledně uvedené, bez ohledu na možnost, kterou si Servier vyhradila, rovněž udělovat tato práva, přímo či prostřednictvím svých dceřiných společností, nebo pouze prostřednictvím jedné třetí osoby za zemi. Z této dohody vyplývá, že na každém z těchto trhů, kromě Servier, jejích dceřiných společností nebo třetí osoby jí určené, byla Krka jediným podnikem, který mohl uvádět na trh perindopril složený z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947 bez rizika, že tento patent poruší.
457 Dále, jak Komise zdůraznila v bodech 1721, 1724, 1728 až 1730 a 1819 odůvodnění sporného rozhodnutí, skutečnost, že se Servier vzdává práva bránit Krka, aby uváděla generickou verzi perindoprilu na hlavní trhy Krka, z hospodářského hlediska skutečně znamená provedení převodu hodnoty ve prospěch Krka. V důsledku tohoto quid pro quo mohly mít Servier a Krka na svých hlavních trzích výhodnější postavení, jelikož Servier se podařilo vyloučit potenciální hospodářskou soutěž vyplývající ze vstupu perindoprilu Krka, tvořeného krystalickou formou alfa erbuminu chráněné patentem 947, na její hlavní trhy, a Krka získala jistotu, že bude moci prodávat tento léčivý přípravek na vlastních hlavních trzích bez rizika porušení práv.
458 V tomto kontextu se Servier dovolává skutečnosti, že Komise minimalizovala prosoutěžní účinek dohody o licenci Krka na hlavních trzích Krka, jakož i výhodu, kterou představovala pro tento podnik, jelikož Krka již působila na pěti z těchto trhů. Servier z toho vyvozuje, že jistota, kterou Krka získala ohledně možnosti uvádět na trh svůj perindopril složený z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947 bez rizika porušení práv, byla jedinou výhodou, kterou Krka z této dohody získala, jak uvedla sama Komise, a tvrdila, že tato výhoda nebyla dostatečná k tomu, aby Krka přiměla k upuštění od vstupu na hlavní trhy Servier. Z důkazů vznesených Komisí v bodech 913 a 1748 odůvodnění sporného rozhodnutí však vyplývá, že sama Krka sdělila Komisi dne 4. srpna 2009 v odpovědi na žádost tohoto orgánu o informace, že „obětovala“ hlavní trhy Servier, které „byly pro Krka méně důležité“, „výměnou za okamžitý vstup na trhy střední a východní Evropy“. Ze skutečností obsažených ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, tedy vyplývá, že takto nabídnutá perspektiva Krka stát se jediným výrobcem generické verze perindoprilu na svých hlavních trzích byla ze subjektivního hlediska Krka – i kdyby se nevzdala vstupu na hlavní trhy Servier v případě neudělení licence vztahující se na její vlastní hlavní trhy – výhodnější, než soudní žaloby na hlavních trzích Servier, které by byly nákladné a jejichž výsledek byl nejistý a v případě úspěchu by z nich měli prospěch všichni výrobci generických léčivých přípravků, jak Komise konstatovala v bodech 844, 874, 914, 1759 a 1763 odůvodnění sporného rozhodnutí.
459 Pokud jde o argument Servier, podle kterého je existence faktického duopolu na hlavních trzích Krka vyvrácena možností, která existovala pro dceřinou společnost Servier nebo třetí osobu, které Servier povolí vstoupit na hlavní trhy Krka, je třeba konstatovat, jak bylo rozhodnuto v bodě 232 tohoto rozsudku, že Komise dospěla k závěru o existenci „faktického“, a nikoli „právního“ duopolu a že se Servier v každém případě vzdala svého právního monopolu, když se zavázala, že ho bude sdílet výlučně s Krka. V rozsahu, v němž Servier poukazuje na intenzivní hospodářskou soutěž mezi Krka a Servier na těchto trzích, je třeba zdůraznit, že i když v bodech 1728 a 1744 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise nepopřela existenci určitého stupně hospodářské soutěže, přesný stupeň hospodářské soutěže na těchto trzích je irelevantní, neboť nemění nic na skutečnosti, že se Servier nezbytně vzdala podílů na trzích, a tedy části svých zisků ve prospěch Krka.
460 Konečně, pokud jde o otázku, zda byl převod hodnoty uvedený v bodě 457 tohoto rozsudku dostatečně významný na to, aby motivoval Krka k uzavření dohody o smírném narovnání Krka, z bodu 1738 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že Krka sama ohodnotila hospodářskou hodnotu takto převedenou Servier jako protiplnění za její závazek upuštění od vstupu na hlavní trhy tohoto podniku na přibližně deset milionů eur za období tří let. Tento odhad se ukázal jako spolehlivý, protože, jak vyplývá ze skutečností ve spise citovaných v poznámce pod čarou 4112 tohoto rozhodnutí, během doby platnosti dohod o smírném narovnání a o licenci Krka dosáhl zisk Krka z prodeje perindoprilu pouze na trzích v Maďarsku, Polsku a v České republice částky deseti milionů eur. I kdyby od této částky deset milionů eur byly odečteny částky ročního poplatku, který měla Krka platit Servier za dohodu o licenci Krka, nic to nemění na tom, že takto významný převod hodnoty ze Servier na Krka nelze vysvětlit žádným jiným protiplněním ze strany Krka než jejím závazkem nesoutěžit se Servier na jejích hlavních trzích.
461 Je třeba dodat, že žádný z dalších konkrétnějších argumentů předložených Servier nevyvrací zjištění Komise, podle kterého dohody o smírném narovnání a o licenci Krka zavedly rozdělení trhu představující omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
462 Podle Servier Komise v bodě 1747 odůvodnění sporného rozhodnutí nesprávně dospěla k závěru, že „zeměpisný rozsah licence poskytnuté Krka nelze vysvětlit rozdíly mezi patenty na těchto územích“, protože takové rozdíly ve skutečnosti existovaly, jelikož Krka již ke dni udělení této licence vstoupila na několik trhů pokrytých uvedenou licencí, což ji vystavilo konkrétnímu a bezprostřednímu riziku žalob pro porušení práv. Uplatněním této argumentace se Servier mýlí ohledně relevance případných rozdílů, které mohou existovat, pokud jde o patentovou situaci, mezi zeměpisnými trhy.
463 Jak totiž Komise správně uvádí v bodě 1754 odůvodnění sporného rozhodnutí, takové rozdíly jsou relevantní pro posouzení legitimity zeměpisného rozsahu licence z hlediska hospodářské soutěže pouze tehdy, pokud se vztahují k úrovni objektivního rizika prohlášení neplatnosti patentu nebo patentů, které jsou předmětem udělené licence, na každém z těchto trhů. To lze vysvětlit skutečností, že není legitimní „obětovat“ některé trhy na úkor hospodářské soutěže na těchto trzích za účelem získání licence na jiných trzích ze subjektivních důvodů týkajících se obchodní příležitosti. Ze stejného důvodu je třeba rovněž zamítnout argument Servier týkající se údajného „paradoxu“ vyplývajícího ze skutečnosti, že udělení licence vztahující se na vyšší počet trhů by mohlo být spíše pobídkou k opuštění trhů, na které se tato licence nevztahuje. Bez ohledu na počet trhů, na které se uvedená licence nevztahuje, to totiž nic nemění na tom, že na těchto trzích je hospodářská soutěž omezena.
464 Servier tvrdí, že doložky o nenapadnutí práv a neporušování práv na hlavních trzích Servier nevedly k rozdělení trhu. Pokud by bylo Krka zakázáno uvádět na trh její perindopril složený z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947 z důvodu jeho údajně porušující povahy, Krka by měla nadále možnost uvádět na trh neporušující verzi tohoto léčivého přípravku, kterou ostatně vyvíjela. V tomto ohledu však stačí uvést, že skutečnost, že dohoda o rozdělení trhu omezuje možnosti potenciálního soutěžitele soutěžit s majitelem patentu, avšak nevylučuje veškerou možnost hospodářské soutěže ze strany tohoto soutěžitele z dlouhodobého hlediska tím, že vyvíjí výrobek neporušující práva, nemůže vyvrátit závěr, podle kterého taková dohoda představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.
465 Servier odkazuje na údajné prosoutěžní účinky na hlavních trzích Servier z důvodu skutečnosti, že dohoda o smírném narovnání Krka nebránila Krka vstoupit na hlavní trhy Servier prostřednictvím svého perindoprilu složeného z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947 před uplynutím doby platnosti patentu 340. Tato dohoda však Krka zakazovala uvádět perindopril na tyto trhy, dokud neuplynula doba platnosti patentu 947. „Ústupek“ učiněný Servier ohledně patentu 340 tedy nevyvrací posouzení Komise týkající se protisoutěžního účelu této dohody, jelikož posledně uvedená dohoda znemožnila Krka vstup na hlavní trhy Servier v krátkodobém až střednědobém horizontu.
466 Pokud jde o argumentaci Servier, podle které dohoda o smírném narovnání Krka nebránila ostatním potenciálním soutěžitelům Servier pokračovat v jejich žalobách směřujících k prohlášení neplatnosti patentu 947, je třeba konstatovat, že taková okolnost nemůže s ohledem na právo hospodářské soutěže odůvodnit skutečnost, že tato dohoda zavazovala Krka ukončit spory, které v této věci probíhají mezi ní a Servier. To platí tím spíše, že jak vyplývá z důkazů uvedených v bodě 436 tohoto rozsudku, Servier „se domnívala, že Krka má v rámci řízení o námitkách podaných u EPÚ a o prohlášení neplatnosti ve Spojeném království jedny z nejlepších a nejúplnějších důkazů“, což znamená, že zpětvzetí jejích žalob mohlo významně snížit šance, že tento patent bude prohlášen za neplatný, a tedy posílit kontrolu, kterou Servier mohla vykonávat na dotčených trzích.
467 Pokud jde o argument Servier vycházející z údajného zkreslení dokumentu ze dne 29. září 2005, ve kterém zaměstnanec Krka odkazoval na „společnou činnost [se Servier] s cílem ovládnout trh“, je třeba konstatovat, že tento dokument přinejmenším uvádí, že Krka byla rok před uzavřením dohod o smírném narovnání a o licenci Krka otevřena myšlence spolupráce se Servier na některých trzích za účelem jejich společné kontroly, aniž tento dokument umožňoval přesně určit trhy, kterých se to týkalo. V každém případě tato skutečnost spadá do souboru shodujících se indicií prokazujících protisoutěžní povahu těchto dohod, ale nepředstavuje sama o sobě oporu nezbytnou pro konstatování učiněné Komisí. I kdyby byla tvrzení Servier týkající se tohoto důkazu částečně správná, nepostačoval by tento argument k tomu, aby bylo tomuto žalobnímu důvodu vyhověno.
468 Pro všechny případy je třeba dodat, že v rozsahu, v němž se Servier některými svými argumenty snaží minimalizovat stupeň škodlivosti dohod Krka, neexistuje žádná pochybnost o tom, že omezení hospodářské soutěže konstatované Komisí bylo dostatečně škodlivé k tomu, aby mohlo být kvalifikováno jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu judikatury Soudního dvora [obdobně viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 67 a citovaná judikatura]. Jak totiž vyplývá z judikatury připomenuté v bodech 97 a 238 tohoto rozsudku, dohody, jejichž cílem je rozdělení trhů, mají samy o sobě účel spočívající v omezení hospodářské soutěže a náleží do kategorie dohod výslovně zakázaných podle čl. 101 odst. 1 SFEU.
469 Posouzení všech argumentů účastníků řízení a důkazů ve spise vede tedy k závěru, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla v bodě 1745 odůvodnění sporného rozhodnutí za to, že i když licence k patentu může být legitimním prostředkem pro majitele tohoto patentu poskytnout třetí osobě právo využívat vynález chráněný uvedeným patentem, dohoda o licenci Krka sloužila jako pobídka k získání závazku Krka spočívajícího v upuštění od vstupu na hlavní trhy Servier, čímž tato dohoda těmto dvěma podnikům umožnila, aby mezi sebou zorganizovaly rozdělení trhu.
470 V důsledku toho je třeba argumentaci Servier týkající se existence dohody o rozdělení trhu odmítnout.
471 Z těchto skutečností vyplývá, že důkazy předložené ve sporném rozhodnutí prokazují existenci jednání směřujícího k tomu, aby si Servier a Krka rozdělily trh s perindoprilem, a postačují k odůvodnění kvalifikace tohoto jednání jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu v souladu s judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodech 96 a 97 tohoto rozsudku.
472 V rozsahu, v němž se Servier podpůrně domáhá, aby bylo sporné rozhodnutí zrušeno v rozsahu, v němž konstatuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu specificky na trhu Spojeného království, bez ohledu na existenci předběžného soudního příkazu vyplývajícího z rozhodnutí High Court ze dne 3. října 2006, kterým bylo Krka zakázáno vstoupit na tento trh se svým perindoprilem složeným z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947, je třeba připomenout, že takový soudní příkaz představuje předběžné opatření, které nijak nepředjímá opodstatněnost žaloby pro porušení práv podané majitelem patentu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, bod 53]. Konkurenční tlak vyvolaný možností vstupu Krka na tento trh tak po vydání tohoto soudního příkazu nezanikl, a tato okolnost tedy nemůže vyvrátit závěr uvedený v předchozím bodě tohoto rozsudku, pokud jde o trh Spojeného království.
473 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba zamítnout první část devátého žalobního důvodu a konstatovat, že Servier se nepodařilo vyvrátit kvalifikaci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu provedenou ve sporném rozhodnutí ve vztahu k jednání směřujícímu k tomu, aby si Servier a Krka rozdělily trh s perindoprilem prostřednictvím dohod o smírném narovnání a o licenci Krka.
474 Kromě toho je třeba konstatovat, jak bylo uvedeno v bodě 424 tohoto rozsudku, že vzhledem k tomu, že se první část čtvrtého žalobního důvodu, vycházející v podstatě z inherentně legitimní povahy dohod o smírném narovnání a dohod o licenci obecně, vztahuje specificky k dohodám o smírném narovnání a o licenci Krka, překrývá se s právní argumentací předloženou Servier v rámci jejího devátého žalobního důvodu. Z důvodů uvedených v bodech 423 až 473 tohoto rozsudku proto vyplývá, že v rozsahu, v němž se první část čtvrtého žalobního důvodu týká dohod o smírném narovnání a o licenci Krka, musí být rovněž zamítnuta.
B. K desátému žalobnímu důvodu
1. Argumentace účastníků řízení
475 Desátým žalobním důvodem Servier nejprve vytýká Komisi, že v bodě 1817 odůvodnění sporného rozhodnutí konstatovala, že Servier má dominantní postavení na trhu, jak je definováno v tomto rozhodnutí, což je definice, kterou Servier zpochybňuje v rámci dalších žalobních důvodů. Dovolává se rovněž nedostatku odůvodnění, neboť podle ní nelze zjistit, zda Komise ve sporném rozhodnutí provedla hypotetickou srovnávací analýzu. Servier dále vytýká Komisi, že se při své analýze hypotetického srovnávacího scénáře dopustila nesprávného právního posouzení. Komise měla nejprve přezkoumat takovou hospodářskou soutěž, jaká by pravděpodobně existovala, kdyby dohody Krka neexistovaly, s přihlédnutím ke skutečnému rámci, v němž vyvolaly své účinky. Servier v tomto ohledu tvrdí, že zpětvzetí návrhu Krka v řízeních týkajících se platnosti patentu 947 nemělo na výsledek těchto řízení žádný citelný účinek.
476 Kdyby dohody Krka neexistovaly, Krka by pravděpodobně nevstoupila na trhy ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království. Podle Servier bylo takovému vstupu ve Spojeném království zabráněno soudním příkazem. Ve Francii a Nizozemsku Krka upustila od svých záměrů na uvedení svého perindoprilu na trh. Dohody Krka nicméně nevyloučily Krka jako potenciálního soutěžitele Servier v případě případného prohlášení neplatnosti patentu 947 nebo vývoje neporušující verze perindoprilu. Pokud jde o dohodu o převodu a o licenci Krka, Servier se domnívá, že neměla na hospodářskou soutěž žádný dopad, neboť technologie Krka neumožňovala obejít patent 947. Servier zdůrazňuje, že po zrušení patentu 947 rozhodnutím EPÚ ze dne 6. května 2009 vstoupilo na trh s perindoprilem několik výrobců generických léčivých přípravků, což prokazuje neexistenci protisoutěžního účinku této dohody nezávisle na tomto patentu.
477 Servier kritizuje rovněž bod 1831 odůvodnění sporného rozhodnutí týkající se ujednání, která Servier a Krka mohly přijmout v okamžiku sjednávání a uzavření dohod Krka, aby zabránily tomu, že tyto dohody povedou k rozdělení trhu. Tvrdí, že Komise neprokázala, že by strany mohly narovnat své spory za méně omezujících podmínek.
478 Konečně Servier tvrdí, že Komise v rámci analýzy účinků dohod Krka nezohlednila prosoutěžní účinky dohody o licenci Krka.
479 Komise tuto argumentaci zpochybňuje.
2. Závěry Soudního dvora
480 Úvodem je třeba uvést, že argumentace Servier rozvinutá v rámci jejího desátého žalobního důvodu se překrývá s argumentací předloženou v rámci druhé části jejího čtvrtého žalobního důvodu, podle níž jsou posouzení Komise týkající se účinků dohod Krka nesprávná. Pokud jde o argument, jímž Servier zpochybňuje existenci svého dominantního postavení na údajně samostatném trhu s perindoprilem, tedy postavení, na které Komise odkázala v bodě 1817 odůvodnění sporného rozhodnutí, je třeba konstatovat, že tento odkaz, který je součástí popisu soutěžního postavení Servier, není rozhodující pro analýzu, která následuje v bodě 1820 a následujících odůvodnění tohoto rozhodnutí ohledně účinků dohod Krka na potenciální hospodářskou soutěž vyvíjenou Krka vůči Servier.
481 Pokud jde o údajný nedostatek odůvodnění vyplývající ze skutečnosti, že nelze zjistit, zda Komise ve sporném rozhodnutí provedla hypotetickou srovnávací analýzu, stačí uvést, že v bodě 1814 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise uvedla, že je nezbytné zohlednit „hospodářskou soutěž, která by existovala v případě neexistence dohody“, a sice zejména „možné soutěžní chování Krka v případě neexistence dohody“. Sporné rozhodnutí tak není v tomto ohledu stiženo nedostatkem odůvodnění.
482 Z právních skutečností uvedených v bodech 339 až 358 tohoto rozsudku vyplývá, že ostatní argumenty týkající se hypotetického srovnávacího scénáře předložené Servier v rámci tohoto žalobního důvodu spočívají na nesprávném výkladu důkazního břemene, které nese Komise za účelem prokázání omezujících účinků na hospodářskou soutěž v případě dohod, které stejně jako dohody Krka směřují k zavedení rozdělení trhů tím, že oddálí vstup generického léčivého přípravku na trh.
483 Jak již bylo rozhodnuto v bodě 354 tohoto rozsudku, Komisi totiž příslušelo prokázat, že hypotetický srovnávací scénář je realistický a věrohodný. Jak přitom v podstatě vyplývá z bodu 355 tohoto rozsudku, vzhledem k tomu, že v projednávané věci dotčené omezení hospodářské soutěže spočívalo ve vyloučení zdroje potenciální hospodářské soutěže, kterou vyvíjela Krka vůči Servier, byla příslušnou analýzou hypotetického srovnávacího scénáře v podstatě analýza existence této potenciální hospodářské soutěže, která byla vyloučena dohodami Krka. Aby bylo možné určit, zda dohody Krka tím, že zakazovaly Krka vstoupit na trhy ve Francii, v Nizozemsku a ve Spojeném království, měly prokázaný účinek pro potenciální hospodářskou soutěž, bylo tak třeba, aby Komise ověřila, zda by Krka v případě neexistence těchto dohod měla skutečnou a konkrétní možnost vstoupit na tyto trhy v takové lhůtě, která sama mohla vyvolávat konkurenční tlak na Servier, takže hrozba takového vstupu mohla být považována za realistickou a věrohodnou [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další, C‑307/18, EU:C:2020:52, body 117 až 120].
484 Na rozdíl od toho, co tvrdí Servier, tedy Komise nebyla povinna prokázat, že v případě neexistence dohody o smírném narovnání Krka by Krka měla rychlejší či rozsáhlejší úspěch v soudních řízeních proti patentu 947.
485 Vzhledem k tomu, že Komise v bodech 1826, 1829 a 1835 až 1846 odůvodnění sporného rozhodnutí zohlednila hospodářský a právní kontext dohod Krka, mohla mít oprávněně za to, že Krka představovala jednu z nejbezprostřednějších hrozeb pro Servier z důvodu, že měla skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na trhy ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království. Skutečnost, že nelze s jistotou určit, zda by Krka skutečně vstoupila na tyto trhy, nemá vliv na okolnost, že i když si přála vstoupit na uvedené trhy a měla prostředky tak učinit, jednala ve vzájemné shodě se Servier, aby se vzdala takové možnosti za podmínek, které byly pro tyto dva podniky vzájemně výhodné.
486 V případě neexistence dohod Krka by tato možnost vstupu ze strany Krka prostřednictvím jejího perindoprilu, složeného z krystalické formy alfa erbuminu chráněné patentem 947, nebyla vyloučena. V důsledku toho Komise prokázala, že vyloučení tohoto zdroje potenciální hospodářské soutěže kvůli provádění uvedených dohod mělo za důsledek citelné omezení hospodářské soutěže. Takové vyloučení potenciální hospodářské soutěže tedy představovalo důsledek, který nebyl ani hypotetický, ani potenciální, nýbrž skutečný, a mohl odůvodnit kvalifikaci omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku uvedenou v bodě 1850 odůvodnění sporného rozhodnutí.
487 Pokud jde o argument Servier, jenž kritizuje bod 1831 odůvodnění sporného rozhodnutí týkající se ujednání, která Servier a Krka mohly přijmout v okamžiku sjednávání a uzavření dohod Krka, aby zabránily tomu, že tyto dohody povedou k rozdělení trhu, stačí konstatovat, že tímto bodem odůvodnění se Komise omezila na to, že správně uvedla, že nic nebránilo Servier a Krka uzavřít odlišné dohody, které nevedou k rozdělení trhu konstatovanému v bodech 442 až 473 tohoto rozsudku. Tento argument Servier tak spočívá na nesprávném předpokladu, podle kterého dohody Krka nepředstavovaly rozdělení trhu, a musí být tedy zamítnut.
488 Z toho vyplývá, že přezkum desátého žalobního důvodu Servier neodhalil existenci žádného pochybení, které by mohlo zpochybnit konstatování Komise v bodě 1850 odůvodnění sporného rozhodnutí, podle kterého dohody Krka měly za důsledek výrazné omezení potenciální hospodářské soutěže vyvíjené Krka vůči Servier.
489 Pokud jde o odkazy Servier na údajné prosoutěžní účinky dohody o licenci Krka, stačí připomenout, jak vyplývá zejména z bodů 175, 289, 452 a 454 tohoto rozsudku, že se tato dohoda týká trhů, které nespadají do zeměpisného rozsahu jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU z důvodu omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku konstatovaného Komisí. Případné prosoutěžní účinky vyplývající z uvedené dohody na jiných trzích, než jsou trhy, kterých se týká toto protiprávní jednání, tedy nemohou odůvodnit existenci protisoutěžních účinků na trzích, na kterých bylo uvedené protiprávní jednání konstatováno.
490 Desátý žalobní důvod Servier je tedy třeba zamítnout.
491 Jak bylo uvedeno v bodě 480 tohoto rozsudku, argumentace rozvinutá Servier v rámci druhé části čtvrtého žalobního důvodu, podle které se Komise dopustila nesprávných právních posouzení tím, že definovala hypotetický srovnávací scénář a zkoumala účinky dohod Krka ex ante, se překrývá s argumentací předloženou Servier v rámci jejího desátého žalobního důvodu. Z důvodů uvedených v bodech 480 až 490 tohoto rozsudku proto vyplývá, že v rozsahu, v němž se tato druhá část čtvrtého žalobního důvodu týká kvalifikace dohod o smírném narovnání a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, musí být rovněž zamítnuta.
492 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že i když Soudní dvůr tímto rozsudkem rozhodl o některých žalobních důvodech na základě článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie, soudní řízení nedovoluje, aby ve věci rozhodl v plném rozsahu, takže věc T-691/14 musí být vrácena Tribunálu, aby přezkoumal žalobní důvody Servier, k nimž dosud nebylo vydáno konečné rozhodnutí.
493 Pokud jde o jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU, uvedené v článku 4 sporného rozhodnutí, Soudní dvůr v souladu s návrhovými žádáními Komise rozhodl o několika žalobních důvodech, a sice o čtvrtém žalobním důvodu, a to pouze v rozsahu, v němž se vztahuje specificky k dohodám o smírném narovnání a o licenci Krka, o první části devátého žalobního důvodu a o desátém žalobním důvodu. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr s konečnou platností tyto žalobní důvody zamítl, nebude již třeba, aby je Tribunál zkoumal.
494 Ve druhé části svého devátého žalobního důvodu však Servier tvrdí, že se Komise dopustila několika nesprávných posouzení tím, že kvalifikovala dohodu o převodu a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Bude na Tribunálu, aby tento žalobní důvod přezkoumal po vrácení věci.
495 Pokud jde o jednání, které je v rozporu s článkem 102 SFEU, konstatované Komisí v článku 6 sporného rozhodnutí ve vztahu k Servier, bude na Tribunálu, aby s ohledem na odůvodnění uvedené v bodech 380 až 390 tohoto rozsudku, kterým Soudní dvůr vyhověl osmému důvodu kasačního opravného prostředku týkajícímu se vymezení trhu s perindoprilem, a v důsledku toho jedenáctému důvodu kasačního opravného prostředku, rozhodl o čtrnáctém až sedmnáctém žalobním důvodu, které se týkají tohoto protiprávního jednání, jakož i o žalobních důvodech vznesených podpůrně v rozsahu, v němž se vztahují k výpočtu pokuty uložené za totéž protiprávní jednání.
496 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba vrátit věc Tribunálu, aby rozhodl o druhé části devátého žalobního důvodu týkající se kvalifikace dohody o převodu a o licenci Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu článku 101 SFEU, o čtrnáctém až sedmnáctém žalobním důvodu, které se týkají jednání, jež je v rozporu s článkem 102 SFEU, a o podpůrných žalobních důvodech v rozsahu, v němž se vztahují k výpočtu pokuty uložené za toto protiprávní jednání.
K nákladům řízení
497 Vzhledem k tomu, že se věc vrací zpět Tribunálu, je třeba rozhodnout o nákladech souvisejících s tímto řízením o kasačním opravném prostředku později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Body 1 až 3 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 12. prosince 2018, Servier a další v. Komise (T‑691/14, EU:T:2018:922), se zrušují.
2) Věc se vrací Tribunálu Evropské unie, aby rozhodl o druhé části devátého žalobního důvodu týkající se kvalifikace dohody o převodu a o licenci uzavřené dne 5. ledna 2007 mezi Les Laboratoires Servier a KRKA, tovarna zdravil, d.d. jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, o čtrnáctém až sedmnáctém žalobním důvodu, které se týkají jednání, jež je v rozporu s článkem 102 SFEU, uvedeného v článku 6 rozhodnutí Komise C(2014) 4955 final ze dne 9. července 2014 týkajícího se řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 102 [SFEU] [věc AT.39612 – Périndopril (Servier)], jakož i o žalobních důvodech vznesených podpůrně v rozsahu, v němž se vztahují k výpočtu pokuty uložené za toto protiprávní jednání.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy